Můj život je biatlon

31. Vyčerpaná

Ležím v posteli a je 22 hodin. Nemůžu spát. Zítra to tu hodlám trochu prošmejdit, samozřejmě až po tréninku.

Usla jsem asi po půl noci. Běžím na snídani. Je 7 a cestou potkám Quentina, se kterým se srazím na chodbě. ,,Promiň," řekla jsem. ,,Já se omlouvám, měl jsem se dívat, kam jdu," řekl. ,,Nechceš si večer někam vyjít?" zeptala jsem se. ,,Strašně rád, tak já jdu čus," řekl. ,,Ahoj," řekla jsem a každý jsme šli svou cestou.

V kuchyni bylo všechno jídlo netknuté a kuchařka právě dodělávala palačinky. ,,Můžu už si vzít snídani?" zeptala jsem se. ,,Jasně, Tady, můžete si vzít i palačinky," řekla a podala mi talíř. Kuchařka byla mladá a plná energie. Vzala jsem si palačinku, jogurt a čaj. Po chvíli za mnou přišla kuchařka s kafem. ,,Můžu si přisednout? Nechci sedět sama," řekla. ,,Jo jasně," řekla jsem. ,,Já jsem Frederica," představila se. ,,Jo já jsem Terka," řekla jsem. Potom jsme si pokecaly a pořádně. Pořád nikdo nikde nebyl. ,,Kolik ti je?" zeptala jsem se. ,,25," řekla. ,,Tak to jsme skoro stejně staré," řekla jsem. ,,Super," řekla. Šla ještě udělat někomu kafe. Do jídelny přišel Dominik Windish. Přišel za Fredericou a políbili se. Vyšla jsem z jídelny, tentokrát jsem do nikoho nenarazila, ani jsem o nic nezakopla. Šla jsem se obléct a běžela jsem na trénink. Venku bylo tak krásně. Strašně jsem se do Itálie těšila.

,,Co tak brzo Terko?" zeptal se mě trenér. ,,Já jsem už dlouho vzhůru, Můžu jít běhat?" zeptala jsem se. ,,Jasně, pak si zastřílej a máš padla," řekl. Vzala jsem si lyže a rozjela jsem se. V pátek se jede sprint, tak si chci pořádně natrénovat, ať se mi povede. Cestou mě doběhne Quentin a jedeme spolu.

Potom jsem si vzala svoji malorážku se srdíčky a českými vlajkami a začala střílet. Z 4 ležek jsem měla 0 chyb a ze 4 stojek jednu. ,,Dobrý Terko, můžeš jít," řekl trenér a já se šla podívat po okolí. Vzala jsem si běžky, abych toho stihla prozkoumat víc.

Je už 14 a já jsem to tu projela křížem krážem. Jsem pořádně odrovnaná. Nestihla jsem oběd, ale v kuchyni narazím na Fredericu a ta mi dá zbytek. ,,Díky," řekla jsem. ,,Nemáš zač, přece tě nenechám hladovou," řekla a šla dělat večeři. Pak jsem se šla učit Francouzsky, protože jsem to poslední dobou trochu zanedbávala.

Večer jsem šla s Quentinem do nějaké restaurace, očividně to tu má taky prolezlé. Celou dobu nám pusy jely na plné obrátky, takhle pořádně jsme si už dlouho nepopovídi. Cestou zpět mě vzal Quentin na záda a před hotelem mě sundal. Rozloučili jsme se vášnivým polibkem a já šla za Maku, která mě zase vyslíchala.

Je pátek a jede se sprint. Jsem na startu s číslem jedna. Cítím se svěže. Vyjíždím.

Dneska strašně foukalo, takže s 3 chybami jsem měla nejčistší střelbu. Opravdu se ve 2 000 m. n. m. špatně dýchá. ,,Terko Jsi druhá," řekl mi trenér, když jsem se šla převléct před ceremoniálem. Když jsem vyšla ven, byla jsem už třetí. Přede mě a Tiril se vecpala Doro. Pogratulovaly jsme si s šli jsme na stupně. Italština je moc pěkná. Já mám strašně ráda všechny jazyky a země. Teď pojedou muži a jsem napnutá jako pružiny, jak Quentin dopadne.

OMG! Je první! On to dal. Měl lepší podmínky na střelbu než Johannes, takže byl v pohodě. Hned jak ho novináři pustili, běžela jsem za ním. ,,Byl jsi úžasný," řekla jsem. ,,Díky, ty jsi ale byla lepší," řekl a políbil mě. Pak jsem se šla podívat na medajlový ceremoniál a šli jsme do hotelu. Zítra se jede stíhačka a chceme být čilí!

Ráno se vzbudím v 10 a jsem skvěle vyslaná na stíhačku, která začíná ve 13. Běžím na snídaňo-oběd a potom upaluju na stadion, objet si kolečko a udělat nástřel.

Skončila jsem 2! Posun o jedno místo je fajn, hlavně když se můžu posunout jen o dvě. Zítra je štafeta a trenér se rozhodl, že budu mít pauzu. Brala jsem ji všemi deseti. Už jsem z toho schonu hodně unavená. Zítřejší den strávím v pohodlí postele s čajem, biatlonem a netflixem.

Včerejšek byl pro holky málo šťastný, skončily 13. Říkaly, že je to chyba toho, že jsem tam nebyla JÁ! No utešovala jsem Makul i Jess, která se k nám nastěhovala na noc.

Dneska se jedou dvojice a štafety a já jedu jako vždycky dvojici s Michalem. Ve štafetě jsme skončili 7, což s 2 trestnými koly brali s nadšením. Teď je řada na nás.

Skončili jsme čtvrtí. Trenéři nás velmi pochválili. Ještě, že na našem hotelu není norsko, jinak bych se nevyspala. Na hotelu je všude klid. Sedím na Quenově posteli a líbáme se. Potom už běžíme na večeři, protože nepůjdeme spát o hladu. Pak jsme si lehli k filmu a usnuli jsme.

Ráno jsem se vzbudila a Quentin mě objímal. Oblékla jsem si jeho mikinu a šla jsem do pokoje, kde jsem se převlékla, udělala ranní hygienu a šla posnídat. Dneska jsem se cítila pod psa a asi to bylo na mě i poznat, když mi doporučil, ať nejedu. Nakonec jsem taky nejela a byla v posteli. Po závodech za mnou přišel Quentina a čas do večeře jsme strávili spolu.

Dneska se jede masák a mě je perfektně. Včerejší volno mi velmi prospělo a skončila jsem pátá. Večer jedeme do Östersundu, předposlední zastávky SP. Do Švédska jsem se taky těšila. Ok, ok já se těším všude.

Jedeme na letiště a Makule je smutná, protože se jí v Anterselvě vůbec nedařilo. Chvíli jsem ji zvedla náladu. Pak jsme nasedli do letadla, kde jsme všechny postupně odpadly.

Ahoj. Dnešní kapitola trochu kratší snad nevadí. Dala jsem si na ni hodně záležet.