Můj život je biatlon

43. Annecy!

Už jsme v Annecy! Právě jsme přijeli. Když jsem vystoupila z auta, hned mě Quentin objal a políbil mě. ,,Ahoj," řekl. ,,Ahoj, promiň," řekla jsem. ,,Nevadí já bych na tvém místě taky vybouch a asi bych tě vykopl," řekl. ,,No tak to můžu být ráda, že to nebylo naopak," řekla jsem. ,,Vy dvě hrdličky, musíme se ubytovat," řekl Ben. ,,Jen jedna," řekl Quentin. ,,Pardon, pojď," řekl Ben a já šla za ním. Mávala jsem Quentinovi. Cestou jsem potkala Sturlu. ,,Ahoj," řekla jsem a skočila jsem mu kolem krku, až skoro spadnul. ,,Čau," řekl a usmál se. ,,Hele, kdy ses naposledy česal?" zeptala jsem se a ukázala na jeho vrabčí hnízdo. ,,Ráno. I když to není poznat," řekl. ,,Jo tak já už musím," řekla jsem a ukázala jsem na Bena, který vedle mě nervózně stepoval. ,,Už jdu Bene," řekla jsem a šla jsem za ním do hotelu. Měl mě tu provést, protože minulý rok jsme byli mimořádně v jiném hotelu. Ben z toho nebyl zrovna nejšťastnější. Tak mě provedl a šel k sobě. Já jsem se vybalila. Ještě jsem nevěděla, s kým budu. Na hotelu jsme jen my češi a Norové. V pokoji byly 4 postele.

Někdo zaklepal. ,,Ano? Dále," řekla jsem a do pokoje vešel trenér. ,,Ehhh Dobrý den," řekla jsem a snažila se schovat kilový pakl gumových medvídků. ,,Dobrý Terko. Potřeboval bych si s tebou promluvit o tebe a Quentinovi," řekl. A sakraaa! Rok mě nechali na pokoji a teď, teď mě s tím začnou otravovat. Ježíšku na křížku. Proč? ,,Mhmmm jasně," řekla jsem a sedla jsem si na postel. ,,Víš moc dobře, že tyhle vztahy dělaj paseku," začal. ,,No jo," řekla jsem. ,,No a my nechceme, aby se opakovalo to, co se stalo minulý rok," řekl a já přikývla. ,,Tak si prodané promysli, co chceš. Vím, že tu srdce zlomil už několikrát a ty jsi pak byla nepoužitelná," řekl. ,,Em no já ho miluji," řekla jsem. ,,Fajn, ale jestli ti něco udělá a pak bude s nepoužitelná, tak se můžeš s SP rozloučit. Možná i s IBU cupem," řekl. ,,Chápu," řekla jsem. ,,Za chvílí přijdou tví noví spolubydlící," řekl. ,,To jsou oni?" zeptala jsem se. ,,Jo jsou to chlapi tak snad ti to nebude vadit. Ida se z toho vykroutila," řekl a odešel. Za chvíli do pokoje vešli tři Norové. ,,Ahoj, říkali, že budeme s nějakým Če," začal Johannes Bø a pak uviděl mě. ,,Jé čau," řekl Sturla a objal mě. ,,Ahoj," řekla jsem. ,,Čauky, jsem vážně netušil, že budeme s tebou," řekl Tarjei. ,,No na mě jiný pokoj nezbyl. Holky jsou spolu a kluci taky," řekla jsem. ,,Jo u nás jsou spolu Vetle a Johannes, pak Tir a Mar, In a Kar a Id si vyžádala samostatný pokoj, jinak že nepojede," vysvětlil situaci Sturla. ,,Fajn tak se vybalte a hlavně tu nedělejte nepořádek," řekla jsem. ,,Jasně šéfe," řekl Johannes a všichni jsme se zasmáli. Nakonec to asi nebude tak strašné. ,,Hele, neviděl jste někdo moje kalhoty?" zeptal se Johannes při vybalování. ,,Na tady," řekl Tarjei a hodil je po něm. Sturla se jen smál a nechal si všechno v kufru. ,,Pamatujete, jak jsem si minulý rok zlomil ruku? Ještě, že už mi neříkate vorvani," řekl Sturla. ,,Jasně že si to pamatuju VORVANI!" řekla jsem. ,,Jo to! To bylo hrozně jak mi tenkrát Emilien natřel," řekl Johannes. ,,Něco mi uniklo?" zeptal se hned na to Tarjei. Se Sturlou a Johannesem jsme se na sebe podívali a strašně jsme se zasmáli. ,,Ale, to je jedno," řekl Sturla a šli jsme na jídlo.

V Pátek se jel sprint a skončila jsem pátá. Další den ve stíhačce jsem skončila třetí a ve vytrvalostním závodě 14. Další dny jsme trénovali, trénovali, trénovali a trénovali. Volný čas jsem trávila s Quentinem nebo s veselými Nory, se kterými jsem (bohužel či bohudík? Co já vím) sdílela pokoj. Ve Čtvrtek jsem byla tak nervózní, že jsem Jen zvracela. Nakonec jsem se přeci jen postavila na start.
,,Sprint je moje parketa! To dám!" řekla jsem si a vystartovala. Snažila jsem se jet svým tempem, abych měla na střelnici dobrý tep. Na ležce jsem předvedla standart - rychlou a bezchybnou střebu. Další kolo jsem trochu přidala a jela jsem za Ingrid. Měla příjemné tempo a alespoň na mě nesnažilo, když právě začalo. Na střelnici začalo foukat. Nemám to ráda. Cvakala jsem a nakonec jsem jela dál s 0 a dobrým pocitem. Poslední kolo jsem zrychlila a za chvíli jsem byla v cíli. ,,Terkooooooooooo!!!!!" křičela na mě šťastná Makule, která dojela dávno přede mnou. ,,Co je?" zeptala jsem se ze země. ,,Jsi první!!!" zavískala a zvedla mě. Sundala jsem si lyže. ,,Si že mě děláš legra," řekla jsem. ,,Nedělám, se podívej," řekla a ukázala na výsledky. ,,Oni si snad dělají," začala jsem. ,,Gratuluji, někdo už tě nemůže ohrozit," přiskočila ke mě Tiril, která skončila někde v zadní části listiny, kvůli větru a třásla mi rukou. ,,Děkuji já ti taky gratuluji," řekla jsem. ,,A k čemu? K 63 místu?" zeptala se. ,,Pořád nejsi poslední," řekla jsem. ,,Pravda," řekla a objala mě. Pak jsem šla na medajlový ceremoniál.

Fandili jsme klukům a šli jsme slavit na hotel. Tiril to rozjela, i když nakonec skončila 82. Hezky tam trsala s Johannesem. Pořádně to rozjeli a já jsem se se Sturlou, Tarjeiem a Quentinem smála jak pominutá, protože to nevypadalo jako tanec, ale jak tanec skomírajících tučňáků. Quentin nám pomohl odnést Johannese do pokoje. Vetle a Dale se tomu smáli. No asi ti muselo vypadat dost komicky.

Ráno jsem se vzbudila, když se Sturla a Tarjei zrovna vyhrabávali z postele. Johannes ještě zařezával. Jak dřevorubec. Museli jsme se tomu smát. Dneska se jede stíhačka, tak jsme se snažili Johannese vzbudit, ale schytali jsme facku. Tak jsme ho tam nechali a šli jsme se napapat. Pak jsme šli spolu na stadion. Přidlai se k nám i Vetle s Dalem, Quentinem a Makulí. Makule si povídala a líbala se s Tarjeiem a já to samé dělala s Quentinem. Došli jsme na stadion. ,,Kde je k sakra Johannes?!" zeptal se nás Norský Trenér. ,,Možná ještě zařezává," řekl Tarjei. ,,Nechtělo se mu vstávat, snažili jsme se," řekl Sturla. ,,Nic nepomáhalo," řekla jsem. ,,Ok, to si s ním ještě vyřídím," říkal, když odcházel. Pak jsme se všichni šli připravit na stíhačku. Teda spíš kluci. My jedeme až pak. Šla jsem si s Makulí koupit čaj a fandili jsme klukům. Joahnnes na startu nebyl! Jejich trenér to odůvodnil tak, že má strašnou rýmu. Po závodě kluků jsme se připravily ma start my.

Nakonec jsem skončila třetí. Šla jsem se Sturlou na hotel a v pokoji jsme našli brečícího Johannese. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se. ,,TO JSTE MĚ JAKO NEMOHLI VZBUDIT!?!?" křičel na nás. ,,Promiň ale to nešlo," řekl opatrně Sturla. ,,JAK NEŠLO! JSTE SE MĚLI SNAŽIT!" křičel na nás dál. ,,Johannesi nemusíš po nich ječet. Je to TVOJE chyba," do pokoje vešel Tarjei. ,,JÁ KVŮLI VÁM PROŠVIHL STÍHÁČKU, KTEROU JSEM MOHL VYHRÁT A MÍT DALŠÍ BODY," řekl. ,,Vždyť jich máš hodně," řekl Tarjei a objal ho. On brečel. Vytáhla jsem gumídky a podala mu je a on snědl asi půlku. ,,Díky," řekl. ,,Nemáš zač," řekla jsem. ,,Na," řekl Sturla a podal mu kytku, kterou dostal za první místo. ,,Je tvoje," řekl. ,,Vždyť je to jen kytka. Ty jsi to měl vyhrát," řekl a dal mu kytku. ,,Tak díky," řekl. ,,Já musím," řekla jsem. ,,Jo mazej," řekl Tarjei. Šla jsem za Quentinem.

Ahojky!
❤🇧🇻🇨🇵🎼🦄❄
Omlouvám se, jestli to někde mobil opravil.