Queen of the Labirint [The Maze Runner FanFiction]

28.

Normálně jsme prožila ráno a po snídani se vydala na radu.

Opravdu jsem si se sebou vzala i mé obvazy aka bandáže, protože budeme vyslýchat Gallyho a byla by škoda, kdybych si ani jednou nebouchla, že jo?

Procházeli jsme lesem a když jsme došli k té polorozpadlé boudě byl slyšet smích. Gallyho smích se rozléhal po lese a já začala spřádat kombinace ran rukou a kopů. Moje oblíbená je lehce přední rovnou, potom přední hák, přidáme pecku zadní rukou a nakonec pravý boční kop.

Dorazili jsme a všichni se usadili kolem Gallyho, jenomže mě bůh asi nenávidí, a tak na mě vyšla židle naproti jeho frasáckého ksichtu. Gally si to naopak přímo užíval a házel po mně nenávistné pohledy a u toho se křivě usmíval, až mi z toho naskočila husí kůže.

,,Takže Gally, pro-" Dále už se Newt nedostal, jelikož Gally, který z nějakého nevysvětlitelného důvodu, nebyl přivázaný, vystartoval a vyběhl proti mně.

Chytil mě pod krkem, vytáhl na nohy a přišpendlil ke zdi. Já bleskově zareagovala, kopla ho do rozkroku, to způsobilo, že mě pustil a potom ho kopla kolenem do obličeje. Potom jsem ho vzala za ramena a natlačila ho na židli, kde jsme mu chytla ruce za židlí a zvedla pohled k ostatním.

,,Vysvětlíte mi, proč neměl svázané ruce?" Zeptala jsem se a viděla jak se Minho zatvářil provinile. ,,No víš... Mě se nechtělo do mapového bunkru pro lano, promiň." Řekl a podíval se do země. ,,Neva, jen ho dones. Šup, šup." Popohnala jsem ho a on si to už kráčel směr mapová bunkr.

Ještě chvilku jsem držela Gallyho ruce já, potom přišel Minho a já mu je svázala. Potom jsem přešla k Newtovi a chytla ho za ruku, abych se uklidnila, jelikož jinak by mu "přírodním způsobem" vypadaly zuby.

Po chvilce se probral a zvedl pohled ze země. Nejdříve ho upřel na mě, kde se chvilku zastavil a koukal na mě tázavým pohledem. Potom se podíval na moji a Newtovu ruku, které byly propletené, a zase se na mě tázavě podíval. Svůj pohled potom přesunul na zdi, asi zjišťoval, kde je, a nakonec zjistili, že má přivázané ruce.

,,Co to u všech grindů je? Kde to jsem? Proč mám svázané ruce? Proč se ti dva drží za ruce? A proč mi teče krev z nosu?" Začal řvát a my si vyměnili tázavé pohledy.

,,Ty si nic nepamatuješ?" Zeptala jsme se, jelikož ostatní se ještě neotřepali z toho šoku. ,,No poslední vím, že jsem byl u jednoho stromu, opřel jsem se o jednu větev, ta se vychýlila a otevřeli se nějaké dveře. Já vlezl dovnitř a dostal jsem se k nějakým lidem v pláštích, ti mě připoutali na lehátko a něco mi píchli." Řekl Gally a já pomalu začínala chápat o co tu jde.

,,Dobře a to jsem tady byla jak dlouho?" pokračovala jsem v otázkách. ,,Asi tři týdny, vlastně přesně tři týdny." Řekl a vypadalo, že se hodně snaží si vzpomenout.

,,Guty, takže si nepamatuješ, co jsi udělal tu noc?" Řekla jsem a on se na mě tázavě podíval. ,,Ne, co jsem udělal?" zeptal se pro změnu on a já na něj vytřeštila oči. ,,Víš co neřeš." Mávla jsme nad tím rukou.

,,Shrnu ti, co se tady stalo: Přijela pětiletá holčička, Al přežila noc v labyrintu a ne, že by ti do toho něco byla, ale dali jsme se dohromady." Řekl Newt a více stiskl mou ruku, já se musela pousmát, ale jakmile jsem se opět vrátila do reality a v ní jsem před sebou měla ksicht Gallyho, tak jsem se usmívat přestala.

,,No a potom jsi sem přišel se svítící srandou, která přilákala rmuty a díky které se nezavřely brány," Vychrlila jsem a on se na mě překvapeně podíval.

,,Podívej, jestli si něco pamatuješ a tohle je tvoje taktika, tak jeden jediný náznak, že si pamatuješ a hodím tě rmutům." Řekla jsem a on jen přikývl, Bylo vidět, že to v něm šrotuje.

Po chvilce jsem k němu přešla a rozvázala mu ruce, položila mu ruku na rameno. ,,Neudělej nějakou blbost." Řekla jsem a ukázala mu nůž, který jsem držela ve druhé ruce. On kývl a já se přesunula k Newtovi.

,,Dobře potom ještě, ten tvůj nález." Řekl Newt a otočil se na mě. ,,Našla jsem ten vchod, který našel Gally. Myslela, že vede k těm lidem, kteří nás sem zavřeli a Gally mi to jen potvrdil. Když se tam dostaneme a potom se domluvíme, nebo zabijeme, nebo svážeme a někam zavřeme ty lidi, tak se můžeme dostat ven." Vyřkla jsem nahlas svou myšlenku a všechny pohledy se stočili na mě. ,,Bohužel asi převažuje možnost druhá." Pokrčila jsem rameny a schytala Newtův vyčítavý pohled.

,,Má pravdu." Přitakal Minho a ostatní jen pokyvovali. ,,Kde to vůbec je?" Zeptal se John a my se vypravili do lesa, ano i s Gallym, sice jsem se od něj držela dál, ale pořád nebylo příjemné být v jeho blízkosti a nevytloukat z něj duši.

Došli jsme na místo a já zatáhla za větev, která se vychýlila ze své polohy a ve stromě zapadla ta západka. Následně se vysunuly ty dveře a před námi se otevřel otvor v zemi, který vedl na schody.

,,To je východ odtud." Řekla jsem a pohodila rukama směrem k otvoru. Nikdo neřekl ani slovo, já jen vrátila větev do původní polohy a odpochodovala do poradny, s kluky v závěsu.

,,Co uděláme?" Zeptal se John po návratu do poradny. ,,Utečeme." Konstatoval zamyšleně Newt. ,,Dobře, ale co když se něco stane?" Zeptal se vyčítavě Gally.

,,Podívej se, labyrint pravděpodobně nemá východ, takže je tohle dost možná jediná šance se z tudma dostat." Připojila jsem se do konverzace a dostalo se mi souhlasu.

,,Ale, co když-" začal gally, ale já ho utnula ,,Ne." On se zastavil a začal:

,,Ale co když-" ,,Ne."

,,Ale co když-" ,,Ne."

,,Ale co když-" ,,Ne"

Hádali jsme se pořád dokola, než mě Newt chytil za ruku a kývl, abych ho nechala mluvit. ,,Ale co když nás nenechají odejít." Vymáčkl se konečně Gally. ,,Tak je zabijem." Řekla jsem lhostejně a schytala překvapené pohledy.

,,Uděláme to takto. Ten kdo bude chtít zůstat, tak může-" začal Newt, ale já mu skočila do řeči. ,,A nikdy se odtud nedostane." Dokončila jsem větu, schytala do Newta nehezký pohledy, ale i tak pokračoval.

,,Potom rozdáme batohy, vezmeme vodu a jídlo. Nevíme co nás čeká. Potom si každý zabalí nejdůležitější věci a za týden vyrazíme. Zítra svoláme radu a zjistíme, kdo chce a nechce jít. Ti, co budou chtít, tak se budou alespoň trochu učit bojovat, jen něco málo s nožem, kopím a pěstní souboj." Řekl Newt. ,,Kdo souhlasí." Dořekla jsem a zvedla ruku. Nahoře se neocitla jenom ruka Gallyho a Charlieho. Jak jinak, že jo.

,,Výborně, teď rozchod. Rozhlašte tu radu zítra." Uzavřel to Newt a vyšel ven. Já se vydala za ním a šla s ním směr jeho pokoj. Když jsem došli okamžitě se otočil a políbil mě.

,,To bylo za co?" Zeptala jsem se, když jsme se od sebe odlepili. ,,Jen chci abys věděla, že ať se stane cokoliv, tak tě budu milovat." Řekl a vlepil mi další polibek. ,,Já tebe taky." Řekla, pročísla mu vlasy a šla otevřít dveře, na které někdo začal klepat.

Byla to Kira, která byla poslána Pánvičkou, aby mě přivedla do kuchyně. Já vlepila Newtovi další pusu a pospíchala za ní.

Zbytek dne probíhal normálně. Docela jsem pokecala z Teresou a Thomasem, bylo vidět, že se k sobě mají, taky od té doby, co je tady, tak na mě Thomas, tak divně nečumí, což je dobře. Večer jsem se lehla mezi Newta a Kiru a propadla se do říše snů.

Vím trvalo to, ale je tady další kapitolka. U další kapitolky bye and happy life nad happy death.