Sophie? Siriusi?

Část 27

„Siriusi neblbni, co to děláš?" zasměju se a pevně se držím jeho paže. „No dávám ti pryč sníh," řekne a ještě víc mě rozcuchá. „Už si to můžu sundat? Takhle mě jen rozcucháš," zabrblám a poukážu si na pásku přes oči.

„Ne!" zapiští. „Nesundavej si to."

„Fajn, fajn," uklidňuji ho se smíchem. „Víš, že nemám ráda překvapení." Sirius se potichu zasměje a pomalu mě vede do schodů.

„Vlastně je to naopak, ty překvapení miluješ. Jen říkáš, že ho nemáš ráda."

Pod páskou zakroutím očima. Chvíli  jdeme potichu, když se Sirius najednou zastaví. „Jsme tady," upozorní mě. „Už si můžu sundat tu věc?" zeptám se.

„Hm- počkej." Shýbne se ke mně a vlepí mi nečekaný polibek. „Teď je všechno dokonalý, můžeš si tu pásku sundat."

S úsměvem na tváři si nedočkavě strhnu pásku. Sirius má pravdu. Miluju překvapení... proto nemůžu skrýt malé zklamání, když se mi naskytne pohled na obyčejné dveře s číslem osm.

„Eh?" dostanu ze sebe a nejistě se na něj podívám.

Sirius protočí zrak nad mojí blbostí a z kapsy vytáhne čtvery svazečky klíčů. „Tyhle tři jsou pro Jamese, Lily a mě. A ty poslední patří tobě, Sophie Rosemary." Zamračila jsem se na něj, že použil celé mé jméno. Pak mi to došlo.

„Počkej, děláš si ze mě prdel?! U Merlina!" rozkřičím se. Siris se rozesměje a roztáhne pro mě náruč.

„Miluju tě, miluju tě, miluju tě," zažvatlám několikrát a přitisknu si ho k sobě. Sirius se na mě zaksichtí a já ho políbím na ústa.
Kolem pasu se mi objeví jeho hřejivé ruce a přitisknou mě na dveře. Na naše dveře. Usměji se do polibku, ale opatrně se mu vykroutím. Sirius se zatváří, jako kdybych mu vzala jeho oblíbenou hračku. „Budoucí sousedé," zašeptám.

On jen pokrčí rameny, že jsou mu naši sousedi jedno. Poté ke mně přistoupí. „Otevřeš je?" Oba se podíváme na dveře. S obřím úsměvem přijdu ke dveřím a otevřu je.

Naskytne se mi pohled na chodbičku, která vede do obýváku, který je spojený s kuchyňkou. Po levé straně je velké zrcadlo s botníkem. Maličká skříňka a dvoje dveře. Pravá stěna je prázdná, když opominu společnou fotku naší party a dvoje dveře.

„U Merlina! To muselo stát celé jmění, Siriusi!"

Sirius mi pomohl s kabátem a sám se také svlékl. „Přiznávám, většinu platil James. Já dokoupil pár spotřebičů a vybavil jsem nám pokoj." Chytil mě za ruku a zavedl mě do kuchyně. „Kuchyně s obývákem," kývl hlavou k dalším dveřím, „kumbál, špajz. Prostě něco, co budete s Lils chtít."

Poté ukázal na železné točité schody v rohu obýváku. „Ty vedou na střechu. Chceš?" S radostí jsem přikývla.

Opatrně jsme se dostali do malinkaté místnůstky. Sirius se natáhl po klice a otevřel železné dveře. Na tváři mě zastudil prosincový vánek.

Ruku v ruce jsme vyšli na střechu v malé londýnské čtvrti. Sirius se opřel o zábradlí a přitáhl si mě do náruče. „Co tomu říkáš?" zašeptal mi do ucha.

„Já nevím, co říct. Hrozně moc tě miluju," řeknu a podívám se mu do očí. Sirius se ke mně skloní s políbí mě. Do polibku zašeptám: „Děkuju, děkuju ti z celého mého srdce. Díky tobě se chci smát. Chci si užívat života, chci milovat. Díky tobě chci žít, Siriusi Blacku. Díky tobě žiju."

Sirius mě silně obejme a já mu přitisknu tvář do hrudi.

„Miluju tě, Sophie Rosemary Kingová. Jsi ten nejlepší člověk, kterého znám s nemůžu se dočkat až spolu budeme bydlet." Spokojeně zavřu oči.