Tereza je nadějí českého biatlonu. Hned první den se potká s někým, kdo jí změní celý život.
-
Omlouvám se za nějaké blbosti, co tam jsou, je to moje první kniha, tak na to berte ohled.
Dneska je Silvestr a je Čtvrtek, ale to asi nikoho nezajímá. Mamka dělá oběd a já ležím v posteli. Kotník už tolik nebolí, ale pořád to je blbé. Hodně blbé. Je deset a já jdu snídat. Vzala Jsem si kukuřičné lupínky s kakaem. Když jsem je dojedla, šla jsem do pokoje. Lehla jsem si do postele a přemýšlela. Přemýšlela o všem možném. Potom jsem se šla učit Francouzsky. Už mi to celkem jde.
Právě jsme poobědvali. Měli jsme hovězí (moc maso nemusím) a brambory. Lenka celou dobu mlela o nějaký kapele a mě to šlo jedním uchem tam a druhým ven. Pak jsem si sedla k televizi a dívala jsem se asi dvě hodiny na film. Když film skončil, rodiče mě vytáhli ven. Belhala jsem se po městě. Samozřejmě jsem do někoho vrazila. Já jsem vážně úžasná. Vrazila Jsem do nějaké mojí fanynky! ,,Ježíši omlouvám se," řekla jsem. ,,Nevadí. Jé, To jste vy! Já vám strašně fandím," řekla. ,,Oh. To je super. Jsem ráda za každého fanouška," řekla jsem. ,,Dáte mi autogram?" zeptala se. ,,Jo jasně," řekla jsem a ona vytáhla nějaký deník a já si musela sednout na lavičku, abych měla volnou ruku. ,,Jak se jmenujete?" zeptala jsem se. ,,Anna," řekla. ,,Ok," řekla jsem. Načmárla jsem tam svůj podpis.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Děkuji vám moc," řekla a objala mě. Pak jsme Šli domů, protože jsem byla unavená. Doma jsem si lehla do postele a spala až do večeře. Za tu dobu jsem zmeškaný tři telefonáty. Neřešil Jsem to a šla jsem na večeři. Měli jsme těstoviny se výrobou omýčkou. Jedno z mých nejoblíbenějších jídel. Po večeři jsem šla vyřešit ty telefonáty. Musela jsem zavolat Maku, Hanně a Quentinovi, který se mě potřeboval zeptat, jak se má můj kotník.
Je už půlnoc. Já to vydržela. ,,Šťastný nový rok," řekla jsem a všichni jsme se objali. Pak jsem padala do postele a napsala všem lidem Šťastný Nový rok a usnula jsem. Spala jsem jako zabitá.
"Ráno" jsem se vzbudila ve 12. Ráno! Ha ha. Šla jsem rovnou na oběd. Můj žaludek dělal salta a bylo mi vážně špatně. Asi jsem toho včera moc snědla. K obědu jsem snědla jsem brambory a šla jsem zase do postele. Volal mi Quentin.
J=Já, Q=Quentin Q: Ahoj, jak ti je? J: Neptej se. Je mi hrozně můj žaludek dělá vzdušnou akrobacii. Q: Oh. Jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli pojedeš do Annecy už v úterý, nebo až další středu. J: Asi už v úterý a jdu spát. Ahoj a miluju tě. Moc se na tebe těším. Q: Ahoj, Já na tebe taky a taky tě miluji.
Pak jsem usla a vzbudila jsem se až v osm večer. Bylo mi dobře, tak jsem nic nejedla a šla se učit (jak mám ve zvyku). Pak jsem zavolala Maku a podrbala. Potom byl čas zavolat do Švédska a zasmát se s holkami. No a nakonec bylo na řadě zavolat Sturlovi. Ten se mě snažil naučit Norsky a já ho česky. No mac nám to nešlo, ale byla zábava.
4. Ledna, Úterý, 6:38 Absolutně nestíhám! Za půl hodiny musím být na náměstí a odjíždím do Jablonce pak do Annecy. Honem sprintuju na snídani, kterou do sebe hodím a běžím se převléct. Udělám ranní hygienu a taťka už ke připravený mě odvézt do Jablonce.
Jsem v Jablonci a zatím tu čeká jen Makul, Jess, Michal a Mikuláš a Ještě jeden trenér. Už vidím Lúcu s Evčou a s Jakubem. Adam přispěchal za chvíli i s pořádnou svačinou. Vždycky myslí na jídlo. Trenéři se opozdili a s ostatními a my jsme potom konečně vyjeli.
Jsme někde nevím kde na benzínce, jíme svačinu, kterou nám koupil Adam a stěžujeme si, jak nás všechno bolí. S těmi berličkami je to ještě lepší, protože pořád překážejí. Už jen týden a berličky Adios! Už se nemůžu dočkat. ,,Nasedejte, do Annecy už to jsou jen čtyři hodiny!" řekl trenér a my nasedli do aut.
Za pět hodin jsme byli v Annecy. Ani nevím, kolik je hodin, ale vím, že je čas na večeři. Hotel je malý a každá reprezentace má vlastní. Šli jsme s ostatními na večeři a potom jsme šli spát, teda první jsme se šli podívat na rozpis pokojů, samozřejmě.
1. Michal a Mikuláš 2. Adam a Kuba 3. Lucka a Evča 4. Maku, Terka a Jess
Pak už tam byli jen trenéři atd. Šly jsme s holkami na pokoj. Byla tu jedna velká postel a jedna malá postel. Jess si hned zabrala malou, takže jsme se museli s Makulí smířit s tím, že budeme spát v jedné posteli. No co, jsme přece nej kámošky.
Je další den ráno a sedím na snídani. Berličky mi jako vždycky překáží. Ostatní už půjdou na trénink, ale já tu ještě zůstanu a pak za mnou přijde Quentin a zavede mě k doktorovi, aby mi zkontroloval kotník. Moje modřiny jsou pořád vidět a všichni se mě pořád ptají: ,,Kdo tě zbil?" Vážně otravné!
,,Pojď už k tomu doktorovi!" do jídelny vešel Quentin. ,,Jo už jdu," řekla jsem a šli jsme.
Už jsme zase zpět a budu to mít ještě týden! Už mě nejakú chodit o berlích! Šla jsem na pokoj a sedla si na velkou postel. Rozhodla jsem se zavolat bráchovi. Chvíli jsme spolu kecali a pak do pokoje přišly zdrcené holky. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se. ,,Trenéři nás začali mučit," řekla Jess a padla na postel. ,,Když nejedeš ty, tak chcou po nás dobré výsledky," řekla Maku.
Dnešní kapitola je trochu kratší. Jestli se vám líbila, můžete hlasovat.
