Můj život je biatlon

16. Jsi v pořádku?

,,To nedám! To nedám! Nemám po tom úrazu žádnou formu! Znemožním se před celým světem!" křičel po pokoji Sturla. ,,To bude v poho," řekla jsem a objala ho, ,,Budu ti fandit." ,,Hlavně už jdi ty na stadion, ať stihneš svůj závod, nebo víš co? Jdu s tebou," řekl a šli jsme na stadion, tentokrát pěšky. Povídali jsme si o různých blbinách a Sturlovi se zvedla naláda.

Dneska se jede stíhačka a první jedeme my, ženy. Vyjíždím jako třetí a na první mám strach jen 0.1 sekundy!

Skončila jsem 1! Měla jsem rychlou a bezchybnou střelbu, narozdíl od ostatních. Sprint a stíhačka je nejlepší. A ve sprintu dokonce pojedu v červeném! OMG!!! Teď pojede Sturla, který má na prvního ztrátu 1.5. Právě vyjel!

Skončil 17 Udělal celkem 4 chyby. Třepala se mu ruka, takže to líp dopadnout nemohlo. Běžela jsem za ním a sundala si medajli a dala ji mu na krk. ,,Ty si ji zasloužíš," řekla jsem. Potom byl ceremoniál. Quentinovi to taky dneska nešlo. Netrefil ani jeden terč! Byl skoro diskvalifikován! Skončil poslední a do cíle dojel při konci ceremoniálu. Nikdo si toho nevšiml, my se Sturlou jsme za ním běželi. Byl v bezvědomí. ,,Musíme někoho zavolat!" řekl Sturla, dal mi na krk medajli a odběhl. Za minutu přiběhl s pomocí. Quentina odvezli do nemocnice a já se Sturlou jsme jeli s ním.

Sedíme v čekárně a čekám (co jiného se v čekárně asi dělá?) než nás pustí za Quentinem. Sturla mě objímá a já skoro brečím. ,,Slečno Michalcikova a pane Laegreide, můžete jít za panem Fillonem Mallietem," řekla nějaká paní a my šli. Ležel a už byl vzhůru, ale vypadal vážně hodně unaveně. ,,Jsi v pořádku?" zeptala jsem se. ,,Jo, jsem strašně unavený," řekl a usnul. ,,Bude v pořádku?" šla jsem za doktorem se Sturlou. Brečela jsem a Sturla se mě snažil podpírat. ,,Co mu je?" zeptala jsem. ,,Jen jel moc. Jeho tělo už to nezvládlo, v pořádku bude, jen musí teď alespoň týden odpočívat a nic nedělat. Ten týden si ho tu asi i necháme," řekl. ,,Děkuji," řekla jsem. ,,Nemáte zač," řekl a my šli ještě ke Quentinovi. Byl zase vzhůru. ,,Je ti líp?" zeptala jsem se. ,,Jo, ale cítím se strašně," řekl. ,,Tak spi, my tě tu necháme," řekla jsem a se Sturlou jsme potichu odešli.

Cestou jsem brečela a Sturla mě objímal. Bylo to příjemné. Je vážně úžasný kamarád. Pořád mám na krku zlatou medajli, ale nedokázala jsem se z ní radovat. Došli jsme do hotelu a když se můj telefon napojil na wi-fi, přicházely mi oznámení, o nějakých článcích z biatlonu.

Sturla Holm Laegreid skončil ve stíhacím závodě 17 se čtyřmi chybami
Biatlonista Sturla Holm Laegreid (24 let) skončil ve stíhacím závodě 17. Vyjížděl že 3 místa. Udělal 4 chyby. Na záběrech bylo hodně vidět, jak se mu klepou ruce. Myslí na někoho, nebo je to jenom tím, že měl zlomenou ruku?

,,Viděl jsi to?" zeptala jsem se ho a ukázala mu článek. ,,Ne a nezajímá mě to, kdyby to bylo něco ošklivého, tak mě to zajímá," řekl a asi na tom byla pravda.

Biatlonista Quentin Fillon Malliet nesestřelil ani jeden terč a v cíli zkolaboval. Co se stalo?
Fillon Malliet skončil v dnešním stíhacím závodě poslední. Netrefil ani jeden terč a jel na 20 trestných kol! Takové fiasko tu ještě nebylo. Velmi mu to pohoršilo v celkovém pořadí světového poháru. Bohužel také v cíli zkolaboval. Kdo by se divil, závod je už tak dlouhý a 2o trestných kol po 15o metrech není nic příjemného. Navíc to bylo jen tak tak, že nebyl objet o kolo!  Co se stalo? Zeptali jsme se francouzských trenérů. Ti nam odpověděli, že střílel úplně mimo. Až budeme moct udělat rozhovor se samotným Fillonem Mallietem, budeme vás o tom informovat.

,,To to musí furt tak rozebírat? Dělaj to ještě horší," řekla jsem, když už jsem seděla u Sturly na posteli. ,,Jo to je pravda. Někdo by s tím měl něco dělat," řekl. Popřela jsem se o něj a usnula jsem.

,,Usnula jsi tu," řekl ráno Sturla, který už byl připravený na trénink. ,,Vstávej, ať stihneš trénink," řekl, já vstala a běžela do svého pokoje. Oblékla jsem se a sprintovala jsem do jídelny. Vzala jsem si bagetu a jablko a šla jsem se Sturlou na stadion. Hodně jsme se nasmáli, ale oba jsme pořád mysleli na Quentina, který leží v nemocnici. ,,Pojedeme po závodě za Quentinem?" zeptala jsem se. ,,Jasně, přece ho tam nenecháme samotného, pojede s námi i Jacquelin a Johannes," řekl. ,,Super," řekla jsem a šli jsme dál. Přišli jsme na stadion a šli jsme trénovat. Dneska se jede vytrvalostní závod. Jak já ho nenávidím. jsem potom vždycky unavená jako malé kotě. Alespoň že mi jde střelba a nepřičítají se mi trestné minuty. Vyjíždím za hodinu a muži za čtyři.

Právě jsem dojela. Zatím jsem na 13 místě. Cože je fajn. Měla jsem jednu chybu na ležce.

Nakonec jsem skončila 15, což je fajnové. Teď jedou muži.

Sturla skončil 7! Vážně super. Letěli jsme do nemocnice i s Johannesem (který skončil první) a Jacquelinem (který skočil desátý). Za chvíli jsme byli v nemocnici u něj na pokoji. ,,Má zvýšenou teplotu asi mu i včera nebylo nejlíp," řekl doktor. ,,Jinak není to nic vážného," dodal. Sedli jsme si na vedlejší postel. ,,Ahoj," pozdravili jsme. ,,Ahojky, jak se máte? Mám prý zvýšenou teplotu, ale už nejsem tak unavený," řekl celkem vesele. ,,Super, to jsem ráda," řekla jsem a objala ho. Potom si povídal s Emilienem a Johannesem (který kvůli němu nešel na konferenci!) Oni potom odešli a zůstala jsem tam jen já ze Sturlou. Quentin už i občas vtipkoval. ,,Chvíli vás tu nechám osamotě. Budu tě čekat venku Terko," řekl Sturla a odešel. Pořádně jsme se objali. ,,Miluju tě," řekl. ,,Já tebe taky," řekla jsem.

Ahojky,
Doufám, že se vám tato kapitolka líbila. Mám už předepisuji další dvě. Dneska (8. Dubna ve 20:36) jsem si udělala čas na to, napsat nějaké kapitoly. Poslední dobou mám hrozně moc školy a hlavně slohu (No zní to divně, ráda píšu a sloh mi zabírá celé dny) ale jak mám asi popsat naší paní učitelku, když jsem ji viděla jen dva měsíce? A ještě k tomu na začátku roku? Vážně nevím. Takže zítra se budu snažit něco při hudebce (nebo taky při zeměpisu) vyplodit. Já jdu psát dál. Tahle kapitola vyjde až jindy, protože ji musím opravit.
Ahoj.