Můj život je biatlon

17. Překvapení!

,,Už musím," řekla jsem asi po půl hodině povídání. ,,Příjdeš zítra?" zeptal se. ,,Jo," řekla jsem a odešla jsem. Quentin si lehl a téměř okamžitě usnul. Šla jsem za Sturlou, který pil kafe z automatu. ,,Jdeme?" zeptal se. ,,Jo, ale první si koupím horkou čokoládu," řekla jsem a koupila si v automatu čokoládu. Šli jsme do hotelu.

Přišli jsme do hotelu a už je čas na večeři. Mňam. Dala jsem si párek a chleba a šla jsem k nejbližšímu volnému stolu. ,,Ahojky, můžu si přisednout?" zeptala jsem se. ,,Jasně," řekl Sturla a já se posadila. U stolu seděli Sturla, oba Johanessové, Tarjei, Tiril, Ingrid a Makul. ,,Čau Makul," řekla jsem a objala ji. Když nejsme spolu na pokoji, tak skoro netravíme čas. ,,Zítra je volno, půjdeme na kafe a ty mi řekneš co je nového," řekla Makule. ,,Ok, ale první budu muset najít za Quentinem do nemocnice," řekla jsem. ,,Ok, půjdu s tebou," řekla. ,,A jak je Quentinovi?" zeptala se mě Tiril. ,,Je mu líp, jen má trochu zvýšenou teplotu," řekla jsem. ,,A Co se mu vlastně stalo?" zeptal se Tarjei. ,,No prý to přepísknul. Jel moc," řekla jsem. ,,No to se nedivím, 20 trestných koleček je nadlidský úkon. Já bych padl už po deseti kolech. vážně ho obdivuji," řekl Dale. ,,Co kdybychom ho dneska překvapili? Každý pro něj něco připravte a příjdeme za ním," přišel a já námi Emilien. ,,Super nápad," řekli. Všichni měli Quentina rádi a teď to byl hrdina. ,,Můžu se k vám přidat?" zeptal se nás Dominik Windish. ,,Jo, takže něco pro něj připravte. Zítra to do 10 přineste ke mně do pokoje a potom po obědě pojedeme za Quentinem ok?" řekla jsem.. Všichni přikývli. Potom jsme dovečeřeli a šli spát.

Je 8 ráno a jdu něco připravit pro Quentina. Dneska máme volno a žádné tréninky! Linn už je taky vzhůru a podala mi čokoládu pro Quentina. Řekla jsem ji, že určitě bude mít radost. Vzala jsem tašku, kterou jsem šila, když mi bylo asi 12. Dala jsem tam čokoládu a plyšového medvěda (ode mě). ,,Kdyby někdo přišel s něčím pro Quentina, tak to dej do tašky," řekla jsem a odběhla na snídani. Byli tam jen tři lidi. Ještě k tomu rusi! To jdu na snídani ve vhodnou dobu. Vzala jsem si rohlík a šla jsem do kuchyně najít něco sladkého. Našla jsem Nutelu, tak jsem si ji tam namazala a sedla jsem si na druhý konec jídelny. ,,Ahoj, můžu si přisednout?" zeptal se mě Emilien, který je asi taky ranní ptáče. ,,Jo jasně," řekla jsem a sedla si naproti mě. ,,Na pokoji mám pro Quentina něco nachystané, tak ti to pak donesu," řekl. ,,Jo jasně," řekla jsem. ,,Je super, že to pro Quentina děláš, je to můj kamarád a já bych nikdy nic takového nevymyslel!" řekl. Potom přišla Makule s Tarjeiem a povídali jsme si všichni. Já odešla do pokoje. ,,Byli tu Sturla a Boeové!" řekla. ,,Super," řekla jsem. Potom přišel donést dárek Sturla, Dominik, Dale a Makule. Měla jsem všechno.

Je oběd a já seděla u stolu s Makulí, Luckou, Evou, Linn, Hannou, Elvirou a Monou. Všechny jsme si daly to stejné! Po obědě jsem šla pro tašku a čekala na ostatní. První přišel samozřejmě Jacquelin, Potom Sturla s Dalem a Johannesem, hned za nimi Tarjei s Makulou a Dominik přišel pozdě. Šli jsme všichni a já táhla tašku, kde bylo opravdu hodně věcí. ,,Chceš pomoct?" zeptal se Sturla. ,,Jo, ale ne od tebe, neměl bys tu ruku namáhat," řekla jsem. ,,Pravda," řekl. ,,Tak to vezmu já," řekl Dominik a vytrhl mi tašku z ruky.

Jsme v nemocnici a všichni v pokoji u Quentina. Právě se vzbudil a my na něj "vykřikli" PŘEKVAPENÍ! Potom jsme mu ukázali vše co jsme mu přinesli. Čokoládu od Linn, Medvídka ode mě, člověče nezlob se od Dominika (prý ať máme co dělat, až tu půjdeme na návštěvu), Johanessové upekli dort (dobře, pomohly jim Tiril, Marte a Ingrid), od Tarjeie a Makule velkou bonboniéru a od Emiliena dostal..... obřího plyšového jednorožce! To musel být napád Markét. Všichni jsme se smáli jako pominutí. ,,Na tom se bude dobře spát," řekl Quentin. Potom jsme už museli jít, protože byl konec návštěv.

Všichni šli do hotelu, ale já s Makulí jsme šly do kavárny a povídaly jsme si. Neměly jsme na sebe moc čas. Snad budeme mít příště pokoj spolu! Jinak to bude hrůza. Ne že by Hanna nebo Linn byly špatné, ale Makule je nej!

Je večeře a já sedím v rohu. Jsem tu pozdě, byla jsem dlouho venku. Je tu jen jedna ruska a já rusy moc nemusím. ,,Můžu si přisednout?" zeptal se mě Johannes. ,,Jo jasně, stejně tu nechci sedět sama," řekla jsem a povídali jsme si (spíš jsme se většinu času smáli) ,,Tak já už musím, ahoj," řekla jsem a šla jsem za Linn do pokoje.

Omlouvám se za trošku kratší kapitolku, snad nevadí ;-)