Už je úterý! To tak rychle letí! Je devet hodin a za hodinu přijede Emilien. Jdu se převléct. Panebože! Mám na čele obří modřinu, pod okem další a po celém těle jich mám miliardy. Šla jsem do kuchyně a byl tam Quentin a připravoval snídani. ,,Rodiče jeli za tetou a strejdou, dneska tu jedeme hospodařit spolu. Teda i s Emilienem," řekl a podal mi topinky. ,,Díky za snídani," řekla jsem a pustila jsem se do ní. Celou jsem ji snědla a potom přijel Emilien. Zazvonila a Quentin mu běžel otevřít. Já šla na dveřím, ale dost mi to trvalo. No chodit o berlích není nejlehčí. ,,Ahoj," pozdravil nás Emilien. ,,Čau," řekl Quentin. ,,Ahojky," řekla jsem, když jsem se konečně dostala do chodby. ,,Panebože Terko, co se ti stalo?!" řekl vystrašně Emilien. ,,Já, my byli běžkovat a já při sjezdu vyletěla," řekla jsem. ,,Oh Aha," řekl a šli jsme si sednout ke stolu. Kluci museli vařit. Vařili svíčkovou, protože to je jediný recept, který si pamatuju. Kupodivu Quentinova mamka na to všechno měla.
Dělali to dlouho. Už je čas oběda. Jo a on dokonce zvládli i knedlíky! Nabrali to a šli jsme ochutnat. Bylo to výborné. ,,Takže takhle to má chutnat?" zeptal se mě Emilien. ,,Ano," řekla jsem. Potom jsme dojedli a šli jsme ven. Quentin s Emilienem mi pomáhali.
Už jsme se vrátili a ke už pět večer! Emilien bude spát ve volném pokoji. Musím zavolat Hanně a Linn!
J=Já, H=Hanna, L=Linn, E=Elvira, M=Mona
J: Ahojky
H: Ahoj, nevadí, že tu jsou s námi a Mona a Elvira?
J: Ne, neva.
L: Co se ti to proboha živýho stalo?
J: Ale, jen jsem vyjela z běžecké stopy. Z hodně strmého kopce.
E: A jsi v pořádku?
J: Jo, mám jen vyvrtnutý kotník, chodím o berlích a mám hodně modřin.
M: Ahoj, Já jsem Mona Brossonová, budeme si tykat?
J: Jo, Já se Terka.
E: A můžeme si tykat i my?
J: Jasně Elviro.
No potom jsme tam drbaly. Holky mluvily o tom, jak je trenéři mučí a já jim o tom, jak jsem ve Francii a jak je tu krásně. Potom jsem musela pověsit, protože jsem byla na večeři a chtělo se mi spát. Hned po večeři jsem usla.
Jsou čtyři ráno a já se jdu nasnídat. Quentin mě za půl hodiny odveze na autobusovou zastávku a já pojedu do česka.
Quentin mě právě odvezl na zastávku a já čekám než přijede autobus. ,,Do prkýnka dubovýho!" vykřikla jsem snad po celém městě česky (dobře, vykřikla jsem něco horšího). Já jsem vážně blbá. Já si zapomněla koupit lístek. Sedla jsem si na kufr a rozbrečela jsem se.
Už je šest hodin a já pořád sedím na kufru. Je tma a nikdo nikdy není. Někdo zastavil na parkovišti a jde ke mně. ,,Co se stalo? Máš být už hodinu v buse?" zeptal se mě Emilien. ,,Já su zapomněla koupit jízdenku," řekla jsem. ,,Oh, Já tě domů odvezu," řekl. ,,Vždyť je to tam 12 hodin!" řekla jsem. ,,To neva, napíšu Quentinovi, kam tě mám odvézt?" řekl. ,,Stačí do Prahy, i tak je to devět hodin," řekla jsem. ,,Já tě odvezu až do NMNM," řekl a já si sedla na zadní sedadlo. Emilien dal do kufru kufr (to zní divně). ,,Chtěla jsem napsat Quentinovi a mamce, ale mobil mám někde v kufru," řekla jsem smutně. ,,Na, vem si můj a všechno si vyřiď," řekl a podal mi mobil. ,,Klidně si i zavolej," dodal. ,,Děkuji, ale nemusel jsi mě odvážet," řekla jsem. ,,Musel, jsme přece kamarádi, ne?" řekl. ,,Jasně že jsme!" řekla jsem. Vzala jsem si mobil a napsala textovku.
Tady Terka. Emilien mě odváží domů, protože jsem si zapomněla koupit lístek.
Hned odpověděl.
Oh. Až budeš doma, napiš mi. Ahoj
Jasně ahoj
Potom jsem zavolala mamce a řekla jsem ji, že tam budu tak v 19 nebo ve 20 a ať zavolá taťkovi, že nemá pro mě jezdit na zastávku do Prahy.
Je poledne, už jedeme 5 hodin. Dali jsme si oběd a jeli jsme dál.
Jsme v Praze a je půl páté. Emilien ještě není unavený, ale dali jsme si chvíli pauzu. Pak jsme jeli dál. Čekaly nás ještě tři hodiny cesty.
Už je osm večer a jsme před naším domem. ,,Dám ti dovnitř kufry a půjdu si najít nějaký hotel," řekl. ,,Jo, normálně bych řekla, ať přespíš u nás, ale náš dům je přecpaný," řekla jsem. Emilien otevřel dveře a dál tam kufry. Rozloučila jsem se s ním a objala ho. Ještě jednou jsme mu poděkovala a on odjel. Vešla jsem do našeho domu a sedla si na botník. Za chvíli přišla sestra. ,,Terko, panebože, co se ti stalo?" vykřikla po celém bytě. Celá rodina ke mně přispěchala. Dívali se na mě dlouho. Měla jsem hodně velkých modřiny a ještě k tomu ortézu na kotníku. ,,Pojď na večeři, Eliško a Lenko, dovezte ji do pokoje prosím ten kufr," řekla mamka a všichni odešli, všichni kromě Karla. ,,Co se stalo. Jestli tě zbil, tak uvidí," řekl. ,,Ne, on za nic nemůže, bez něj bych zmrzlá ve sněhu," řekla jsem a odbelhala se do kuchyně. ,,Terko a teď mám musíš všechno říct," řekla mamka. ,,Jo, co se ti stalo, někdo že zbil?" zeptala se mě se strachem Eliška. ,,Nikdo mě nezbil," řekla jsem. ,,Tak jak se ti to stalo?" zeptal se mě taťka. ,,No šli jsme běžkovat. Jeli jsme tam, to bylo v poho a pak jsme jeli zpět. Byl tam hodně strmý kopec a Q... Teda on mě chtěl varovat, že sám si tam většinou sundává lyže, ale já to tam napálila a odletěla jsem do sněhu. Prý jsem odletěla skoro sto metrů od cesty! Tak tam nechal lyže a odnesl mě do nemocnice. Já jsem šla na rentgen a pak mi doktor řekl, že to mám jen vyvrtnuté a další den ráno jsme se vzbudila s těmito ohavnými modřinami," řekla jsem. ,,Aha," řekli všichni. ,,A ten tvůj přítel byl ten s kterým ses loučila před domem?" zeptal se mě Karel. ,,Ne. To byl jen Emilien, jeho kamarád. On mě odvezl, protože jsem si zapomněla koupit lístek," řekla jsem. ,,Jaký Emilien, Emilienů je na světě hodně," řekla mamka. ,,Nevím, jak ti to mimo pomůže," řekl brácha. ,,Emilien Jacquelin," řekla jsem. ,,O můj bože!" vypískla Eliška. Už jsem říkala, že je to do biatlonu blázen. ,,To je to nemehlo co neumí střílet?" zeptala se mě sestra. ,,Není to nemehlo," řekla jsem. ,,Jo jasně. Je to stejný nemělo jako ten na Q," řekla jsem. ,,Myslíš Quentina Fillona Mailleta?" zeptala se Eliška. ,,Jo," řekla Lenka. ,,On není žádný nemehlo!" vybuchla jsem. ,,Uklidní se Ter," řekla brácha a já se snažila uklidnit. ,,Kolik biatlonistů znáš? Jako že se s nima normálně bavíš?" zeptala se mě Eliška. ,,No... moje nej kámoška je Maku a samozřejmě se hodně bavil že všemi z našeho týmu, ale můj nejlepší kámoš je Sturla Holm Laegreid," řekla jsem. ,,Oh můj bože!!!! Vy jste friendi?" pištěla Eliška. ,,To je ten, co mu to nemehlo zlomilo ruku a pak odjelo?" zeptala se ségra. ,,Ne. Quentin do něj najel, ale já u toho byla. To já ho přesvědčila ať si jede pro zlato," řekla jsem. ,,Jo aha," řekla ségra a zakroutila očima. ,,A dál Emiliena, Quentina a Simona," řekla jsem. ,,Ty jo, až bude MS tady, seznámíš mě s nimi?" zeptala se Eliška. ,,Jo, klidně i s nějakými Nory," řekla jsem a Eliška zase vypískla. ,,Pak se bavím s Tarjeiem a Johannesem, který Quentinovi Vyžral ledničku," řekla jsem. ,,Cože? Johannes Bø Vyžral Fillonu Mailletovi ledničku?" zeptala se nevěřícně Eliška. ,,Jo," řekla jsem. ,,Smáli jsme se tomu tak, až jsem z toho musela zvracet," dodala jsem. ,,No fuj," řekl brácha. ,,To jsou všichni?" zeptala se mamka. ,,Jo," řekla jsem. ,,A s jedním z nich chodíš," řekla Lenka. ,,Leňulo!" zařvala jsem po ní. ,,Co je, stejně nám to musíš říct," řekla. ,,Ok," začala jsem, ,,Je to."
Tak a tady to useknu. Musíte se mít na co těšit. Občas jsem podlá 🥺
ČTEŠ
Můj život je biatlon
FanficTereza je nadějí českého biatlonu. Hned první den se potká s někým, kdo jí změní celý život. - Omlouvám se za nějaké blbosti, co tam jsou, je to moje první kniha, tak na to berte ohled.
