♣️7.𝚔𝚊𝚙𝚒𝚝𝚘𝚕𝚊 ♣️

872 72 13
                                    


Byl jsem spokojený, konečně jsem zase pocítil ten skvělý pocit, když tě někdo prosí k život a křičí bolestí, tak jsem však musel přemýšlet nad tím ptáčetem. Byl strašně moc roztomilý a ten jeho zadek, ale bohužel je nevinný, což znamená, že prostě nic pro náš svět, čímž pádem ho musím prostě nechat. Nemůžu někoho tak nevinného zavést do tohohle hnusného světa, ve kterém já byl vychováván celý svůj život.

𝑯𝒂𝒓𝒓𝒚

Cestou domů jsem se ještě zastavil na panáka ( no možná jich bylo trošku víc, ale pššš) do baru, kde ještě před pár minutami seděl ten čurák Black, který už mi naštěstí nebdue dál pít krev.

Domů jsem přišel někdy kolem půl jedné ráno a možná trošku opilý. Dobře možná trochu víc opilý, ale já za to nemůžu. Oslavoval jsem vraždu a navíc jsem chtěl zapomenout na to ptáče s tím dokonalým zadečkem. Bože. Jen na něho myslím a už mám stojáka. Do háje s ptáčetem a tím jeho zasraně dokonalým zadkem.

Potichu, jak nejlépe jsem uměl, a tak abych nikoho nevzbudil, jsem došel do svého pokoje, kde jsem se  svalil do postele. Cestou do postele jsem se svlékl do boxerek, abych už jen mohl lehnout a spát.

Ve spánku mi však bránil můj pták, který stál plně v pozoru a byl hodně, hodně tvrdý.

"Kámo můžeš v klidu lehnout. Dneska prostě nic nebude. Máš smůlu. Snad příště" Zamumlal jsem a po chvíli konečně spokojeně zavíral oči a pomalu, ale jistě usínal.

--------------------------------

Ráno jsem se probudil s menší bolestí hlavy, což je dobrý, protože si vzpomínám na to, jak jsem se poprvé opil někdy v 16 a druhý den jsem se hodně skamarádil se záchodem. Od tý doby jsou z nás dobrý kamarádi.

Pomalu jsem vstal a přešel ke skříni, že které jsem vylovil čisté boxerky, ponožky, kalhoty, tričko a mikinu. Vše v černé barvě a přešel do koupelny, kde jsem odložil věci na skříňku, svlékl boxerky, které jsem měl na sobě a následně je hodil do koše na špinavé prádlo.

Vlezl jsem do sprchového koutu a pustil na sebe ledovou vodu, abych se aspoň trochu probral, když se tak stalo, tak jsem přepl na teplejší a užíval si ty teplé kapky vody, které sjížděli po mém nahém těle.

Po asi půl hodině jsem konečně vylezl, usušil se měkkým ručníkem a oblékl si na sebe věci, které jsem si vybral a přinesl si je sebou.

Už oblečený jsem scházel dolů do kuchyně, kde už byly všichni členi této domácnosti. Bylo nás v tomhle domě 6.

Já, Zayn, Liam, Jacob, Cole a Dylen. A asi si dokážete představit, jak to tu musí občas vypadat, když tu žije 6 chlapů. Kdyby sem jednou za týden nechodila uklízečka, tak by to dopadlo.

" Zdar Harry, tak co?" Vyzvídal Jacob hned jakmile mě spatřil. Protočil jsem oči.

" Je mrtvý. Už nás nebude nikdy víc srát." Řekl jsem a přešel k volné židli u stolu, na kterou jsem  následně posadil své velectěné pozadí.

" Zabil jsi ho tam, kde vždycky?" Vyzvídal dál Jacob. Jeho otázky mě začínají pomalu, ale jistě vytáčet. Nebude trvat dlouho a když vysloví nějakou otázku, tak dostane přes držku. Já vím jsem milý.

" Ano tam, kde vždycky" promluvil jsem, zvedl se ze židle a šel do předsíně.

" Kam jdeš?" Zeptal se Liam. Co ho to jako zajímá??

"Nutně potřebuji raní dávku kofeinu jinak to  nepřežiju, takže jedu do kavárny." Řekl jsem mezitím, co jsem si nazouval mé oblíbené černé tenisky.

Popadl jsem klíčky od auta a než někdo stačil ještě něco říct, tak jsem vylezl ven a zabouchl za sebou dveře.

Přešel jsem ke svému černému Range Roveru, nasedl, nastartoval a vyjel směr kavárna. Řeknu vám, že tam mají to nejlepší kafe na světě. Nekecám, myslím to smrtelně vážně.

Zaparkoval jsem na menším parkovišti, vylezl ven, zabouchl, zamkl a rychlým krokem jsem se rozešel  ke kavárně, protože jsme vážně nutně potřeboval velké a silné kafe, abych dnešek vůbec přežil a byl aspoň trochu použitelný.

Užijte si čtení ❤️

Gangster [l.s.] (CZ) ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat