Můj život je biatlon

39. Happy birthday to you!

Závod dopadl celkem dobře. Teda jestli se to dá říct o něm patnáctém a o Quentinově dvacátémdruhém místě. Pořád máme hodně bodů. Za hodinu odjíždíme do Hochfilzenu. Spíš odlétáme, protože letadlo nejezdí.

V Hochfilzenu jsme byli pozdě večer. Nikdo nešel na večeři. Všichni jsme šli do pokoje a hned usnuli. Měla jsem pokoj s Makulí. Což je super. Ráno jsme před snídaní drbaly. Makule povídala, co je u ní nového a já zase co u mě. Zase jsme byli nej kámošky. Pak jsme šli na snídani. Vzala jsem si čaj, rohlík, jogurt a ovoce. Makule si vzala obří kafe a toust. U stolu jsme seděly s Michalem, Luckou, Evíkem a Tomášem. Celou snídani jsme se smáli na celou jídelnu. Na tomto hotelu nebyli jen Norové, Francouzi, Italové a Švédi. Jinak všechny reprezentace byly tadyk. K našemu stolu si ještě přišel Doll a Horn. Radši jsem s nimi nemluvila svou školní němčinou, protože už nevím, jak se řekne Ahoj! Takže jsem radši konverzovala v angličtině, jinak by to dopadlo katastrofálně.

Celý den jsme trénovali na zítřejší sprint. Večer jsme šli s Quentinem ven. ,,Kam jdeme?" zeptala jsem se. ,,Překvapení," řekl. ,,Ale já jsem zvědavá," řekla jsem. ,,No tak budeš brzo stará," řekl. Konečně Quentin zastavil. ,,Jsme tady," řekl a ukázal na skálu. ,,To je krása!" řekla jsem. Pak jsme si dali jídlo a vyrazili jsme zpět do hotelu.

Když jsem už byla na pokoji, volala mi mamka.
,,Čau mami."
,,Ahoj Terinko."
,,Co potřebuješ?"
,,Jen jsem se chtěla zeptat, kdy přijedeš domů?"
,,Až den před štědrým dnem."
,,Ok a co ten tvůj?"
,,Ten nevím."
,,Nechtěl by přijet na Štěpána? Tys tam taky minulý rok byla."
,,No já se zeptám."
,,Jo jasně tak mi pak brnkni nebo napiš SMSesku."
,,Jo jasně."
,,A ještě hodně štěstí a zdraví k tvým narozkám, které budeš mít za dva dny."
,,Jo díky tak čau."
,,Ahoj a hodně štěstí."
Šla jsem zavolat Quentinovi, jestli přijede, abych to měla vyřízeno.
,,Ahojky."
,,Čau Terko."
,,Mamka mi volala a mám se tě na něco zeptat."
,,A na co?"
,,Jestli k nám nechceš na druhý svátek vánoční přijet. Když jsem byla minulý rok já u vás."
,,Jo přijedu rád."
,,Fajn tak já napíšu mamce."
,,Tak ahojky."
,,Čau miluji tě."
,,Já tebe taky."
Napsala jsem mamce SMS.

Přijede. Terka.

Fajn už se těším;-) Mamka.

Fajn. Půjdu na večeři. Sedla jsem si k Makuli. Kecaly jsme ještě s Jess. Pak jsme šly k nám na pokoj a udělala si filmový večer.

Je páteční ráno a já si v duchu řeknu: ,,Dneska jedu zase další sprint!" Vyhrabala jsem se z postele a vzbudila Makulenku. ,,Proč mě budíš?" zeptala se. ,,Protože dneska jedeme sprint," řekla jsem a odhodila její peřinu na druhou stranu pokoje. Hned na mě vykoukli jednorožci z jejího pyžama. Převlékly jsme se a dala jsme si alespoň řasenku. Já vypadala jak puberťačka, protože se mi na obličeji udělaly pupínky. A to mám dneska narozky! Většinou si na ně nikdo nevzpomene. Minulý rok tady už vůbec ne, protože jsem to nikomu neřekla. Šla jsem do jídelny a tam všichni vyskočili a vykřikli: ,,PŘEKVAPENÍ!!!" Byli tam i všichni z vedlejšího hotelu. Já se rozbrečela. Netušila jsem, že ti někdo ví, že mám dneska narozky. Quentin za mnou přiběhl a věnoval mi sladký polibek. ,,Děkuji vám," řekla jsem. Nic jiného jsme že sebe nevymáčkla. Sturla mě objal. Minulý rok jsme byli něj kámoši a teď se spolu moc nebavíme. ,,Musíme něco spolu podniknout," pošeptal mi. ,,Jasně kámo," řekla jsem. Objala jsem asi dvacet lidí a pak jsem se nasnídala. Samozřejmě, že mi Quentin zařídil moje oblíbené muffiny a je jich přesně 25 a v každém je jedna svíčka. To me rozbrečelo ještě víc. Sfoukla jsme svíčku a přala jsem si jen jednu věc. Aby nám to s Quentinem vydrželo. Teď mi někteří dali dárky! Od Quentinem jsem dostala řetízek se srdíčkem, od Sturly jsem dostala tričko s nápisem The best friend. Od Makule plecháček s jednorožci! To jsem si mohla myslet! Pak jsem od ostatních dostala společný dárek. Nový mobil!!! OMG! Objala jsem všechny, kdo mi přišli do cesty. Pak jsme šli na stadion. Teda chtěli jsme jít, ale Ben mě prostě chtěl odvézt. No samozřejmě že svoje auto vyzdobil balónky. Na stadionu jsem si oblíkla kombinézu a šla se rozjezdit a pak jsem šla na nástřel.

Stojim na startu a vyjíždím s číslem dva. První kolo jedu v příjemném tempu a přijíždí na první střelbu. 0!!!! Jedu dál a tentokrát trochu přidám na tempu, ale pořád abych se úplně nevyčerpala. Na další střelbě, tentokrát na stojce jsem také dala 0, takže jsem poslední kolo jela s čistým štítem. Půl kilometru před cílem jsem zrychlila. Dala jsem do toho všechno. Podporovali mě fanoušci, kteří řvali, ,,Do toho!!" Do cíle jsem dojela hodně unavená a rozplácla jsem se na zem. Do cíle právě přijela Tiril, která vyjížděla s číslem jedna a pomohla mi vstát. Objaly jsme se a šla jsme se převléct. Při čekání na výsledky jsme si pokecaly. Pak jsme se šly podívat na výsledky. Jsem první!!!!! Na moje narozky!! A to jsem dojela do cíle jako první!! Aaaaaaaaaa!!! Tak jsem šla na ten ceremoniál. Květina byla krásná jako vždycky. Medajle taky. Mávala jsem všem svým fanouškům. Pak jsme ši s Tiril a Makulí fandit klukům.

Vyhrál JTB, druhý byl Sturla a třetí tamtadadá! QUENTIN!!! Po jejich ceremoniálu jsme šli na konferenci, kde mi všichni přáli k narozkám. Takže nakonec žádné otázky nebyli a já s Quentinem jsme se šli projít do lesa. Vrátili jsme se pozdě večer a hned jsme usli.

Další Ráno jsem se vzbudila vedle Quentina. Šli jsme spolu na snídani a pak na stadion. Dneska se pojede stíhačka a já doufám, že ji nezvorám. Vyjíždím jako první a mám náskok 7.8 vteřin. První kolo uteče rychle a už jsem na první střelbě. První rána - trefa! Druhá rána - kalibr, ale spadl, třetí rána - středová a další dvě taky trefa. Jedu dál s dobrou náladou. Když člověk zastřílí čistě tak se mu hold jede líp. Další kolo se mi jede skvěle a je to pro mě pohoda jahoda. Další střelba se mi taky povedla. Další nula!!! Jedu dál a je to vážně super. Fanoušci mě ženou po trati a co nevidět jsem na další střelbě, která se povede až na dva kalibry, které naštěstí spadly. Další kolo jedu s pocitem Už jen jedna střelba. Na střelbu přijedu plné koncentrovaná a začnu střílet. COŽE!!! Ani jedna jediná? Musím na pět koleček!!! 5×150 metrů! Celé kola kleju tak nahlas, že to museli slyšet i marťani na Marsu. Celý závod jsem s touto střelbou poslala do kytek. S krásným výsledkem jsem se rozloučila, když jsem vyjížděla z kolečka na 45 místě. Rozhodla jsem se zabrat na trati. Nakonec jsem dojela do cíle 34! Svalila jsem se na zem a snažila se zhluboka dýchat. ,,Jsi v pořádku?" sklonil se nade mnou Quentin. Nic jsem nemohla odpovědět. Nemohla jsem ani pohnout prstem. Nakonec jsem tam usnula.

Hello 🇬🇧
Děkuji za všechny hlasy a všechny pěkné komentáře u předchozích kapitol! ❤❤❤
Vždycky mě to podpoří, že má cenu psát dál.
Taky vám děkuji za 1,47 K přečtení!

Tak ahoj a užijte si dnešní den 👋😘