Můj život je biatlon

35. Nová sezóna, nová šance

Trenér se divil, kam tak spěchám. Odběhla jsem na svých běžkách pryč ze stadionu jako namydlený blesk. Jela jsem tak rychle. Ohlédla jsem se, jel za mnou jen Johannes Bø, který mě nemohl dohnat. Co budu dělat? Nemůžu se nadosmrti schovávat! Dojela jsem na stadion. ,,Rekordní čas Terko," řekl trenér. ,,Můžu střílet?" zeptala jsem se. ,,Ano dej si dvě položky," řekl. ,,Jasan," řekla jsem a šla jsem střílet. Trefila jsem všechny terče a pak jsem šla na čokoládu za odměnu. Pořád jsem se snažila být nenápadná. ,,Ahoj Terko," řekl někdo za mnou. Pomalu jsem se otočila. A sakra! Sakra, sakra sakra sakra! Quentin. ,,Ahoj," řekla jsem a tvářila se, jako by nic. ,,Proč se mi vyhýbáš? Chtěl jsem tě po té dlouhé době vidět," řekl. ,,Já se ti nevyhýbala," řekla jsem. ,,To jsem viděl," řekl a zasmál se.

Sedli jsme si na lavičku a já se rozpovídala, jak se mi nedařilo a trenér mě chtěl poslat k moři. ,,Počkat? To myslíš vážně? Tebe chtěl trenér poslat k moři?" vykulil oči. ,,Na mou duši," řekla jsem a on vyprskl smíchy. ,,To by náš trenér nikdy neudělal," řekl. ,,No náš trenér je fajn," řekla jsem a opřela se o jeho rameno. Dívali jsme se na oblohu. Seděli jsme tam dlouho. ,,Ani nevíš, jak jsi mi chyběla," řekl. Mlčela jsem. ,,Terko já se choval jako blbec já jsem celý dva měsíce brečel a vzal jsem si volno a netrénoval jsem," řekl. ,,Tak proč si se se mnou rozcházel? Stejně jsi na mě zapomněl, byly toho plné stránky," řekla jsem jsem se naštvaně a vstala jsem. ,,S Justine jsem nechodil a j-Já nevím, ale bylo toho na mě moc a já nemám rád vztahy na dálku a," nedokončil a já mu na hlavu vylila čokoládu. ,,Už jsi mi způsobil dost bolesti. Jdu se připravit na zítřejší závod. Au revoir," řekla jsem a odešla jsem pryč. Zalezla jsem do lesa a přemýšlela. Měla jsem to dělat? Asi jo. Zasoužil si to. Usnula jsem tam ve sněhu.

,,Jsi v pořádku? Dáš si čaj?" byla jsem u Quentina v pokoji. ,,Co po mě zase chceš?" vyjela jsem po něm. ,,Našel jsem tě ve sněhu, byla jsi promrzlá na kost a bál jsem se," řekl. ,,Dám si teda ten čaj," řekla jsem a Quentin ho šel uvařit. Zachumlala jsem se do peřinky a po pár minutách Quentin přinesl čaj. Já ho pomalu usrkávala. ,,Jsem rád, že je ti líp," řekl a sedl si na postel. Po chvíli jsem usnula.

,,Dobré ránko Terko, musíš vstávat na závod. Přece nechceš prošvihnou první závod sezóny," budil mě Quentin a já se vyhrabala z postele a šla se převléct. Pak jsem do sebe hodila snídani a šla jsem na stadion. Připravili jsem se na závod. Rozhodla jsem se pro dnešek Quentina vypustit z hlavy.

Skončily jsem druhá. Super. Quentin mi fandil. Já ho nevnímala. Jdu na ceremoniál a pak po závodě mužů na konferenci.

To si děláte srandu? Quentin skončil taky druhý, takže jdeme oba na konferenci a s největší pravděpodobností budeme sedět vedle sebe. Co jsem komu udělala?

Po konferenci spechám na pokoj, abych se s ním nemusela bavit.

,,Terko! Počkej!" běžel za mnou. Já mu utíkala. Do hotelu to byl ještě necelý kilometr. ,,Co zase chceš?" zeptala jsem se, zastavila jsem se a hrála jsem na silnou. Popravdě jsem se silná necítila. ,,Omluvit se. Znovu," řekl. ,,Můžu už jít? Nechci tu zmrznout," řekla jsem. ,,Prosím já tě miluju a ten den, kdy jsem se s tebou rozešel tak moje mamka onemocněla," řekl. ,,No a?" zeptala jsem se. ,,Byl jsem vystresovaný a nevěděl jsem co mám dělat," řekl. ,,Chyběl mi někdo, kdo by mi poradil," dodal. ,,Vážně? A jak to souvisí se mnou?" zeptala jsem se a chystala se k odchodu. ,,Já jsem nedokázal ti volat a nesměl tě políbit a obejmout," řekl. ,,Já bych přijela za tebou, kdybych to věděla," řekla jsem. ,,Vždyť jsi trénovala," řekl. ,,Všechno jde když se chce," řekla jsem a šla jsem k němu. Dala jsem mu facku. On se ani nehnul, asi to čekal. ,,Já tě miluju, ale tohle ti nikdy nezapomnu! Já to nechci zažít znovu!" řekla jsem a otočila jsem se na patě. Kdybych měla podpatky, tak by to bylo efektivnější. ,,Ter, já se ti omlouvám," běžel za mnou. ,,Neotravuj mě," řekla jsem a podívala jsem se na něj vražedným pohledem. ,,Prosím, můžu udělat poslední věc?" zeptal se a než jsem stačila odpověděla tak mě políbil. Já mu to oplatila. Překvapilo to jak mě, tak jeho. ,,Nová sezóna, nová šance?" zeptal se. Políbila jsem ho. ,,Měli bysme jít, zítra se jede stíhačka," řekla jsem. ,,To asi jo," řekl a políbil mě. Usmála jsem se na něj a šli jsme spolu do hotelu.

V hotelu jsem ho napakovala ke mně do pokoje. Potom jsme si povídali, co se za tu dobu stalo. Například, že si Emilien zlomil ruku, protože nechtěl více trénovat nebo, že Chloe Chavlier na mistrovství Francie si spletla trasu a jela někde pryč. Já mu zase řekla všechny trapasy, co se stalo u nás. Byl to večer plný smíchu. Pustila jsem film, ale hned jsme usnuli.

Ráno jsme běželi na snídani. Dali jsme si topinky se sýrem. Pak jsme Šli trénovat před závodem.

Už Skončily stíhačky, skončila jsem čtvrtá a Quentin první! Hned jsem mu skočila kolem krku. ,,Jsi nejlepší!" řekla jsem. ,,Ty taky," řekl a políbil mě. Objímali jsme se. Nechtěla jsem ho pustit, ale musela jsem, aby si šel pro tu medajli! Pak si ho půjčili novináři a když ho po hodně dlouhé době pustili (dobře, nebyla to ani půl hodina).

,,Co budeme dělat?" zeptala jsem se. ,,Půjdeme do centra? Na kafe a třeba ti něco koupím," navrhl. ,,Okey," řekla jsem a šli jsme do centra. Po chvíli jsme tam byli a dali jsme si kafe a čokoládový zákusek. Potom jsme se šli podívat po krámech. Spíš ja Quentine se pořád ptal, kdy už půjdeme. ,,Vždyť si to sám vymyslel," říkala jsem pořád dokola. U jednoho krámu s oblečením jsem uviděla jeden svetr. ,,Já si ho skočím koupit," řekla jsem. ,,Na tady máš peníze," řekl. ,,Díky A za co to je dárek?" zeptala jsem se. ,,Omluvný, i když ti dlužím mnohem víc a to ne peníze," řekl a políbil jsme se. Vběhla jsem do obchodu, chňapla svoji velikost a šla jsem to zaplatit. Quentin mi hodil všemožné penízky. Eura, koruny české, švédské koruny, norské koruny, zloté, dokonce i dolary a libry. Pak ještě nějaké peníze, které nejsou ani z tohoto století, možná ani z dvacátého. Moje peněženka vypadá podobně, jen tam chybí ty pravěké, pardon starověké, protože v pravěku se peníze neplatilo. Našla jsem 20ti eurovou bankovku. Koupila jsem si svetr a paní mi ještě něco vrátila. Svetr mi dala do tašky a šla jsem ven. ,,Proč tam máš peníze z minulého tisíciletí?" zeptala jsem se ho. ,,Nevím," řekl a zasmál se.