Sophie? Siriusi?

Část 36

*pokračování flashbacku*

„Takže mi chceš říct, že budu muset mít společenskej oblek a k tomu nějakou debilní maškarní masku?" zeptá se mě Lewis tónem jako bych si z něj dělala srandu. „Zimní bál u Malfoyových. Hm," zamyslím se. „Anyo, co myslíš? Má jít společensky oblečenej?" zeptám se ironicky. Bruneta našpulí zamyšleně ústa. „Nevím, Soph. Podle mě může jít klidně v kraťasech."

Lewis protočí oči. „Ha, ha. Fakt vtipný... já jen, že jestli jste si nevšimly, oblek není zrovna můj styl," řekne a opře se o zeď. Stojíme u výtahu a čekáme na ostatní z naší party. „No ale nás nezajímá, že to není tvůj styl. Stejně budeš James Potter," pokrčí rameny Anya.

„Slyším své jméno?" přimotá se do konverzace James, který zrovna přišel. Za jeho zády vidím Bena, Siriuse a Jonathana. Ten se nenápadně přiblíží k Anye a započne s ní rozhovor.

„Jen jsem jim řikala, jak super jsi kamarád," odpovím mu a mrknu na něj. On se na mě nazpátek zaculí. Sirius ke mně přijde a přehodí si přes má ramena paži. „A já už jsem ti říkal, že jsi super?" zašeptá mi do ucha, aby to nikdo neslyšel. Chtěla jsem mu odpovědět, ale když jsem se na něj otočila, jeho tvář mi připomněla Rega. Zastavila jsem se uprostřed nádechu a jen na něj zírala. Přes Siriusovi tvář se mihl náznak zmatení. Jen jsem se letmo usmála, stáhla si jeho ruku z ramene a pevně stiskla jeho dlaň. Ještě jsem mu o Regově smrti neřekla. Ani nevím, jestli to mám udělat...

Postupně jsme si zalezli do výtahu. Výtah s námi trhl a vydal se správným směrem do osmého patra. Kabina párkrát zastavila, ale díky naší početní skupince nikdo nepřistoupil. „Nechcete někam zajít?" zeptá se Ben a srandovně zakmitá obočím. Já zavrtím hlavou a Sirius za mně odpoví: „Na Soph je toho teď hodně, my pojedeme domů." Vděčně jsem se na něj usmála. „Já musím za Lily," zavrtí hlavou James. „Co ostatní?" zeptal se nadějně Ben. „Já s tebou klidně půjdu," řekne Lewis. „Super, Jonathane?" On pokrčí ramneny. „Jo, proč ne. Dnes nemám nic na plánu. Anyo, jdeš s náma?"

„Bohužel nemůžu," laskavě odmítne a když vidí Jonathanův obličej, rychle dodá: „Ale příště půjdu ráda." To klukům stačí a v Atriu se všichni rozloučíme. Se Siriusem se v ruku v ruce vydáme k našemu bytu.

Než jsem klíč zastrčila do zámku, otočila jsem se na Siriuse. „Musím ti něco říct," nervózně jsem mnula klíče v rukou. Sirius se na mě podíval z pod svých řas a přikývl. „Já-měla jsem ti to říct už dříve, ale..." začnu a podívám se mu přímo do očí. „Nevím, jak začít... tohle bude hodně těžký a pochopím, že na mě pravděpodobně budeš naštvanej. Na to máš plné právo samozřejmě..." melu páté přes deváté. Sirius se nervózně usměje. „Já- neměla jsem žádné právo ti to zatajovat," pokračuji a Sirius přikývne. „Tvůj bratr, tvůj-," přerývaně se nadechnu, „Regulus je mrtvý, Siriusi."

Sirius překvapivě zvedne obočí. „Cože?"

„Je mi to líto," řeknu. On jen zavře oči. „Počkej-" nadechne se, „já- já to nechápu." Ze rtů mi unikne vzlyk. „Nooře napsal dopis na rozloučení-" snažím se vysvětlit, ale dojdou mi slova. „Já- nevím, co mám říct..." svěsí hlavu a začne odmítavě kroutit hlavou. Přitáhnu si ho do objetí a začnu mu hladit vlasy. Po chvilce mi do ramene zamumlá: „Asi budu potřebovat chvilku na to, abych to zpracoval." Chápavě přikývnu. „Musím si něco zařídit, až se vrátím... probereme to." Sirius s povzdychem přikývne. Stoupnu si na špičky a políbím ho na čelo.

***************

„Vážně to nebude tvý mamce vadit?" zeptám se Doriana, který právě otevírá krám své matky na jedné z dražších ulic v Londýně. "„Určitě ne... ber to jako dárek k nějakým narozeniná nebo tak," pokrčí rameny a vstoupí do místnosti.