Gangster [l.s.] (CZ) ✓

♣️5.𝚔𝚊𝚙𝚒𝚝𝚘𝚕𝚊♣️

Pomalu jsem šel za ním. Nespěchal jsem. Neměl jsem k tomu důvod, když vím, že stejně nemůže utéct a navíc tahle ulička není ani nijak dlouhá, takže se každou chvíli bude muset vrátit zpátky.

𝑯𝒂𝒓𝒓𝒚

Jak jsem říkal po chvíli se ta krysa připlazila zpátky a chtěla kolem mě proklouznout, ale to jsem nemohl dovolit, proto jsem ho chytl za ruku a švihl s ním o zem.

" Pr-prosím nechte mě jít, prosím. J-já slibují, že už to neudělám" zakňučel a vyděšeně se díval, jak vytahuji z kapsy menší nůž.

" Správně neuděláš, protože dnes zemřeš, takže vlastně už ani nebudeš mít šanci někdy něco podobného udělat" řekl jsem a pomalu se k němu  začal s úšklebkem přibližovat.

" N-ne pro-prosím" šeptal pořád kolem dokola. Vypadal skoro jako blázen.

" Ježíš, zavři už hubu. Bolí mě hlava z tebe" zavrčel jsem a on místo toho aby ztichl, tak začal křičet ještě víc.

Tak hraní dneska asi nebude. Musím ho umlčet dřív, než ho někdo uslyší a půjde mu na pomoc, i když aspoň bych měl víc věcí na hraní. Znělo to sice dobře, ale já nechtěl vyvolávat nějaký rozruch. Bude lepší, když jednou za čas někoho zabiju, než abych zabil několik lidí najednou, protože aspoň v těch lidech bude kolovat více strachu a o to mi jde. Potřebuji, aby se mě lidi báli, protože když se bojí, tak si nedovolí se vzbouřit.

S nožem v ruce jsem přešel ke křičící oběti a přejel ostřím po jeho tvářích a trošku přitlačil, aby ho to bolelo více. Zakňučel bolestí. Tenhle zvuk byl jako ráj pro moje uši.

" Copak bolí tě něco??" Zašeptal jsem na něho, jako na mimino, akorát že tohle bylo trochu víc přerostlý mimino. Když přikývl, tak jsem se usmál.

" Neboj" zašeptal jsem a nůž vytáhl z jeho rány na tváři. Podíval se na mě nadějně. Bože, ten je naivní to není možný.

" Teď tě to bude bolet ještě víc. To se neboj" ušklíbl jsem se a zaryl nůž hluboko do jeho stehna. Z rány se začala valit krev. Moje oblíbená tekutina, když vytéká z rány mojí oběti.

Chvíli jsem mu tam nůž nechal, než jsem udělal jeden rychlý tah dolů a rozřízl mu tak stehno. Zaječel bolestí. Správně jen ječ.

Z jeho stehna se proudem valila krev, takže by měl za chvíli vykrvácet, i když nikdo neví přesně za jak dlouho. Může to trvat pár minut, ale taky i pár hodin, ale tak čím díl tím líp, ale taky by ho tu mohl někdo najít a ještě ho zachránit, jenže to jsem nemohl dopustit, protože jsem Harry Styles a Harry Styles ještě nikdy nenechal přežít oběť, kterou chtěl zabít. Nikdy a nehodlám to měnit.

Tak moc bych chtěl, aby tady mohl krvácet klidně i několik hodin, které by pro něho byly sakra dlouhé, ale zase jsem nemohl dovolit, aby ho tu někdo našel, takže ho prostě hold budu muset zastřelit, čímž ho vlastně ušetřím bolesti.

Vytáhl jsem zbraň ze saka a namířil jí na něho, než stihl něco říct střelil jsem ho do čela. Za tohle bych měl dostat medaily. Dámy a Pánové Harry Styles udělal dobrý skutek. Ušetřil jsem ho bolesti.

A pak jsem to uslyšel, tiché vyjeknutí. Co jsem říkal, kdybych ho tu nechal krvácet, tak by mu nejspíš tento člověk pomohl, ale teď chci zjistit kdo to je a proč  prochází zrovna tady tudy.

Vynořil jsem se z tmavé uličky a spatřil menší stvoření s dokonalým zadečkem, který byl zralý k okamžitému ošukaní a ještě když byl jasně nevinný.

" Co takové malé ptáče na takovém temném a strašidelném místě, kde se dějí jen ty nejhrůznější věci?" Ozval jsem se.

Zamrzl. Bál jsem se pohnout. Bál  se, že ho střelím , že ho tu zavraždím , znásilním nebo nevím co ještě. Klepal  se, čehož jsem si všiml a uchechtl se. Nebohé ustrašené ptáče.

Než  se nadál, tak jsem se na něho zezadu přilepil. Věděl, že to já jsem vystřelil, ale místo toho, aby se začal ještě víc klepat, tak se naopak přestal klepat, načež jsem se musel usmát.

" Neboj zlatíčko, neublížím ti. Na to jsi až moc nevinný a roztomilý" zašeptal jsem mu do ucha.

" C-c-co po mě chcete??" Zašeptal trochu no spíš hodně vyděšeně.

" Nic zlato, ale teď by jsi měl už jít, protože jak říkám tohle místo není pro nevinné lidi jako jsi ty"  zašeptal jsem, odstoupil od něho a vydal se zpátky domů.

Byl jsem spokojený, konečně jsem zase pocítil ten skvělý pocit, když tě někdo prosí k život a křičí bolestí, tak jsem však musel přemýšlet nad tím ptáčetem. Byl strašně moc roztomilý a ten jeho zadek, ale bohužel je nevinný, což znamená, že prostě nic pro náš svět, čímž pádem ho musím prostě nechat. Nemůžu někoho tak nevinného zavést do tohohle hnusného světa, ve kterém já byl vychováván celý svůj život.

Užijte si čtení ❤️