Můj život je biatlon

40. Vánoce jsou tady!

Vzbudila jsem se. Byla jsem někde. Někde v nemocnici! ,,Kde to jsem?" zeptala jsem se. ,,Jste v nemocnici slečno Michalcikova," řekla sestřička. ,,Ehh a co se stalo?" zeptala jsem se. ,,Jela jste moc," řekla. ,,Ahoj," do pokoje vešel Quentin se Sturlou.  ,,Ahoj," řekla jsem. ,,Tak já vás tu nechám," řekla sestřička a odešla z pokoje. ,,Jak ti je?" zeptal se Sturla. ,,Jo dobře. Co se stalo?" zeptala jsem se. ,,V cíli jsi byla vyčerpaná tak tě tu odvezl váš doktor. Máš teď týden od závodů a tréninků útrum. Příští vytrvalostní závod už budeš moct jet," řekl Quentin. ,,Jsem unavená. Asi se prospím," řekla jsem. ,,Jo jasně," řekl Quentin a odešel se Sturlou pryč. Já jsem usnula.

,,Dobré ráno," pozdravila mě sestřička. ,,Dobré," řekla jsem. Bylo už ráno. ,,Dneska pojedete do hotelu, budete odpočívat tam," řekla. ,,Ok," řekla jsem. ,,Tak za hodinu tu přijdu," řekla a někam odešla. Hodinu jsem se pořádně nudila. Jako vážně hodně nudila. Konečně přišla sestřička. ,,Tady máte bundu," řekla a podala mi modrou bundu. A od koho jiného než od Quentina. Taky jsem si převlékla kalhoty a vzala jsem si boty. Pak mě sestřička vyprovodila do velké haly, kde na mě čekal trenér. ,,Dobrý den," řekla jsem. ,,Dobrý den," řekl a šli jsme k autu. ,,Příště nejezdi tak na doraz," řekl mi, když už jsme byli skoro před hotelem. ,,Jasně trenére," řekla jsem. ,,Ok tak a teď běž do pokoje," řekl a já vstoupila z auta. Šla jsem do pokoje, kde jsem si lehla.

Další dny jsem ležela, dívala se na filmy a četla. Konečně byla sobota a já mohla jet vytrvalostní závod. Nikdo do mě nevkládal naděje, protože jsem si teď asi týden válela šunky. Na stadionu jsem si povídala se Sturlou. Quentina jsem nikde neviděla, ale jede až za tři hodiny, proč by tu byl? Šla jsem se připravit na start. Mám číslo 12. Závod probíhal v pohodě, až do posledního kola, kdy mi úplně došly síly. Úplně. Nejradši bych to tam vzdala. ,,TERKO! TO DÁŠ! DO TOHO!" křičeli na mě Sturla, Quentin a Michal. Nadechla jsem se. To přece teď nemůžu vzdát! Do cíle jsem dojela na průběžném 4 místě. Nakonec jsem skončila 13. Objala jsem Stulu, Quentina i Michala. ,,Bez vás bych to tam vzdala," řekla jsem. ,,No proč si myslíš že jsme tam stáli?" zeptal se Sturla. ,,Tak a teď půjde se mnou. Vy jste si ji úplně přivlastnili," řekl Michal a odvedl mě za ostatními Čechy. Pak jsme šli fandit klukům a pak jsme hráli na pokoji karty.

Je úterý ráno a pojede se poslední závod před Vánoci. Včera a předvčírem se jely štafety. V neděli jsme s holkami skončily páté a včera jsem ve štafetě s Makul, Michalem a Mikulášem skončila třetí! Jdu se připravit na závod s hromadným startem. Po závodě už odjíždíme domů!!! Přesněji řečeno tři hodiny po závodě. Kooooonečně!!! Štědrý den je ve Čtvrtek! Šla jsem na snídani, měli jsme lívance. Pak jsem jela s Benem, Tiril, Makulí a Sturlou na stadion. Benni nám posledních pár dní zajišťoval odvoz, za což jsme mu byli dost vděční. Šli jsme se s Makulí a Luckou nachystat na start. Závod byla celkem pohoda. Dojela jsem třetí, což mi zlepšilo náladu z předchozích závodů. Pak jsme šli s holkami nakupovat do města dárky na Vánoce, na které jsme totálně zapomněly!!!

Po nákupech jsme se šly zabalit a jely jsme domů. Doma jsem byla okolo půlnoci. Šla jsem si lehnout a všechno jsem nechala na zítřek.

Ráno jsem se pozdravila s rodiči a ségrou. Brácha s Eliškou přijeli před obědem. Ještě se nevzali, chtěli to udělat minulý rok v létě, ale já byla mimo, tak to odložili na toto léto. Snad jim to vyjde a já to zase nepokazím..... K obědu jsme měli brambory a řízek. Pak jsem rodičům řekla, všechno co se stalo a šla jsem s Lenkou na nákup. S Lenkou a její kámoškou Míšou. Byla moc hodná. Nakoupily jsme a pak šla Lenka s Míšou ještě někam a já šla pokecat s bráchou a Eliškou. Mamka pekla vánočku a cukroví. Večer jsme šli brzo spát, abychom zítra měli dost energie. Štědrý den u nás bývá někdy dost hektický. Doufám že tento rok to tak nebude.

Ráno jsem se vzbudila v osm hodin. Šla jsem na snídani. Mamka všem připravila kakao a každý dostal obří kus vánočky. Kdyby to viděl trenér, tak by asi dostal infarkt. Dopoledne jsem šla zabalit dárky a pak jsem popřála Veselé Vánoce všem, na koho jsem měla kontakt. Potom jsme se dívali na pohádky a byl už čas na večeři. Měli jsme rybí polévku a kapra s bramborovým salátem. Snědli jsme to celkem rychle. Všichni jsme šli do svých pokojů pro dárky a donesli je pod stromeček. Pak jsme začali rozbalovat. Když jsme všechno rozbalili, šli jsme se dívat na večerní pohádku. Je to tradice, i když většinu z nás to nezajímá. Pak jsme šli spát.

Ráno jsem se vzbudila v šest a šla jsem se nasnídat. Vzala jsem si jogurt a pak jsem šla na chvíli na běžky. Musím nějak vyběhat to cukroví! Když jsem se vrátila domů, pomohla jsem mamce s obědem. Nechápu, proč chce zítra dělat vepřo-knedlo-zelo! No možná to trochu chápu. Jebto české národní jídlo. Dneska budeme mít ještě zbytek kapra ze včerejška. Po obědě jsme hráli hry a na večeři jsme měli domácí pizzu. Podívali jsme se na pohajdu a šli jsme spinkat.

Ráno jsme se vzbudili brzy a šli jsme připravit všechno na příjezd Quentina. Staráme se těším. Mamka s Eliškou připravovaly oběd. Lenka s taťkou uklízeli a já s Karlem jsme to trochu vyzdobili. Quentin přijede už za hodinu do Brno! Měla bych tam už s Karlem jet. ,,Karle, už bychom měli jet ať nečeká," řekla jsem. ,,Jo jdeme," řekl a nasedli jsme do Karlova auta. Jeli jsme směr Brno. Quentinovi tam totiž staví bus z Francie. Jeli jsme hodinu a konečně jsme byli na zastávce. Autobus tam ještě nebyl, takže jsme si odskočil na kafe s sebou. Když jsme se vrátili, autobus tam už byl.

Bonjour 🇨🇵
Další kapitola bude z pohledu Quentina, ať je to zajímavější.
Jinak tohle je už 40 kapitola! Mám už vymyšlené, jak chci aby to skončilo, ale to vypada, než se k tomu dostanu na víc než pět kapitol.

Jinak už mám rozepsanou další knihu. Právě dopisuji 15 kapitolu. No bude to spíš takový oddychovka. Moc akce tam totiž není. Já mám totiž ráda takový ty slaďárny.

Tahle kapitola je jakoby za zítřek, protože zítra nebudu mít čas.