Gangster [l.s.] (CZ) ✓

♣️6.𝚔𝚊𝚙𝚒𝚝𝚘𝚕𝚊♣️

Někdy v jedenáct, kdy Bob odcházel jsem zaplul do postele, díval se do stropu a přemýšlel kdo byl kurva ten muž.

𝐋𝐨𝐮𝐢𝐬

Ráno mě probudila mamka někdy kolem desáté hodiny, protože potřebovala pomoc s vařením oběda, ze kterého byla značně nervózní, protože jak jsem se dozvěděl, tak by měl přijít i Bob, z čehož jsem byl nakonec nervózní i já. Jo včera jsme si tak nějak i povídali a zdál se být i docela fajn, ale i přesto z něho mám docela strach. Navíc mi v hlavě pořád straší muž, který včera zřejmě někoho zabil.

Doufám, že už ho nikdy v životě neuvidím, i když jsem někde hluboko v hlavě doufal, že ho ještě někdy spatřím. Já vím je to divné, ale prostě je to tak. Měl bych se ho bát, protože přeci jen někoho zabil a kdo ví jestli nemá v plánu mě ted taky zabít, když vím o té vraždě, ale zase na druhou stranu tvrdil, že by mi neblížíl, ale co já vím, co se mu honí hlavě. Taky může tvrdit, že by mi neublížil, ale jednou se mu může přepnout v hlavě a někde mě zamordovat a zakopat hluboko v lese, tak aby mě už nikdy nikdo nenašel.

" zlato, jsi tu?" zamávala mi mamka rukou před obličejem, čímž mě vyrušila z mého přemýšlení nad záhadným mužem a přivedla mě zpět do reality.

"Ano, ano jsem tu." zašeptal jsem, i když jsem věděl, že to není uplně tak pravda, ale přeci jí nemůžu říct "ne mami nejsem. Přemýšlím totiž nad jedním vrahem, kterého jsem včera potkal v jedné z temných uliček Londýna"

"tak co mám dělat?" zeptal jsem se, uvázal si kolem boků zástěru a porozhlédl se po kuchyni, kde bylo vytaženo několik potravin.

"zatím nakrájej všechnu zeleninu, z které pak udělěj salát a já ti pak řeknu co bude jěště potřeba udělat" řekla mamka a já tak učinil. Vzal jem zeleninu, opláchl jí a vyskládal si jí na linku. Vytáhl jsem prkénko, škrabku, nůž a velkou mísu, abych to měl kam dávat. 

Nejprve jsem oškrábal okurku, kterou jsem následně nakrájel a dal jí do misky, kde po chvíli skončilo zbytek nakrájené zeleniny. Poté jsem nakrájenou zeleninu trochu promíchal a přidal sladkou chilli omáčku, která tomu dodá tu správnou chuť.

Kolem půl dvanácté jsme už pomalu měli všechno hotové a ve třičtvrtě na dvanáct jsme už všichni, až na Boba, seděli u stolu, když zazvonil zvonek a podle hlasu jsem poznal, že nezvonil nikdo jiný, než Bob. Tak taky jako kdo jiný by zvonil.

' třeba ten muž, kterého máš plnou hlavu a musíš nad ním neustále přemýšlet. To by se ti líbilo viď??'  pošklebovalo se moje podvědomí.

' zavři chlebárnu' zasyčel jsem na něj. Jedno vám povím, moje podvědomí prostě nesnáším, protože má vždycky pravdu.

Oběd proběhl v naprosté pohodě. Povídali jsme si, i když u jídla by se nemělo mluvit, což i dodržujeme, ale když je tu návštěva, tak bylo asi špatné jen mlčet no ne???

Hned jak jsme dojedli, tak jsem pomohl mamce sklidit ze stolu. Mamka šla za Bobem, kdežto já zůstal v kuchyni a špinavé nádobí, které jsme s mamkou přinesli začal omývat.

Ale jelikož jsem to prostě já, tak když jsem omýval poslední talíř, tak jsem se trošku pocákal, co trošku vlastně hodně. Trošku to ze mě i kapalo.

Odložil jsem talíř, vypl vodu a vyběhl rychle schody do pokoje, kde jsem se svlékl, mokré oblečení šla uschnout a přešel ke skříni, ze které jsem si vytáhl tepláky a tričko.

Už jsem se chtěl obléknout, když mi mobil oznámil, že mám novou zprávu. Přešel jsem teda k posteli, kde jsem měl položený telefon, vzal ho do ruky a odemkl.

Niall: nechceš zajít na kafe??

Já: tak klidně můžeme. V jednu tak ,kde vždycky?

Niall: Budu tam. A né že budeš mít spoždění jako minule!!

Já: neboj budu tam přesně na minutu včas.

Niall: no jen aby

Na tohle jsem mu už neodpověděl a radši přešel ke skříni, ze které jsem vytáhl černé džíny a černé tričko s krátkým rukávem.

Ptáte se proč celý v černém? Sám nevím. Prostě nějak dneska nemám náladu na to brát si něco barevného a černou přece nikdy nic nezkazíte no ne??

" Mami já jdu ven s Niallem. Vrátím se do 6" ozval jsem se, když už jsem si v předsíni nazouval boty.

" Dobře, ale aspoň se rozluč a příště bych to chtěla vědět aspoň den dopředu" ozvala se mamka.

" Domluvili jsem se teď. A jinak ahoj Bobe" Zamumlal jsem a sáhl po bundě. Než jsem zabouchl dveře uslyšel jsem ještě Boba jak říká ahoj.

Dneska bylo docela teplo a hlavně krásně. Po dlouhé době zase svítilo sluníčko. S úsměvem jsem se  pomalu rozešel ke kavárně, kde se s Niallem scházíme.

Užijte si čtení ❤️