Sophie? Siriusi?

Část 19

„Rosie?" zažvatlal hamburger a zamával mi. Pozvedla jsem koutky svých úst do menšího úměvu a zamávala mu zpátky.

„Soph?" ozvalo se znovu a hamburger zmizel.

„Hm?" zamumlala jsem Siriusovi do ramene.

„Nespi, je čas na večeři," řekne mírně.

„Hm."

Něco mě štípne do ramene. Pohotově jsem zvedla hlavu z jeho hrudě a zlostně na něj zůžila oči.

„Jauvajs," naštvaně jsem na něj našpulila pusu.

„Ale nebuď taková herečka, lásko," prohodí a líbne mě na našpulenou pusu.

Spokojeně jsem zabručela a znova se stulila do jeho náruče.

„Nespi, Soph," začal znova. „Já nespím," zašeptala jsem se zavřenýma očima.

„Jo, to je vidět." Jeho hruď se otřásla smíchem.

Nabroušeně jsem se zvedla z jeho objetí a protáhla si ruce. Sirius ležel na obrovské posteli a pečlivě mě skenoval pohledem.

„Na co se to díváš?" zeptala jsem se se zájmem.

„I po třech hodinách spánku vypadáš nádherně," zašeptal.

„Já nespala!" obořila jsem se na něj s úsměvěm, protože ta lichotka nešla přehlédnout.

„Né, vůbec si mi tu celou dobu nechrápala do ucha," zakřenil se.

Napřáhla jsem pěst, abych ho uhodila do ramene, ale Sirius mě pohotově chytl za zápěstí a strhl zpátky na sebe.

„Promiň," omluvil se a políbil mě.

„Říkal si-" řekla jsem a oplatila mu polibek, „že je večeře." Nechtěně jsem se od něj odtáhla. „A dokud ses o jídle nezmínil, neměla jsem hlad," pokrčila jsem rameny a vytáhla se zpět na nohy.

„Dokud jsem se o jídle nezmínil, slintalas mi na rameno," utrousil si pod vousy, ale zvedl se na nohy.

Vyšli jsme z Komnaty a namířili si to do Velké Síně.

„Hele-" začal, ale hned poté umlkl.

„No?" zeptala jsem se ho se zájmem a stiskla mu ruku na znamení, že ho poslouchám.

„Nechtěla bys to říct odtatním? O nás?"

„Tomu nemůžu uvěřit! Sám casanova Sirius Black chce přiznat, že má přítelkyni?" škádlila jsem ho.

„Jo, chci," kývl. „Ty ne?"

„Já jen nechci slyšet tu větu, kterou Jemes určitě řekne," pokrčila jsem rameny. Sice to není úplně pravda, ale tu mu nemůžu říct.

Sirius jen zvedl obočí.

„Věta 'Já ti to říkal.'" Sirius se uchechne a pobaveně zakroutí hlavou.
„Už ho to slyším říkat," zabrblala jsem si pod nosem.

Pár minut jsme šli potichu.

„A seš si tím jistej?" zeptala jsem se nejistě a protrhla ticho. „Jo, jsem."

„Vážně?"

„Ano, vážně," přitakal. „Stoprocentně vážně?" nedala jsem tomu.

Sirius mě popadl za pas a přitiskl mě k nejbližšímu výklenku chodby.

„Vážně," zavrčel mi do ucha a tvrdě mě políbil. Moje ruce automaticky vylétly k jeho vlasům. Jeho polibky mi zaplnily mysl a podlomily se mi kolena.