Prokletí princů

23. Caroline

I když jsem stála v tváří v tvář nebezpečí, necítila jsem strach. Ani ty ostatní emoce, které ho obvykle doprovázejí, jako smutek, zoufalství, hrůza a další jimi podobné. Sice jsem v hrudi cítila prázdnotu po odloučení, ale byla tam i naděje, která mi dodávala odvahu, ale mělo to jednu podmínku. Musím přežít tohle mučení a budu volná. Byla jsem skálopevně rozhodnutá, že tohle přežiju a budu konečně volná s An po boku.

Mather v modrých džínách a rozepnuté šedé mikině, zpod které vyčuhovalo červené tričko, stál bokem u panelu a probodával mě pohledem. Hodnotil mě. Zjišťoval, co všechno snesu a jak dlouho dneska vydržím. Rozhodně mu ukážu, že to se mnou nebude mít lehké. Když se mi zahleděl do očí, ušklíbl se. Asi v nich předpokládal strach, ale toho se nedočkal. Místo toho tam viděl jenom dva plamínky hněvu. Stejně mi už nic jiného nezbylo, takže se nebudu držet zpátky. Podívala jsem se na jeho ruku, ve které držel bič. Překřížila jsem si ruce na hrudi a ušklíbla jsem se.

„Bičování?" zeptala jsem se posměšně a krátce se zasmála. Samozřejmě, že to nebyl veselý smích, ale byl to smích plný opovržení, které jsem v sobě našla. A že ho bylo spousta.

„Nic lepšího tě nenapadlo?" zavrtěla jsem hlavou. „Teda, Mathere, zklamal jsi mě. Čekala jsem něco originálnějšího." Doufala jsem, že ho tím vyprovokuji, protože potom bych mohla jeho vztek použít proti němu. Ale on vypadal, že se ho to ani nedotklo, a ještě k tomu se usmál, jako bych řekla nějaký vtip. Od kdy se dokáže takhle ovládat?

„Ale minule to na tebe docela zabralo, ne?" odpověděl Mather. „Co si vzpomínám, tak ti na zádech zůstala pěkná hromádka jizev." Zásah do černého. Mather věděl, že jizvy jsou pro mě to největší ponížení na světe. Bodejť by ne, když mi je osobně vytvořil. Zatnula jsem ruce v pěsti, ale naštěstí jsem je měla schované pod pažemi, takže Mather nemohl vidět, že se mi dostal pod kůži. To je skvělý! Pokusila jsem se Mathera vyprovokovat a místo toho to použil proti mně. Dnešní večer nezačíná moc slibně. Mather zvedl ruku a zatáhl za páku.

„Co kdybychom k nim přidaly pár dalších?" zeptal se rádoby Mather a díval se, jak se zvedají dveře. Nicméně se nehnul z místa, takže jsem to vzala jako pobídku a vyšla ven z klece. Mather si nejspíš hodně věří, když mě takhle vypustil z klece. To může hrát v můj prospěch.

Postavila jsem se naproti němu. Zírali jsme na sebe a zdálo se, že ani jeden z nás nechce prohrát v téhle naší malé hře. Dělilo nás několik metrů. Byla jsem zvědavá, co za hru to tady Mather hraje. Určitě si pro mě vymyslel něco speciálního.

„Tak?" zeptala jsem se a rukama obkreslila celou místnost. „To tady budeme jenom stát a propalovat se pohledy nebo konečně hneš s tím svým líným zadkem a začneš něco dělat?" koledovala jsem si, já vím, ale bylo mi to úplně jedno.

Mather se ušklíbl. Rozmotal bič a párkrát s ním zapráskal. Moc krásná ukázka. Určitě se mi tím snažil nahnat strach. Promiň kamaráde, ale budeš se muset víc snažit. Postavila jsem se do obranného postoje a vyčkávala. Mather švihl bičem a já se mu lehce vyhnula. Jenom mě zkouší. Jeho obličejem se mihl stín úsměvu. Vyrazila jsem proti němu. Na dálku měl výhodu on díky svému biči, takže se musím k němu dostat co nejrychleji a zaútočit na něj. Jediná moje šance je boj z blízka. Mather znovu švihl bičem, ale nebyla jsem dostatečně rychlá, abych se mu dokázala vyhnout. Ucítila jsem ostrou bodavou bolest na stehně. Zastavila jsem se a podívala se na nohu. Objevil se tam krvavý šrám, ale to nebylo nic vážného, ale navíc mi ten debil zničil moje oblíbený legíny.

Podívala jsem se na Mathera, který pořád stál na tom samém místě. Moc dobře jsem věděla, že jestli se k němu mám dostat, bude mě to stát několik ran. Nadechla jsem se a rozběhla se k němu. Když jsem byla až skoro u Mathera, najednou se temně usmál a mně došlo, že on chtěl, abych se k němu dostala blíž, protože to byla past. Okamžitě jsem se zastavila a chtěla zmizet z jeho dosahu, ale bylo pozdě. Mather zvedl ruku s bičem a začal s ní mávat jako šílenec. Jen tak tak jsem stihla dát ruce před obličej. S rozkročeným postojem jsem schytávala jednu ránu za druhou. Trefoval se úplně všude. Od nohou začínaje a na rukách před mým obličejem konče. Mather to s tím bičem fakt uměl.