Prokletí princů

15. Caroline

Byla jsem už převlečená do pyžama a nachystaná do postele, když večer přišla An do pokoje a měla na krajíčku. Jakmile za sebou zavřela dveře, rozplakala se a padla mi do náruče. Naposledy takhle plakala, když zemřel Harry. Sice se to přede mnou snažila tajit, ale já jsem ji slyšela, jen jsem jí to neřekla, protože jsem si velmi cenila toho, jak se snažila, abych si nepřipadala, že jsem divná. Ale znepokojovalo mě, že se přede mnou rozbrečela. Nikdy to nedělala, protože mě tím nechtěla zatěžovat. Muselo se stát něco velmi zlého.

„Co se stalo An? Proč pláčeš?" ptala jsem se úzkostlivě. Mezi vzlyky mi povyprávěla, co se stalo. Byla jsem z toho v šoku. Až příště narazím na Mathera, zabiju ho, rozsekám a nechám jeho ostatky sežrat tygry. Za to, co An provedl, zaplatí. Já osobně se o to postarám. Když se An uklidnila, ležela mi v náručí a zhluboka dýchala.

„Rozhodla jsem se," řekla z ničeho nic. Zvedla se a posadila se vedle mě na moji postel, aby mi viděla do očí. Viděla jsem v nich odhodlání, jaké jsem nikdy předtím nespatřila. „Rozhodla jsem se, že osvobodíme tygry. Nedovolím, aby jim znova ublížili," pověděla odvážně, až mě to překvapilo. Dlouho jsem neviděla An takhle odhodlanou. Vypadalo to, že nejsem jediná, která si tygry zamilovala. To mě uklidňovalo i znervózňovalo zároveň. Jak daleko je An rozhodnutá zajít? Jak moc chce riskovat, aby jim pomohla?

Když jsem se jí zhluboka podívala do očí, spatřila jsem v nich jiskry. To zahnalo mé pochyby. An byla rozhodnutá osvobodit tygry, ale za minimální ztráty. Vždyť ona je ta, která všechno rozebírá do detailů. Jak jsem jen mohla pochybovat? Společně to zvládneme. Společně zvládneme překonat všechny překážky na světě a nikdo nás nezastaví. Ještě ten večer jsme začaly plánovat. Provedeme to den před bičováním. Mather řekl, že tygry bude bičovat příští týden, nejpravděpodobněji v pondělí, protože Mather určitě déle čekat nehodlá. Takže je zachráníme v neděli. Dnes je úterý, takže kromě dneška máme na to čtyři dny. Dostatek času na plánování a provedení připrav.

Když jsem se ráno probudila, byla jsem tak unavená. Včera jsme zůstaly s An dlouho do noci vzhůru a vymýšlely plán. Vstala jsem z postele a podívala se na An. Oči měla opuchlé od pláče. Měla noční můru, protože se celou noc vrtěla a plakala. Rozhodla jsem se ji nechat ještě chvíli spát a mezitím jsem se šla připravit na dnešní povinnosti. Potom, co jsem byla umytá a oblečená, jsem šla An zbudit. Když jsem ji chytila za rameno a trochu s ní zatřásla, trhnutím se probudila, vytrhla se mi a opřela se zády o stěnu, aby byla co nejdál ode mě. Dívala se na mě vystrašenýma očima. Pomalu jsem si klekla před postel a zvedla jsem ruce tak, aby je viděla na znamení, že jí neublížím.

„An, to jsem já. Carol. Nemusíš se bát. Já ti neublížím," pověděla jsem pomalu a konejšivě. Tohle se už párkrát stalo, takže vím, jak se v takové situaci zachovat. Když má An noční můru, někdy se stane, že se probudí a nikoho a nic nepoznává, ani mě. Je jako vystrašené zvířátko a musíte se tak k ní i chovat. Postupovat pomalu a klidně. Žádné prudké pohyby. Mluvit pomalu a vyrovnaně. Když An párkrát zamrkala a mlha nepoznání před jejíma očima se vytratila, podívala se na mě s omluvným pohledem.

„Už... už je to... dobrý. Jenom potřebuju... trochu... času," pověděla An koktavě. Vlezla jsem k ní na postel a objala ji. An mě nechala. Nejdříve byla v mé náruči celá ztuhlá, ale potom se uvolnila a objetí mi oplatila. Držela mě pevně. Ani netuším, jak moc musel včerejšek An vyděsit. Chvíli jsme tak zůstaly, než se uklidnila úplně. Potom se zhluboka nadechla, vydechla a pustila mě. Podívala jsem se jí do očí a snažila se v nich číst. Byla vystrašená. Bála se, ale taky byla rozhodnutá a odhodlaná.

„Dneska nakrmím oba tygry, ale musíš se dát dohromady před výcvikem," pověděla jsem klidně, ale rozhodně. Anne jenom přikývla. Chtěla jsem s ní ještě chvíli zůstat, ale jestli mám stihnout nakrmit oba tygry, musím vyrazit teď. Ještě jsem se podívala na An a stiskla jí rameno, potom jsem vyrazila. Snídani jsem vynechala. Na to jsem neměla čas. Naposledy jsem měla včera k obědu sendvič. Zatím to bylo v pohodě. Jsem zvyklá nejíst i několik dní.