Můj život je biatlon

2. První závod

Je 8 hodin a my jsme konečně po snídani. Jdeme s Tiril a Ingrid na stadion. ,,Potřebujete svézt?" zeptal se Tarjei Boe. ,,No do jednoho auta se nevejdeme," řekla Tiril. ,,Zbytek může jet se mnou na bežkách," řekl Fillon Maillet. ,,Ok," řekl Tarjei. Tiril s Ingrid hned naskočil k Tarjeiovi do auta. Ještě tam byla dvě místa a tam skočili Lucka a Evča. No hold musím jet s Makulí na běžkách. ,,My ale máme běžky na stadionu," řekla Makula. ,,No, já teda my je tu máme, určitě tu budou nějaké pro vás," řekl a začal vydávat náhradní běžky. Mezitím jeli ostatní Norové a Francouzi autem. Fillon Maillet nám podal běžky a my si je nazuli. Podal nám hůlky a vyjeli jsme. Cestou jsme si povídali o blbostech. Byla to vážně zábava. Za 10 minut jsme byli na stadionu. Ostatní tam už byli dávno. My a Francouzi jsme měli ještě chvíli čas. První trénovali Norové. Jinak, ostatní už měli natrénováno. Makula šla za Evčou a Luckou. Narozdíl ode mě, nezapomněla vrátit Fillonu Mailletovi běžky. Já si povídala s Fillonem Mailletem. Začali jsme si i tykat. Bylo to fajn. ,,Hele, Quentin nám krade Terku!" křičel Michal Krčmář. Quentin se zasmála. ,,Já ji nekradu. Jen jsme si povídali," řekl. ,,Aha, pojď s námi Terko, trenér po tobě něco chce," řekl Adam a já tam dojela. A jaj, řekla jsem si. Na nohách jsem měla ještě francouzské běžky. ,,Teruš, Co to máš za běžky?" zděsil se trenér. ,,Ale, to nestojí za řeč," řekla jsem. ,,Neviděli jste tu někde Juliiny běžky?" ptal se nás Quentin. ,,Jé, asi jste si je spletly," řekl a odebul mi je. ,,No tak jsem si spletla běžky, to se toho stalo," řekla jsem. ,,Dobrá, Dobrá," řekl trenér. ,,Zajed si 2 kolečka a potom bude nástřel," řekl a já jsem jela. Když jsem jela první kolečko, nevšimla jsem si kamene přede mnou a zakopla jsem. Spadla jsem to sněhu (naštěstí), ale nemohla jsem se zvednout. Kolem někdo jel a všiml si mě. ,,Pojď, pokutu ti vstát," řekl a pomohl mi. Samozřejmě, že to byl Quentin. Kdo jiný? ,,Už potřetí jsem tě dneska zachránil," řekl. ,,Jo no máme na sebe štěstí," řekla jsem a jeli jsme dál. Potom jsem jela ještě jedno kolečko, tentokrát sama. Potom jsme měli s holkami nástřel před závodem. Měla jsem 0 v leže a 1 ve stoje. Fajn.

Dneska pojedu svůj první závod mezi světovou elitou a je to samozřejmě sprint. 2 střelby. Hlavně to nepokaž, Tery. Mám až číslo 92, což ke skoro na konci, takže teď fandím holkám, ale i Tiril a Ingrid. Už pojedu. Postavila jsem se na start a uslyšela dlouhé pípnutí. Vyjela jsem. První okruh šel vážně dobře. Teď mě čeká střelba. Já trefila všechny terče!!! OMG! Druhý okruh jedu plná energie. Potom mě čeká stojka. Můj kámen úrazu. Čtyři terče jsem svou rychlopalbou trefila, ale poslední bohužel ne. Rychle jsem dala si dala pušku na záda a jela jsem na kolečko. Další okruh byl v pohodě, ale před strmým stoupáním mi došly síly. To nedám, říkám si. Najednou uslyším známý hlas. To je Quentin a fandil mi. ,,Dáš to! Do toho Terko!!" křičel na mě. Já přidala. A to hodně. Za chvíli jsem byla v cíli. Vím, že pro sprint je důležitá přesná střelba, takže asi nebudu mít zrovna nejlepší umístění. ,,Tery!!!! Ty jsi první!!!" Křičela na mě Makula, která byla 2, teď už třetí. ,,Cože???!??!!??" Řekla jsem udiveně. ,,Ano!" řekly holky a objali mě. Dojela poslední závodnice a já byla pořád první. Za mnou skončila Tiril. Pogratulovala jsem ji i Makule. Potom jsme šli na medajlový ceremoniál. Dostala jsem svoji první medaili, hned na prvním závodě. Potom nás vyfotili a mohli jsme jít do hotelu. Quentin tentokrát odjel s Francouzským týmem. No já prostě normálně šla do hotelu a to bych nebyla já, abych nezkopla. Někdo mě chytil. ,,Děkuji," řekla jsem. ,,Není zač," řekl a byl to Sturla Holm Laegreid. Postavil mě a zeptal se mě, jestli jsem v pohodě. ,,Ano," odpověděla jsem mu a šli jsme na hotel. Cestou jsme si fajn pokecali. Šla jsem nahoru, ale zakopla jsem o koberec. Laegreid šel za mnou do schodů a přede mnou stál Quentin. Chytili mě naráz. ,,Děkuji, celý den mě zachraňujete," řekla jsem a šla jsem bez úhony do pokoje. Laegried měl tu smůlu, že už se nevešel do pokoje k J. T. Boemu, T. Boemu, V. S. Christainsenovi a J. Dalemu. Proto dostal pokoj s Quentinem, Emilienem J. a Simonem D. Asi z toho musel být na větvi, když mu řekli, s kým bude na pokoji. Já si sedla na postel a přemýšlela.

,,Tak co cesta?" zeptala se Makule.
,,Ale u stadionu mě zachránil Laegried a pak jsem zakopla o koberec na schodech a tam mě zachránil on a Fillon Malliet," řekla jsem, ,,Jen tak mimochodem, dneska mě Fillon Malliet zachránil čtyřikrát a Laegried dvakrát."
,,To jo, který z nich se ti líbí?" řekla. ,,Cože? Ani jeden, a nechceš se bavit o něčem jiném?" řekla jsem. ,,Takže kdo, Quentin nebo Sturla?" zeptala se. ,,Quentin," řekla jsem, aby mně neotravovaly. ,,Evi! Luci! Tady Terča se nám zakoukala!" volala na Evu a Lucky. Ty vyšli z koupelny. ,,A do koho?" zeptala se Evča. ,,Do Fillona Mailleta," řekla za mě. ,,Ty jo," řekla Lucka. ,,Řekla jsem to jen proto, aby jste mi daly pokoj!" zakřičela jsem. ,,Půjdeš na večeři?" zeptala se Evča. ,,Přineste mi něco malého, moc se mi nechce," řekla jsem, holky odešly a já konečně měla chvíli pro sebe.