Prokletí princů

29. Caroline

Ráno jsem se probudila odpočatá a plná energie. Ruka mě sice pořád bolela, ale bylo to mnohem lepší. Proto jsem úpěnlivě prosila své tři spolubydlící, abychom vyrazili ven na vzduch. Bratři nejdříve nesouhlasili. Zaprvé, protože bych kvůli svým zraněním měla odpočívat. A zadruhé, protože je příliš velké riziko, že nás uvidí jeden z Warrenových kumpánů. Ale ani to mě neodradilo a naléhala jsem dál. Potom, když se ke mně připojila An, že už je tady zavřená hodně dlouho a asi z toho brzo zešílí, tak povolili. Ještě nám k tomu dopomohl fakt, že tygři potřebovali zařídit pár věcí.

S An, a jejími berlemi, která si nechala upravit vlasy, teď stojím před kadeřnictvím, ruku mám v závěsu, aby se tolik nenamáhala. Nechal si je rovně sestříhat a dosahují jí kousek pod bradu, což zvýrazňuje její obličej. Musím uznat, že jí to velmi sluší. Vypadá elegantně, a přitom nenuceně.

Zrovna jsme čekaly na bratry, kteří nás tady zanechali s Leonardem. Když jsem se dozvěděla, že je to jejich řidič, zděsila jsem se. Z nových lidí jsem byla vždy nervózní, ale An mě ujistila, že je to velmi laskavý a milý člověk. A taky, že ano. Na postaršího člověka je velmi veselý a aktivní. Všude nás doprovází a taky si s námi pořád povídá. Pro ženu ideální partner. To mě donutilo zamyslet se, jestli náhodou nemá rodinu. Když jsem se zeptala, jestli je ženatý, odpověděl, že nikoli, protože není ten typ člověka, co by se chtěl vázat. Pokrčila jsem nad tím rameny a víc to nerozebírala.

Sedli jsme si do auta a čekali na tygry. Na to, že jsem se ráno těšila jako malé dítě, už chci domů. Bratři nás donutili na nákupy, které já z duše nasnáším. Donutili nás si koupit nějaké nové oblečení. Když jsem se zeptala, co je špatného na mém starém oblečení, doufali, že to myslím ze srandy. Nemyslela. Dobře přiznávám, že je staré a ošuntělé. Někde i nějaké ta dírka, ale pořád to bylo mé oblečení! A když jsem se tedy nechala přemluvit a něco si vybrala, trvali na tom, že to taky zaplatí. Chápu, že každá jiná dívka by skákala radostí, ale já ze sebe nikdy nikoho nenechám platit. Nechci nikomu nic zůstat dlužná. Další pravidlo, co jsem se naučila na ulici. Nikdy neměj dluhy, akorát se ti to vymstí. Nakonec ale byly moje protesty nevyslyšeny. An byla celou dobu na mojí straně, protože na to má stejný názor jako já. V tomhle ohledu jsme si velmi podobné. A i když jsme byly dvě, bratři nás stejně neposlechli. Tvrdohlavý kočky! Takže mě celé tohle malé dobrodružství vyčerpalo a An na tom byla stejně. V tomhle mrazu jsem už jenom chtěla zalézt do postýlky a zachumlat se. Ani bych nic nenamítala, kdyby se ke mně přidal Ren ve své tygří podobě.

Zčervenala jsem jako rajčátko.

Když jsem se ráno probudila, ležel vedle mě. Klidně si pochrupoval a já mezitím byla na jeho tygřím tělo natisklá, jako by mi šlo o život. Přiznávám, že se mi to i chvíli líbilo, protože jeho hebká srst mě lechtala na tvářích a jeho tělo mi předávalo své teplo, takže jsem byla dokonale chráněna před zimou, ale potom mi došlo, že je to taky člověk a bleskurychle jsem se od něj odtáhla s rudými líčky. Ten náhlý pohyb ho probudil, a tak jsem mu namluvila, že potřebuji do koupelny, ať klidně spí dál. Nespal, a místo toho došel pro snídani. Celý ráno jsem se kvůli tomu cítila trapně, ale naštěstí jsem nebyla jediná. An spala natisklá ke Kišanovi a jednu jeho packu měla přehozenou přes tělo. Byl by to dokonalý obrázek, ale bohužel, dřív, než jsem to mohla vyfotit, se probudila, probodla mě pohledem a odtáhla se od Kišana, takže jsem nebyla jediné rajčátko v místnosti.

Dívala jsem se přes okýnko ven na ruch v ulici. Nikdo nemluvil a okolní ticho narušovaly písničky linoucí se z rádia. Minuty utíkaly a já si bezstarostně prohlížela lidi na ulici a přemýšlela, proč jsou tady, když v tom jsem to najednou ucítila. Byl to takový zvláštní pocit, skoro až temný. Přesto mě to k němu táhlo. Nedokážu si pomoct. Musím za ním!