Můj život je biatlon

44. Vydařené ME

,,Ahoj," vešla jsem do Quentinova pokoje. ,,Čauky," řekl a objal mě. V pokoji byl ještě Simon. ,,Víte co, já musím něco zařídit, vratím se za dvě hoďky," řekl a vypadl. ,,Ještě jednou se ti za to divadélko chci omluvit," řekla jsem. ,,Neva," řekl a políbil mě. ,,Občas jsem horká hlava," řekla jsem. ,,Já taky," řekl. ,,No víš já furt dělám ukvapené závěry," řekla jsem. ,,To asi nejsi jediná," řekl. ,,Alespoň že tak," řekla jsem. Pak jsme si povídali. ,,Těšíš se do Pokljuky?" zeptal se. ,,No ani nevím. Minulý rok to tam bylo teda pěkně prokletý," řekla jsem. ,,Jo jak tam všichni furt ruší," řekl a zasmáli jsme se. ,,Tak já jdu pro čokoládu pro Johannese," řekla jsme. ,,Ty máš pokoj Bøčkem?" zeptal se. ,,No i se Sturlou a Tarjeiem. Tak já běžím čau," řekla jsem a políbila jsme ho. Cestou jsem se stavila v jídelně pro čokoládu a šla jsem k nám.

Další den se jel mnou velmi nenáviděný vytrvalostní závod. Johannes se od včerejška uklidnil a už zas byl veselý. Na stadionu si vyslechl divadýlko od jejich trenéra a pak už to bylo v pohodě.

Skončila jsem 13, za což jsem byla happy jak dva grepy. Vážně. Z mužů první skončil Johannes. Trochu to asi vylepšilo jeho psychický stav. Na hotelu jsme totiž hráli hry (I s Maku a Quentinem) a on nám při tom vyprávěl vtipné historky. Pak jsme usnuli (zase i s Maku a Quentinem). Další den se jely štafety. Já jako finishmanka jsem byla pěkně nervózní. Před závodem jsem si povídala s Makulí. Pak jsem jim fandila, než jsem musela jít na předávku. Lucka mi předávala na pátém místě v první skupince, kde jsem jela s Tiril, Hannou, Juliou Simonovou, nějakou Němkou a nějakou Ruskou. Na další střelbě musely všechny dobíjet, ale já ne takže jsem jela zatím na prvním místě, i když jsem měla náskok jen 0.2, takže jsem zdaleka neměla vyhráno. Za chvíli jsem už střílela ve stoje a také bezchybně. Jela jsem dál na druhém místě za Tiril Eckhoffovou. Trochu jsem přidala. Sil jsem měla ještě dost. Už jsem ji skoro předjela. ,,TERKO! TO DÁŠ!!!" u trati jsem uviděla Quentina, Michala, Mikuláše, Tomáše, Kubu, Makuli, Jess, Evku a Lucku. Nesmím je zklamat! Přidala jsem ještě víc a předjela jsem Tiril. Do cíle mě skoro dohnala, ale já jsem to cíle dala dřív botu. Hned za mnou přiběhly Makule, Evik a Lucka. Jess mi mávala a ukazovala palce nahoru. To samé dělali kluci s Quentinem. Já se až přehnaně usmívala.

Po předávání medajlí jsme šly fandit klukům. První jsme fandili našim, protože Tarjei ani Quentin ještě nejeli. Tomáš, který naší štafetu rozjížděl to s třemi trestnými koly poslali do kytek, takže jsme se s Makulí soustředili na fandění Norsku a Francii. Ona aktuálně fandila Sturlovi (já taky) a já především Emilienovi. Poté Makule extrémně fandila Tarjeiovi a já trochu méně Guigonatovi. Pak Makule fandila Dalemu a já Simonovi Desthieuxovi. No a na závěr fandila Makule Johannesovi (který to vážně potřeboval, protože ho Quentin doháněl) a já Quentinovi. Nakonec Quentin předjel Johannese a dojel do cíle jako první. Asi jsem famdila líp....

Další den se jel poslední závod před přesunem do Pokljuky - masák. Jsem strašně nervózní, protože jsem nejlepší do 25 a mám číslo 4, což je i mé místo v celkovém hodnocení SP. Ve sprintu i stíhačce vedu. Vážně super. Já nenávidím ten tlak. Je to hrozně. Oblékla jsme se a vzbudila jsem svoje Norské kamarády. Šli jsme spolu na snídani a pak jsme šli spolu na stadion. Všichni kluci už tam byli, protože jedou dřív než my. S Tiril, Švédkami a Makulí jsme fandili v podstatě všem. Bylo to divné, když kolem jeli všichni řvaly jsme neutrálně ,,DO TOHO!!!" potom se to trochu rozhodilo, takže jsme fandili tomu, kdo jel okolo. První jel Johannes, Quentin, Sturla, Samuelsson a Hofer. ,,JOHANNES! QUENTIN! STURLA! SEBASTIAN! LUKAS! DO TOHOOO!" No a takhle to šlo dál. Když kolem jel Dominik Windish, tak se asi musel divit. A taky kameramani, co tam točili. Dívali se na nás strašně divně a co teprve potom, co jsme jim prý vlezly do záběru. To se diváci v televizi museli divit. Vidím to v novinách ŠÍLENÉ BIATLONISTKY FANDILY U TRATĚ KAŽDÉMU, KDO PROJEL. Pak jsme se šly (většina z nás) na start. Nakonec první skončil Sturla, druhý Johannes a třetí Samuelsson.

Skončila jsem třetí. Mám bronz! Omg! Pak jsme si šly zabalit saky paky do Pokljuky.

Teď přeskočíme na ME v Kontiolahti. v Pokljuce se nic zajímavého nestalo.

Jsme v Kontiolahti! Právě jsem si vzala klíče a jdu na pokoj. Mám ho s Makulí, Evíkem a Jess. Lucka musela něco zařizovat doma, takže tu nebude.

Další dny jsme trénovali a ve Čtvrtek se jel sprint, ve kterém jsem skočila první! Jsem zas Mistrině Evropy! Pořád tomu nemůžu uvěřit. Jak jako? Je to neuvěřitelné! Když hrála Česká hymna, tak jsem se rozbrečela. Nechala jsem slzy téct, i když to bude na fotkách vypadat divně. Byla jsem šťastná. Quentin stál celkem daleko, ale viděla jsem ho. Usmíval se na mě. Taky jsem se přes slzy usmála. Pak jsem šla s Maku a sestřenicí Elisou z Itálie fandit klukům.

Nakonec vyhrál Quentin a druhý skončil Sturla, takže jsme pak slavili. Emilien se Simonem nám půjčili Playstation. Hráli jsme ještě s Makulí, Elvirou, Elisou a pozvali jsme ještě Emiliena a Daleho. Hráli jsme to stejně jako minulý rok na začátku sezóny. Holky s holkama a kluci spolu. Nejlepší dva šli dál. T nás jsem to byla já s Elvirou a z kluků Emilien, který všechny převálcoval a Sturla. Nakonec to vyhrál Emilien, druhá jsem byla já, třetí Elvira a Sturla byl čtvrtý.

Další dny proběhly v pohodě. Ve stíhačce jsem skončila druhá, ve vytrvalostním závodě šestá, s holkami jsme dojely se šafetou třetí a dvojici s Michalem jsem dojela na prvním místě. Masák dopadl taky dobře, pro mě bramborově. Bylo to hodně vydařené mistrovství. Trenéři mě chválili.

Když jsem si po masáku balila věci na přesun do Osla. Sturla mi slíbil, že mě i Quentina provede po Oslu, tak jsem zvědavá.

Právě jsme přijeli do Osla! Opravdu je tu NÁDHERNĚ. Sněhu je tu vážně hodně a je to tu kouzelné. Skandidávie mě vždycky bude okouzlovat....

Ahoj 🇨🇿
Dneska mluvím jen Česky (Budiž, kromě hodiny Angličtiny 🇬🇧)

Mám na vás takovou otázku. Jsem divná, když mě v biatlonu zajímalo, kdo bude první od zadu? Vždycky mě štve, že mamku přesvědčím, ať se můžu dívat, ale nikdy se nemůžu podívat, kdo bude první od zadu. No dobře u Sprintu a Vytrvalostního závodu je to jiné.

Zajímá vás taky, kdo bude první od konce?

No tak čau
🇨🇿🇨🇵🇧🇻🇬🇧 (všimli jste si, že ty vlajky mají úplně stejné barvy? No já až teď!)