Sophie? Siriusi?

Část 9

  „U Merlinových fuseklí, ty fakt nemůžeš aspoň jednou bejt zticha a nekazit hezký chvilky?" obořil se na mě Rem. Všichni se na mě mračili, tak jsem zvedla ruce v míru.

„Nic nezkazila," řekl James, „tahle hezká chvilka bude trvat ještě dlouho." Aww, fakt se mi kazí zuby. Už cítím plomby.

„Soph má pravdu, měli bychom vyrazit," zastala se mě Lily a začala táhnout Jamese pryč ze společenské místnosti. Naše skupinka se pomalu šourala ven, když jsem vyhrkla: „Sakra! Něco jsem si zapomněla. Běžte napřed. Siriusi, počkáš na mě?" Nečekala jsem na odpověď a sprintovala jsem si to do schodů.

Pár vteřin jsem počkala nahoře a poté opatrně zpátky. Při mým rychlým výstupu nahoru jsem si málem dvakrát zlomila kotník. Zapomínám, že mám podpatky.

Jak jsem předpokládala, ostatní šli do Velké síně a zbyl tam jen Sirius. Ten se opíral o křeslo a mnul růži v dlaních.

Jen co se místností ozvaly zvuky podpatků trhl sebou a podíval se na mě.

„Já-" začal koktavě. „Já nevím, co mám říct." Přišla jsem k němu. „Omlouvám se, neměl jsem předpokládat, že se mnou půjdeš. Ani jsem tě nepozval-" pokračoval ve svém monologu. Připravoval si to, tak jako James?

„To je dobrý," skočila jsem mu do řeči. „Vážně? Nejsem si jistej, že-" „Vážně, mlč," obořila jsem se na něj. Sirius na mě zmateně koukal, ale mlčel. Konečně.

„Půjdeš se mnou na ples, Siriusi?" zeptala jsem se ho. Nebylo to až tak těžký, jak jsem si představovala. On na mě ohromeně hleděl. Jeho obočí vyletělo až ke stropu a on pořád nic.

„Já-" otevřel pusu a zase jí zavřel. „Seš si tím jistá?" zeptal se mě po dlouhém vydechnutí.

„Ne, nejsem." Zmateně na mě obrátil oči. Sama si nejsem jistá, co chci. Chci jít s ním na ples?

„Ale kdybych se v životě rozhodovala pořád na sto procent, můj život by byl nuda," s jemným úsměvem jsem pokrčila rameny.

„Moc rád bych s tebou šel na ples, Rosie," zašeptal. „Rosie?" zopakovala jsem po něm šeptem. Tak mi nikdo nikdy neřekl. Líbí se mi to. V hlavě mi proběhla myšlenka. „Od kdy jsem Black? Nějak moc času trávíš s Rosie."  Vyhýbavě pokrčil rameny. „Prostě se mi to líbí."

„Eh, tak fajn," pronesla jsem už normálním hlasem. Jak se sakra dostal tak blízko mě? O krok jsem ustoupila.

„Ta růže je pro Péťu?" pokusila jsem se o vtip. „Popravdě ano, ale když už odešel, myslím, že mu nebude vadit, když ji dám tobě," řekl a nabídl mi ji.

A já si ji od něj vzala.

***************

„Už mě bolí nohy," postěžovala jsem si Siriusovi po půl hodince tančení.

Brumbál ples zahájil menším proslovem a přípitkem, který trval jen pár minut. Pak se síní roznesla pomalá hudba, přímo na ploužáky, takže jen pohupování do rytmu, což mi vlastně jde ze všeho nejvíc.

Na nic jsem nečekala, popadla Siriuse za loket a tahala ho doprostřed tanečního parketu, který tam někdo z učitelů vykouzlil.

Celkově celá Síň se proměnila do většího sálu. Jídelní stoly zmizely a nahradily je menší stolky s občerstvením a punčem. Zahlédla jsem i pár kouzelných fontán, kde tekla světle modrá voda. Celý sál byl zorganizován do ledově modré a stříbrné. Vypadalo to jako ledová zahrada. Tam, kde normálně stojí učitelský stůl, se teď vyjímal obří vánoční strom a před ním taneční parket. Po zdech byly zavěšené různé dekorace a strop sálu vypadala jako zimní noční obloha.