Queen of the Labirint [The Maze Runner FanFiction]

15. Adoptivní rodiče

   Byly čtyři odpoledne a já musela s malou na poradu. Vzala jsem sebou Dorka a vyrazila do lesa, pořád se bojím a divíte se?

   Došla jsem na místo a všechny pohledy se upřeli na mě. ,,Dobře děkuju Al, můžeš jít." řekl Alby a lhostejně pohodil rukou. ,,Hele jestli si myslíš, že tu malou nechám samotnou, tak si se asi blázen. Ne, že bych vám nevěřila. Ale nevěřím vám," zastavila jsem se a podívala na Newta, tvářil se docela ublíženě. ,,No dobře většině z vás." Řekla jsem a pohodila volnou rukou. Tu druhou držela malá. ,,Zapomněli jste, co jste dělali mně, nemám v plánu vám jí tu nechat. Zůstavám." Řekla jsem a založila si ruce na prsou.

   ,,Tady nemůžeš být." Řekl kluk, Charlie tuším, co nastoupil po Gallym za stavitele. ,,Hele frajírku, pamatuj na tohle. Ona je dítě, malé dítě a já se postarám aby jí nikdo nic neudělal. Jo a k té důvěře, ano viděla jsem vaše ksichty. Divíte se mi, když chodím do lesa jenom s mým psem po boku a ruku mám na chrániči s noži?"  Všichni se na mě najednou soucitně podívali, už jsem nemohla. Vzala jsem malou do náručí, sedla si na mou oblíbenou židli ve prostřed a jí si posadila na klín. 

   ,,Až dořešíme ji, půjdu si po svých, ale do té doby jsem tady. Chápete?" Byla bych naštvaná i normálně a když jsem to včera dostala, tak se můj vztek jen zvětšil. Kluci přikývli, bylo vidět že jsem Zarta a Winstona pěkně vyděsila. 

   ,,Dobře začneme," řekl rezignovaně Alby. 

   ,,Za prvé, pro naši bažantku chci dva lidi, co s ní budou. Ne jednoho, ale dva, potřebuju aby jste se střídali." řekl a projel všechny pohledem. ,,Měli jste za úkol se poptat, přihlásil se někdo dobrovolně." Řekl a porozhlédl se kolem, všichni kývli na nesouhlas až na mě.

   ,,Guty, takže někdo z vás dobrovolně?" zeptal se a skenoval nás pohledem. Rychle jsem zvedla ruku, jako ve škole, teda myslím. ,,Hele, vždyť ty jsi nezvládla uhlídat sebe." řekl posměšně Charlie. 

  Tenhle čón už přešel hranice. Vstala jsem, položila malou místo mě a šla směrem k Charliemu. Vzala nůž, zvedla vystrašeného chlapce ze židle, natlačila ho ke zdi a přiložila mu nůž ke krku. ,,Hele pro mě neexistuje slovo "nezvládnout" buď to zvládnu, nebo se z toho ponaučím. A věř mi příště někdo něco zkusí a bude to on, kdo skončí na ošetřovně."

   Následně jsem nůž z jeho krku odstranila a šla se posadit. Vzala jsem malou a zase si ji posadila na klín. ,,Rozumíš?" zeptala jsem se ledovým hlasem. Charlie rychle kývl na souhlas a šel se posadit. To už jsem od něj obrátila pohled a podívala se na ostatní kápy.

   Všichni se dívali vystrašeně a udiveně zároveň. Jediní Minho a Newt se dívali pyšně, jako kdyby jejich dítě právě zastřelilo králíka ze sta metrů.

   Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem navázala fyzický kontakt bez problémů a ještě probudila tu starou Al, která hodila nůž po Gallym.

   ,,D-dobře, takže Al se hlásí dobrovolně, někdo jiný?" Snažil se zachránit situaci Alby. Samozřejmě, že se nikdo nepřihlásil. ,,Takže jinak, přihlaste se, nebo někoho přidělím." řekl už přísně.

   ,,Hmm, guty, takže nikdo. No logicky, chci někoho kdo je s Al pořád a ona s ním nemá problém." Uvažoval Alby nahlas a všichni už jsme tušili koho vybere. ,,Takže Newte, ty malé nic neuděláš a vycházíš s Al. Perfektní." Newt jen kývl, že rozumí a Alby přešel k dalšímu bodu.

  ,,Za druhé spaní a práce." Alby se podíval na mě. ,,Spí s tebou v pokoji, vadí?" Zeptal se a já kývla, že to nevadí. 

   ,,Jako práce tady pro ní není moc žádná." Zamyslel se Alby. To už jsem se do toho musela vložit. ,,Mám návrh." řekla jsem a Alby mě probodnul pohledem, ten frasák mě prostě nemá rád.