Prokletí princů

14. Anne

Myslela jsem, že snad Carol uškrtím. Když mi večer vyprávěla v našem pokoji, co všechno se stalo, když jsem byla nemocná a co se stalo teď, málem jsem omdlela. Nejdřív mi zatají, že se jí Warren snaží dostat do kalhotek a potom, že má v plánu pustit tygry na svobodu. Tohle není možný. Ta holka se snad zbláznila! To, že ji Warren sexuálně obtěžuje, bychom nějak vyřešily. Zažily jsme i horší věci, ale vypustit tygry do lesů, kde nemají vůbec co dělat, je šílené i na Carol.

Když mi to dovyprávěla, měla jsem co dělat abych na ni neskočila. Několik minut jsem se musela uklidňovat. Když se mi to povedlo, řekla jsem: „Takže ten kousanec na krku je od Warrena. Ohmatával tě a dokonce políbil!" Carol jenom přikývla. Když jsem to dořekla, napadla mě jedna otázka, ale bála jsem se, že by to bylo trapné, kdybych se zeptala. Nakonec jsem sebrala odvahu a zeptala se. „To...to byl tvůj první polibek?" Carol zrudla jako rajče a mně bylo jasné, že byl. Do háje! Pamatuji si, jak mi vyprávěla, že si svůj první polibek šetří na toho pravého. Nevím, jak to tehdy myslela, ale zato vím jistě, že Warren to nebyl. Chudák holka! Takhle si svůj první polibek určitě nepředstavovala.

Nastalo trapné ticho. Obě jsme přemýšlely, co na to říct, ale ani jedna na nic nepřišla, tak jsem raději změnila téma. O tom polibku si promluvíme, až se s tím Carol nějak vyrovná.

„Vážně máš v plánu pustit tygry?" zeptala jsem se a Carol znovu jenom přikývla, tak jsem pokračovala, „To je šílené Carol. Kdyby zjistily, že jsme to byly my, zabili by nás."

„Já vím, ale cítím, že je to správné. Musíme to udělat, An. Copak nevidíš, jak Kišan trpí?" optala se Carol. Samozřejmě, že jsem to viděla a chtěla jsem mu nějak pomoct, ale zatím jsem nepřišla na to jak. Ale tohle určitě nebylo jediné řešení. Muselo to jít i jinak. Mám oba tygry ráda, ale nebudu kvůli nim riskovat Carolinin i můj život. Nebo život někoho jiného. Odmítavě jsem zavrtěla hlavou.

„Carol, je to velmi nebezpečné. Nechci riskovat ničí život. Přemýšlela jsi vůbec, co by se mohlo stát potom, co bychom je pustily:" Když jsem viděla, jak Carol strnula, pokračovala jsem: „Je dost velká pravděpodobnost, že nás chytí. Když nás nechytí, klidně potrestají i nevinného, vždyť je znáš. Těm je to jedno."

Carol si dlaní promnula tvář a unaveně si povzdechla. „Napadlo mě to, ale já prostě nedokážu jen tak stát a nic nedělat. Vím, že jsem sobecká, ale...ale...já, nemůžu je takhle nechat. Vždyť je umlátí k smrti jako předešlá zvířata. A...taky mě napadlo, že když nemůžeme odejít my dvě, tak aspoň pomůžu ke svobodě jim. Oni si tohle nevybrali. Neměli možnost volby. Tak jako my. Když pomůžeme aspoň jim...cítím, že pomůžeme i sobě." Carol se na mě podívala s prosbou v očích. Chvíli jsme se na sebe jen dívaly a potom jsem si povzdechla: „Ještě si to rozmyslím." Carol mi hned padla kolem krku a děkovala.

„No počkej. To neznamená, že do toho jdeme, ale že to ještě promyslím," pověděla jsem, abych jí uvedla na pravou míru.

„Já vím a cením si toho. Myslela jsem si, že to hned zavrhneš," pověděla s úsměvem. Se smíchem jsem jí oplatila objetí. Potom jsme se obě šly převléknout do pyžama a spolu zamířily do společné koupelny. Když jsme tam dorazily, byla úplně prázdná. Bylo dost pozdě a nejspíš všichni byli už v postelích.

Když jsme si čistily zuby, napadlo mě, že bych jí řekla o Matherovi. Byla jsem z toho dost nervózní, a kdybych se svěřila Carol, nejspíš by mi to pomohlo. Ale bála jsem se její reakce. Vůbec netuším, jak na tohle bude reagovat.

Nakonec jsem se rozhodla, že jí to řeknu. Zhluboka jsem se nadechla a začala: „Napadla jsem Mathera." Nepodívala jsem se na Carol, ale cítila jsem její šokovaný pohled. Nic neříkala, asi byla ve velkém šoku. Ani jsem se nedivila, a tak jsem pokračovala: „Stalo s to včera po výcviku. Chtěla jsem odejít a zkontrolovat Kišana, ale Mather mě zastavil a začal mi říkat, že jsme si podobní. To jsem nechala plavat, ale když tě začal urážet, prostě jsem to nevydržela a chtěla mu dát pěstí přímo do toho jeho přitroublého obličeje." Teprve teď jsem se odvážila podívat na Carol. Zírala na mě pohledem plném úžasu a s otevřenou pusou plné pěny. Když jsem se jí zadívala do očí, vzpamatovala se, otočila se zpátky k zrcadlu a pokračovala v čištění. Po chvíli se zeptala: „Dala jsi mu pěstí?"