Prokletí princů

26. Anne

Nebudu lhát. Byla jsem z toho v šoku. Celý život jsem žila s vědomím, že kouzla, magie, čáry a takovéto věci patří do vymyšleného světa z lidské fantazie. Jenže přímo tady a teď přede mně stál důkaz, že to tak není. Mám takovou předtuchu, že mi to obrátí život vzhůru nohama. Kdybych mohla, postavila bych se, popadla Carol a utekla odsud co nejdál. Místo toho jsem seděla na posteli, zírala na dva tygry uprostřed pokoje a snažila se vymyslet plán útěku zahrnující můj vymknutý kotník a malátnou Carol. Na nic jsem nemohla přijít, protože moje mysl byla velice zaměstnaná vzpomínkami, kdy jsem se starala o černého tygra, a hledala v nich nějaké náznaky toho, že se někdy přeměnil na člověka. Teď když nad tím tak přemýšlím, jich bylo hodně, hlavně ta jedna, kdy Kišan ve své lidské podobě stál v kleci a já si myslela, že je to únosce nebo vrah Kišana v podobě tygra.

Nemohla jsem přestat koukat se fascinovaně na tygry. Samozřejmě jedna moje část z toho byla vyděšená, ale ta druhá byla uchvácená. Párkrát jsem zamrkala a najednou tam zase stáli Dhiren s Kišanem ve své lidské podobě. Všimla jsem si, že na sobě měl přesně to oblečení, které jsem viděla ve snu. To volné černé tričko s véčkovým výstřihem a volné černé kalhoty, oboje indického stylu, které měl, když jsem ho poprvé potkala v jeho lidské podobě v kleci. V tu chvíli jako by se ve mně něco pohnulo a rychle jsem pokrčila nohy, přičemž jsem se do té zraněné praštila o okraj postele.

„Au!" vykřikla jsem a nohy rychle přitáhla k tělu. Začala jsem si opatrně prohmatávat nohu, a přitom si periferně všimla, že Kišan jde k nám. Ale než to mohl stihnout, Carol jako blesk se nahnula přese mě. Jednou rukou se opřela a druhou natáhla přede mnou. Hrozivě zavrčela, ale to Kišana nezastavilo. Zvedla jsem ruku dřív, než se k nám mohl dostat a naznačila, aby stál na místě. Propaloval mě nazlobeným pohledem a já se víc schoulila do klubíčka. Najednou, jako by dostal pěstí do žaludku, se stáhnul a v očích se mu zračil bolest a smutek. Asi v mém pohledu zahlédl strach a dotklo se ho to, ale co mám dělat? Je velký a svalnatý, a navíc se dokáže přeměnit na tygra a může mi ublížit, možná zabít. Samozřejmě, že z něj mám strach, ale nejenom z něj ale i z Dhirena. Sice vypadají jako andělé dobra, ale vzhled je pomíjiví. Pod ním se může nacházet něco nebezpečného.

Carol přede mnou se předklonila a oběma rukama se držela matrace, aby neztratila rovnováhu. Pustila jsem svoje nohy a přitáhla si Carol do náruče. Přerývaně dýchala, ale nepřestávala probodávat ty dva pohledem. Dhiren stál celou dobu na místě a všechno bedlivě pozoroval.

„Asi je načase, abyste nám odpověděli na naše otázky," prolomila jsem ticho jako první, a tak trochu uvolnila napětí v pokoji.

„Máš pravdu," pověděl Dhiren. Vzal Kišana za paži a oba zamířili na druhou stranu pokoje ke stolu, kde se oba opřeli. Vytvořili tak prostor mezi námi a mně se hned líp dýchalo.

„Zeptejte se na cokoliv, co vás zajímá," pověděl klidným melodickým hlasem, kterým vyhnal zbylé napětí z pokoje. Chvíli bylo ticho. Moje mysl byla úplně prázdná. Narychlo jsem nedokázala nic vymyslet. Carol na tom musela být podobně, protože mlčela. Navzájem jsme se všichni pozorovali. Nikdo nechtěl odvrátit pohled. Nikdo nechtěl přerušit oční kontakt, jako kdybychom se báli, že když se tak stane, někdo zmizí. Najednou se mi v hlavě rozsvítilo.

„Stále jste nám nepověděli, jakou roli v tomhle celém hrajeme?" pověděla jsem svoji první otázku.

„Krátce po tom, co jsme byli prokleti, jsme zašli za šamanem a zeptali se ho na radu," začal vysvětlovat Kišan, „měl vizi, ve které mu samotná bohyně Durga vyprávěla proroctví o vyvolených." Kišan se podíval na Dhirena a malinko přikývl. Dhiren si odkašlal.