Gangster [l.s.] (CZ) ✓

♣️3.𝚔𝚊𝚙𝚒𝚝𝚘𝚕𝚊♣️

" Už od prvního dne, kdy jsi se semnou začal bavit" odpověděl přesně v tu dobu, kdy autobus zastavil u školy a my se pomalu přesunuli ke dveřím, vyšli z autobusu a rozešli se ke škole.

𝐋𝐨𝐮𝐢𝐬

Jen co jsem přišel do školy, tak jsem odhodil batoh do kouta a rozvalil se přes celou mojí velkou postel. Dneska jsem musel ve škole přežít strašných 8 hodin.

Jediná hodina, která mě bavila a utekla nejrychleji byla hudebka, o které jsme zpívali písničku Little Things. Miluju hudebku. Vlastně miluju zpěv. Učitelka mi říkala, že mám hezký hlas.

Nemyslím si, že bych měl nějak extra skvělý hlas, ale zase ho nemám nějak hnusný, spíš takovej akorát.

" Lou, mohl by jsi prosím jít dolů?" Ozval se mamky hlas ze zdola.

" Joooo za 5 minut jsem dole" zakřičel jsem nazpátek.

" Dobře" uslyšel jsem odpověď.

Povzdechl jsem si, pomalu se zvedl z měkké postele, přešel ke dveřím, které jsem následně otevřel a vyšel z pokoje.

Seběhl jsem schody, po cestě pozdravil dvojčata Daisy a Phoebe, doběhl za mamkou do kuchyně a zarazil se, když jsem uviděl nějakého chlapa, který se nějak moc měl k mamce.

" Lou, zlato tohle je Bob. Bobe tohle je Louis můj jediný syn" představila nás mamka. Bob se na mě usmál. Úsměv jsem mu však neoplatil.

" Lou, už nějakou dobu se tady s Bobem scházím, takže  si myslím, že by bylo dobré, aby jste se konečně poznali" řekla mamka a nervózně se na mě podívala.

" Já. Mhmh já musím ven" Zamumlal jsem a než kdokoli stačil něco říct, tak jsem v mikině vyběhl ven. Bylo docela teplo, přeci jen začínalo jaro, takže jsem bundu nepotřeboval.

Procházel jsem se tmavými ulicemi a přemýšlel nad tím, co se před chvílí stalo. Není to tak že bych mamce nepřál štěstí to vůbec tady jde spíše o to, že mě se ten Bob nějak moc nezamlouvá a mám z něj docela strach, ale tak pokud je s ním mamka vážně šťastná, tak to prostě s ním vydržím.

Procházel jsem se ještě asi půl hodiny, než jsem se rozhodl, že se vrátím, aby se mamka nebála.

Vracel jsem se, když jsem uslyšel výstřel. Vyjekl jsem a trochu nadskočil.

Výstřel se ozval z jednoho v nejtemnějším místě tohoto města a taky kolem kterého jsem právě teď procházel.

" Co takové malé ptáče na takovém temném a strašidelném místě, kde se dějí jen ty nejhrůznější věci?" Ozval se za mnou mužský hlas.

Zamrzl jsem. Bál jsem se pohnout. Bál jsem se, že mě střelí, že mě tu zavraždí, znásilní nebo nevím co ještě. Klepal jsem se, čehož si musel určitě všimnout, protože jsem uslyšel, jak se uchechtl.

Než jsem se nadál někdo se na mě zezadu přilepil. Věděl jsem , že je to ten muž, ale místo toho, abych se začal ještě víc klepat, tak jsem se naopak přestal klepat.

" Neboj zlatíčko, neublížím ti. Na to jsi až moc nevinný a roztomilý" zašeptal mi muž do ucha, když nad tím, tak přemýšlím, tak se mi jeho hlas líbí.

' Louisi vzpamatuj se. Je to vrah. Před chvílí jsi slyšel výstřel a pochybuji, že to byl někdo jiný a nebo že někdo postřelil jeho' řvalo na mě moje podvědomí.

" C-c-co po mě chcete??" Zašeptal jsem trochu vyděšeně.

" Nic zlato, ale teď by jsi měl už jít, protože jak říkám tohle místo není pro nevinné lidi jako jsi ty"  zašeptal muž, odstoupil ode mne a byl fuč.

Tak tohle bylo divný. Každopádně měl pravdu měl bych jít nebo se mamka zblázní strachy. Začal jsem utíkat, abych byla dřív.

Zastavil jsem se před domem a snažil se aspoň trochu zklidnit můj zběsilý dech. Měl bych začít běhat, protože tohle je hrozný.

" Louisi, konečně jsi zpátky. Bála jsem se " řekla mamka a já si až teď všiml, že jsou otevřené dveře.

" Promiň. Potřeboval jsem se projít" Zamumlal jsem omluvu. " A taky se omlouvám za tamto. Já nevím, co to do mě vjelo. Pokud jsi šťastná, tak ti to přeju." Řekl jsem a mamka se usmála.

" Děkuji Louisi a teď pojď dovnitř, aby jsi nenastydl ještě přeci jen není zas takové teplo" řekla a já mile rád zaplul do domu.

Omluvil jsem se Bobovi a všechno se vyřešilo, nakonec se z něho vyklubal docela fajn a milý člověk.

Někdy v jedenáct, kdy Bob odcházel jsem zaplul do postele, díval se do stropu a přemýšlel kdo byl kurva ten muž.

Užijte si čtení ❤️.