Gangster [l.s.] (CZ) ✓

♣️8.𝚔𝚊𝚙𝚒𝚝𝚘𝚕𝚊♣️

Zaparkoval jsem na menším parkovišti, vylezl ven, zabouchl, zamkl a rychlým krokem jsem se rozešel ke kavárně, protože jsme vážně nutně potřeboval velké a silné kafe, abych dnešek vůbec přežil a byl aspoň trochu použitelný.

𝑯𝒂𝒓𝒓𝒚

Víte jak jsem vám říkal, že potřebuji raní dávku kofeinu?? Mnoo, tak se tak trošičku ukázalo, že je něco kolem dvanácté hodiny odpoledne, takže to bude spíš taková odpolední dávka kofeinu.

Chápete jako to mě ty telata, se kterými bydlím nemohli vzbudit? To jim jako nebylo divné, že ještě spím, když většinou vstávám někdy kolem sedmé ráno, abych toho za den stihl hodně? Né oni mě nechají spát a já teď nic nestíhám. Kreténi. Fakt že jo. Kdyby mi právě nevolal Liam s tím, že kolem půl druhé máme jeden kšeft, tak bych se na ten mobil ani nekoukl, tudíž bych si dál vesele myslel jak je hezké ráno a že dneska všechno perfektně stíhám, ale kurva opak je pravdou, i když jako říkal jsem si, že není tak velký provoz jako ráno normálně bývá. Trochu oops no.

Jakmile jsem vešel do kavárny, tak mě do nosu uhodila nádherná vůně, vůně čerstvé kávy, kterou tak moc miluju.

' No kdo by to byl řekl, že v kavárně ucítíš vůní čerstvé kávy, co?' prohlásilo ironicky mé věčně nadržené podvědomí. Zřejmě to má nejspíš krámy, že je nevrlé a mimo provoz.

" Dobrý den, tak co si dáte?" Zeptala se mě, když jsem došel k pultu, zrzka s širokým úsměvem. Mohlo jí být tak 16 možná i 17 max. Nejspíš brigáda.

" Jednu tu nejsilnější černou kávu, kterou tu máte, prosím" řekl jsem usměvavé zrzce. Bylo to poprvé, co se na mě holka takhle usmívala, aniž by mě chtěla do postele a ukazovala mi cokoli ze svého dekoltu.

' No ne samotný pan Harry Styles umí prosit, čímpak nás ještě všechny dneska překvapíš?" Utrousilo nevrle mé podvědomí.

'Ty už taky zalez a vylez až nebudeš mít krámy' zasyčel jsem na něj vztekle. Začínal mě vytáčet.

" Dobře hned to bude. A tady nebo sebou?" Zeptala se zrzka.

" Tady" řekl jsem a když kývla, tak jsem se přesunul k jendomu z rohových stolů, který byl hlavně dál od lidí.

Není to tak, že bych lidi neměl v lásce, což tak trochu nemám no, ale tady jde o to, že mám prostě rád svůj klid.

Posadil jsem se, vytáhl mobil, připojil se na místní WiFi a jiné tak projížděl instagram, když jsem však nenarazil na něco zajímavého, tak jsem mobil zase schoval zpět do kapsy.

" Tady to máte, pane" ozvala se zřejmě věčně usměvavá zrzka a položila přede mě bílý hrnek s černou tekutinou. Kývl jsem a zrzka s úsměvem odešla.

Upíjel jsem svou silnou černou kávu, když se rozezněl zvonek nade dveřmi, který ohlašoval, že do kavárny někdo zavítal.

Zvedl jsem pohled od mobilu, na který jsem koukal, mazitím co jsem upíjel kávu a spatřil menšího blonďáka s výrazně modrýma očima.
Nikoli můj typ. Já totiž mnohem radši brunety.

Blonďák přešel k pultu, objednal si a posadil se k jednomu stolu, který byl nedaleko od toho mého, když se usadil upíral svůj pohled na dveře.

Odvrátil jsem od něho svůj zrak a přemístil ho na mobil a zjistil, že už je skoro jedna od prdele musím už jet, abych vůbec něco stihl.

Pomalu se zvedám, dopiju kávu,hodím peníze na stůl, mobil dám do zadní kapsy kalhot a pomalu jdu ke dveřím, které vedou z kavárny.