Prokletí princů

38. Anne

Vyhnula jsem se výpadu svého protivníka, využila jeho chvilkové nepozornosti a rukou ho praštila do hlavy, díky čemuž padnul k zemi v bezvědomí. Uvolnil mi tak cestu k mému cíli. I s mojí poraněnou nohou jsem vyrazila vpřed. Vpadla jsem do místnosti a lovecký nůž v ruce jsem si nadhodila a chytla ho za jeho ostrou špičku. Zamířila jsem a hodila. Uslyšela jsem bolestné zařvání a s uspokojením jsem si v duchu poklepala na rameno za dobrou trefu na Warrenovu ruku.

„Carol!" zavolala jsem na kamarádku stojící překvapeně kousek od Warrena, který se držel za krvácející ruku s nevraživým pohledem ulpívajícím na mně.

Dotyčná se ke mně vyjeveně otočila, a když se mi podívala do očí, pochopila. S otočkou kopla Warrena do obličeje a ten se následně svalil na zem. Okamžitě toho využila a utíkala ke mně. Když byla u mě, vyhrnuly jsme se z pracovny a zabouchly za sebou dveře. Podívala jsem se na bratry, kteří bojovali proti Warrenovým mužům. Už když jsme se blížili k cirkusové budově, abychom zachránili Carol, čekali na nás. Nezbývalo nám nic jiného než si probojovat cestu. Kdyby nebylo bratrů, nikdy bychom to nedokázali. Jejich bojový styl byl úplně jiný než ten můj a Carol. Je to jako by tancovali nebezpečný tanec. Nedokážu se rozhodnout, jestli jsou víc smrtící jako tygři nebo jako lidi.

„An!" uslyšela jsem Carol. Podívala jsem se na ni, ale ona ukazovala na dveře od pracovny. Podívala jsem se tím směrem a zamrzla hrůzou. Z pod dveří a jejich okrajů se vynořovaly temné stíny.

„Jdeme!" zavelela jsem. Carol mě podepřela a společně jsme se rozeběhly k bratrům.

„Rene! Kišane! Musíme jít! Hned!" ječela na ně Carol, když oba bratři vyřídili poslední poskoky.

Překvapeně se k nám otočili ve chvíli, kdy jsme za sebou uslyšely ohlušující ránu vyražených dveří. S Carol jsme zastavily a otočily hlavy směrem k tomu zvuku. Za námi se od podlahy až ke stropu rozprostírala temnota. Vypadala jako černá zeď. Nedokázala jsem dohlédnout na druhý konec chodby. Z temnoty vyšel Warren s očima černými jako hlubina moře.

„Neutečete," řekl prostě a zvedl ruku mířící na mě a Carol.

Z černé stěny za ním vystřelila chapadla v nepřeberném množstvím. Jako jeden člověk jsme se s Carol otočily a hnaly se k bratrům, kteří nám běželi naproti. Carol byla rychlejší, takže běžela přede mnou. Natáhla ruku vyhledávajíc jakoukoliv pomoc. Obě jsme moc dobře věděly, že samy tomu zlu neutečeme. Ucítila jsem, jak mě jedno chapadlo chytlo za zraněnou nohu a nemilosrdně škublo. Bolestivě jsem zaječela a padla na kolena. To dalo příležitost chapadlům, které se mi začaly obtáčet i po druhé noze a následně po celém těle.

„AN!" zařvala Carol přede mnou, která se otočila a běžela zpátky ke mně.

Moje spodní čas těla byla znehybněna. Jediné, co mě v mé zoufalé situaci napadlo, bylo natáhnout mou jedinou volnou ruku ke Carol. Chapadla postupovala vpřed a než ke mně Carol doběhla, už se obtáčela kolem mojí natažené ruky a po obličeji. Carol mě chytila za dlaň a snažila se mě vysvobodit z temnoty, která mě táhla zpátky ke stěně, ale bylo to zbytečné. Po celou dobu volala mé jméno, ale já ji nedokázala odpovědět kvůli chapadlům. Z obou stran se najednou vynořily další chapadla a spoutaly Carol, která celou dobu nepouštěla moji ruku. Obě nás to táhlo zpátky z Warrenovi. Najednou se kolem pasu Carol omotaly Renovy a Kišanovy ruce a chvíli se přetahovali s temnotou, ale ta je jenom jako neškodný hmyz odrazila pryč. A tak nás pohltila tma. Nic jsem kolem sebe neviděla, nic jsem neslyšela, ale cítila jsem teplou dlaň křečovitě držící mou. Vyvolávalo to ve mně naději, že spolu to zvládneme. Společně se odsud dostaneme, ať jsme kdekoliv. Upnula jsem se k tomuto pocitu, jako se topící chytá stébla. Najednou jsem ucítila příval zvláštní energie. V temnotě se objevila malá světýlka, díky kterým jsem uviděla Carol před sebou. Překvapeně jsme se na sebe dívaly z části z toho, že jsme nestály na zemi, ale jako bychom levitovaly, a taky proto, že z našich těl vycházela ona světýlka. Z Carolinina těla bílé a z mého žluté. Nicméně jsme se odmítaly pustit. Najednou zasvítilo mnohem silnější světlo než to naše. Směsice zlatavé a stříbrné. Úplně odlišné od toho našeho. Obě jsme se podívaly tím směrem. Před námi byla žena, nesmírně krásná a půvabná. Světlo vycházelo z celé její bytosti. Její dlouhé černé vlasy létaly kolem jejího štíhlého a od pohledu pevného snědého těla, na kterém měla oblečené tradiční indické sárí ve světle zelené barvě. Její tmavě hnědé oči se upřely na nás, a i její ruce, ozdobené různými zlatými náramky, se natáhly naším směrem.

„Chyťte se mě, jestli chcete uniknout silám zla, mé dcery," pověděla melodickým hlasem. Nikdy v životě jsem ji neviděla, ale zdála se mi povědomá. Cítila jsem, že jí mohu důvěřovat, i když to z logického hlediska nedávalo smysl, jako všechno kolem nás. Stačil mi jediný pohled na Carol, abych věděla, že myslí na to samé, co já.

Obě jsme se natáhly a chytily ruce neznámé ženy. Z našich spojených rukou vyšlehly oslňující paprsky světla a oslepily nás. Ničily temnotu, jež se nás snažila pohltit, a osvobodily nás. Moje tělo bylo najednou lehké jako pírko. Cítila jsem, jak mě opouští pro mě neznámá síla, která se probudila v mé hrudi, jako by tam už od mého narození dřímala. Najednou jsem si připadala taková ospalá a moje víčka se mi samovolně zavřela. Usnula jsem velmi tvrdým a dlouhým spánkem.