Prokletí princů

24. Anne

Když jsem se probudila, obklopovala mě tma. Tělo mě bolelo, jako by mě zašlapalo stádo slonů. Ležela jsem na zádech na zemi. Moje oči sice byly přivyklé na tmu, ale tady nebylo vidět ani na vlastní nohy, protože zde nebylo žádné okno. A kdybych měla hádat, určitě jsem zavřená v kleci. I když mě Warren mučil jakkoli hrozně, nenechal by mě jen tak se tu potulovat, ale myslím, že si jenom přidělal práci, protože nejsem schopná pohybu. Vzpomínky na předchozí události přišly znenadání samy. Všechno jsem si pamatovala. Udělalo se mi zle. Ta bolest... ani nedokážu slovem popsat, jak strašné to bylo. Nejhorší na tom bylo to, že se mě Warren nedotýkal, a přesto jsem cítila tolik bolesti, jako by mě mučil různými nástroji, které jsou na to specializované. Vybavuju si, jak stál nade mnou a jeho temné oči se mi zabodávaly do různých částí těla. Tam, kde spočinuly, mi vystřelovala bolest různého druhu. Jeho oči nebyly lidské. Jeho duhovky zčernaly. Jak to bylo možné? To byl určitě nějaký trik, který má logické vysvětlení. Ale teď nemám sílu se s tím zabývat.

Začala jsem otáčet hlavou do všech stran, abych zjistila, jak je na tom můj krk. Kromě toho, že mě v něm škrábalo od ječení, žádná jiná bolest nepřišla, což bylo dobré znamení. Pokusila jsem se posadit, ale šlo to jen stěží. Musela jsem použít svoje ruce, i když mi to moc nepomohlo, protože byly jako z olova. Když jsem se konečně dokázala posadit, začala mě třeštit hlava, jako by mě někdo přetáhl kladivem. Rukama jsem se zapřela a pokusila se postavit. Když jsem byla v kleku, třeštění hlavy se zhoršilo, a navíc mi z levého kotníku začala vystřelovat bolest do těla. Okamžitě jsem dopadla zpátky na zadek. Ohmatala jsem si kotník a zjistila, že ho mám nateklý. Asi bude vymknutý. Super! Neměla jsem po ruce nic, čím bych to mohla zavázat, takže se na nohy jen tak nepostavím.

Tak jsem rukama začala šátrat kolem. Za sebou jsem ucítila slámu. To bude určitě Kišanovo oblíbené místo. Po všech čtyřech jsem se došourala na jeho místo, sedla si a zády se opřela o chladnou zeď. Díky bohu za mojí teplou bundu. I když teď bych uvítala jiné, mnohem lepší teplo sálající z tygřího těla. Připomnělo mi to tu noc, kdy jsem byla zavřená s Kišanem v kleci. V hrudi jsem pocítila smutek, který jsem moc dobře znala. Zavrtěla jsem hlavou. Už tak jsem dost na dně. Nepotřebuji další věci, které mě srazí ještě níž, pokud je to možné.

Zaklonila jsem hlavu a opřela ji o zeď. Chlad mi zmírnil bolest hlavy. Aspoň k něčemu to bylo dobré. Pomaličku a systematicky jsem si ohmatala celé tělo, jestli nemám další rány, otoky nebo jestli mi neteče někde krev. Nic takového jsem naštěstí necítila, ale taky jsem v téhle tmě nic neviděla, takže jsem nemohla zhodnotit stav zevnějšku mého těla. Asi to bylo dobře. Podle bolesti, kterou jsem cítila po celém těle, na mě nebude pěkný pohled.

Co teď? Nevím, jestli budu schopná v tomhle stavu utéct, až nás holky pustí. Zakašlala jsem. Vážně by se mi hodila nějaká voda. Ani nevím, jestli jsem vůbec schopná promluvit. Zavřela jsem oči. V mysli mi poletovaly různé obrazy mučení. Oči jsem hned zase otevřela. Nějakou dobu nejspíš nebudu moct pořádně spát. Určitě z toho budu mít noční můry minimálně na rok. Najednou jsem v mysli viděla usmívající se obličej. Jak je na tom Carol? Věděla jsem jistě, že za ní šel Mather. Doufám, že bude v tak dobrém stavu, aby mohla utéct. Aspoň jedna z nás.

Byla jsem tak zahloubaná v myšlenkách, že jsem s sebou trhla, když jsem uslyšela zvuk otevírajících se dveří od klece. Co to do háje? Seděla jsem tam, ani jsem nedýchala. Kdy by to mohl být? Jestli Warren dostal chuť na další mučení, tak rozhodně nepřežiju. Neslyšela jsem kroky. Už mám i halucinace? Doufala jsem, že ne. To by byla poslední kapka, abych se zhroutila. Než jsem si to mohla pořádně promyslet, vyrušil mě sametový hlas.

„An," zvolal jen. Vzhlédla jsem, ale bylo mi to prd platný, protože jsem nic neviděla. Jenom siluetu. Blbá tma. Když jsem neodpověděla, viděla jsem, jak si ke mně kleká. Dostala jsem strach a taky jsem měla pocit, že jsem to zažila. Natáhl ke mně ruku a chtěl se dotknout mé tváře, ale já jsem sebou trhla.