Sophie? Siriusi?

Část 38

Se zapraskáním se objevíme na holčičích záchodech v mém oblíbeném zapadlém občerstvení. „Kde to sakra jsme?" zeptá se Lewis a sundá si škrabošku. „Máš rád sendviče z metra?" zeptám se a bokem strčím do dveří. Strhnu si z obličeje masku a strčím ji do psaníčka. Rychle zkontroluji okolí, jestli jsme v bezpečí. Servírka si nás vůbec nevšimla.

Popadnu Lewise za paži a táhnu ho do boxu, kde na nás čeká Brumbál. „Dneska je krásná obloha," řeknu na přivítaní a zapadnu na lavici. Lewise stáhnu sebou. Albus přikývne a odpoví: „Ano, ale já radši ty letní." Lewis se uchechtne a sundá si masku. Ředitelovi se blýskne v očích. Hned jak nás uvidí, dojde mu, kde jsme byli. „Rád vás vidím v celku," řekne Brumbál a natáhne se po menu. V tu chvíli přijde servírka. Ani nezvedne hlavu a zeptá se: „Co to bude?" Já s Albusem si objednáme pití, Lewis nějaký sendvič. Servírka si zapsala do notýsku naše objednávky a zmizela za barem.

„Mám špatné zprávy," začnu monotónním tónem, „nikoho z Řádu jsme tam nepotkali." Ředitel Bradavic skloní hlavu, ale nedá najevo ani špetku emocí.„Naštěstí jsme ale nějaké informace přece jen získali," řekne Lewis a více se nakloní ke stolu, „skupinka Smrtijedů se bavili o jedné věštbě. Říkali, že neví všechny podrobnosti, ale zkráceně se jedná o dítě, které se má narodit už tento rok. A má z něj vyrůst kouzelník, co porazí-" zasekne se a zašeptá: „Vy víte koho." Kdybych Brumbála neznala, asi bych ani nepoznala, že strnul. To je divné... „Takže-" pokračuje Lewis, ale já mu skočím do řeči: „Vy to víte!" syknu na nejsilnějšího kouzelníka všech dob. Brumbál nehne ani brvou. Nevím proč, ale mám takové podezření, že o tom doopravdy něco
ví. „Vy o té věštbě víte, že ano," obviním ho. Albus si z očí sundá své půlměsícové brýle a opře se do lavice. Než stačil něco říci, objevila se u našeho boxu servírka a předala nám naše objednávky. Lewis na nic nečekal a zakousl se do svého toustu. Brumbál se natáhl po svém čaji, ale já ho nestydatě plácla po ruce. „Ani to nezkoušejte," řeknu, „co všechno víte?"

Ředitel mě zpražil pohledem, až jsem se málem otřásla. Zapomínám, že je to přece Brumbál... ne dědeček z kouzelného lesa. Ale hned se vzchopím. Lewis říkal něco o dítěti... všichni víme, kdo z mých nejbližších je v jiném stavu. Proto se musím dozvědět co nejvíce informací.

„Před týdnem jsem měl pracovní pohovor s jistou ženou, ucházela se o post profesora Jasnovidectví," začne potichu, „tato žena přede mnou vyřkla danou věštbu o dítěti, které zažene zlé časy." Lewis se napije mého čaje, aby zapil sendvič a zhodnotí situaci: „Takže celá tahle operace byla k ničemu. Dávno jste to věděl, takže jsme tam ani nemuseli chodit." Brumbál zakroutí hlavou. „Je sice nemilé, že jste nepotkali někoho z Řádu, který by mohl být na straně Zla, na druhou stranu, zjistili jste cennou informaci- a to, že naši protivníci už ví o této věštbě. Pane Goodwine," otočí se ma Lewise, „jste si jistý, že ví jen toto?" Lewis přikývne. „Začal jsem se vyptávat na porodnosti, ale nikdo nic víc nevěděl... poté se konverzace stočila jinam." Brumbál pokývá hlavou. „Když jsem se znova začal vyptávat, naštvali se na mě, že mi to vůbec prozradili, takže o tom pravděpodobně ví jen hrstka Smrtijedů... dokonce prohodili něco o tom, že si to nemluvně nemůžu nechat pro sebe," znechuceně se otřese, „mám takový pocit, že jestli najdou rodinu, která..." svoji myšlenku nedořekne, všichni víme, na co naráží.

Brumbál vstane z lavice. „Nikomu zatím neříkejte, co jste se dozvěděli. Musím kontaktovat Řád a slečnu Trelawneyovou... připravte své kamarády. Někdo vám dá vědět," řekne a přemístí se. „Člověk by řekl, že chlap jako on by se alespoň ujistil, že se nikdo nekouká," utrousí Lewis. Konečně se napiji vlastního čaje, který se mimochodem už poloprázdný, díky němu. „Tahle servírka by si ani nevšimla, kdybych tě tu na místě zabila Avadou, věř mi."