Zhluboka se nadechnu a zahledím se do tmy. V plicích mě zastudí ledový vzduch. Vítr mi rozhodí vlasy a naskočí mi husí kůže. Chápu, že jít v prosinci na Astronomickou věž, není tak dobrý nápad jak se na první pohled zdá. No, možná ani na ten druhý, ale dobře se tu přemýšlí.
Vzhlédnu k noční obloze a hledám souhvězdí. Očima přelétnu po Gemini, hned poté k Orionovi, kde se nachází hvězda Bellatrix a kysele se ušklíbnu. Zrak mi spadne na další hvězdu, patřící do Canis Major.
Sirius.
I tady mě musí pronásledovat.
Včera za mnou přišel kluk z šestého ročníku Mrzimoru. Šel mi poděkovat za to, že jsem prý zkrotila Siriuse. Že si teď holky z jeho ročníku konečně uvědomily, že Sirius není jediný člověk na světě. Pak se zmínil, že potřebuju řádnou odměnu a usmál se téměř Blackovým dechberoucím úsměvem.
Vzala jsem to s humorem a poslala ho pryč, že na takové kecy už jsem zvyklá. Takové kecy jsem měla na krku celý šestý ročník.
A pak jsem se zamyslela. Ten kluk měl totiž pravdu. Sirius už dlouho nikoho neměl. Tedy na jeho míry.
Od té doby mi to vrtá hlavou. Proslulý Sirius 'casanova' Black už dlouho Bradavicím neukázal svojí přítelkyni na pár týdnů. Svojí oběť. Neříkám, že to je až takový děvkař...
No vlastně.
Jediné, co vím, že to začalo na konci pátého ročníku, kdy se s Jamesem vsadil, že nepolíbí Mirandu Smithovou. Tehdejší kráska Bradavic ze sedmého ročníku se nechala pilíbit, co si budeme namlouvat, Sirius má překrásně řezané rysy, a ty oči barvy bouřky... eh, a vidělo to několik studentů. Sirius vyhrál sázku a oni spolu strávili zbytek školního roku. Když jsme nastoupili do šestého ročníku, začal mít ty svoje narážky a všude po škole se rozneslo, že místo aby prázdniny strávil s Mirandou, byl s nějakou Olivií. No, a pak už to byla Ester z Mrzimoru, Lucinda z Havraspáru, Amanda od nás a za ní hned její sestra Isa... a tak dále. Jednou měl narážku na Lily, že se přes Vánoce trošku změnila v jisté části hrudníku a James s ním nemluvil přes čtyři dny, což je u nich rekord, když nepočítáme, když Sirius zavinil můj rozchod s Willem. Sirius na mě měl tyhle narážky celý ročník, naučila jsem se to ignorovat, a poté i oplácet nadávkami.
A pak, pak začal sedmý ročník a narážky byly ta tam, zůstaly jen nadávky. Hlavou mi bleskne vzpomínka na vzdalující záda Siriuse po mém menším šlofíku na začátku školního roku ve společence. Musím se ho na to zeptat, protože by mě zajímalo, co to dělal.
Chtěl mě udusit polštářem?
Vítr nabral na síle a já se více zachumlala do deky, kterou jsem si přehodila přes zimní bundu. Před hodinou jsem se vzbudila a nemohla dále spát. Na noční létání je sice viditelno, díky hvězdám, ale vítr mi můj nápad překazil. Bylo teprve jedenáct a Chloe s Cass tvrdě spaly. Lily je na své hlídce, takže můj první plán byl ji najít. Pak jsem si uvědomila, že nejspíš s ní bude i James, a kdo ví? Nechtěla bych je najít v nevhodný čas.
Do reality mě vtáhne hrubý hlas.
„Co tady děláš? Nastydneš."
Prudce jsem odtrhla zrak od oblohy a podívala se na mužskou postavu za mými zády. Vítr mu házel s jeho dlouhými černými vlasy a on se usmál i přes zimu, kterou se otřásal. Hádám, že jeho černá mikina ho moc nezahřála.
Black.
Regulus Black.
Usmála jsem se zpátky. „Nemohla jsem spát. Myšlenky mi drtily lebku."
ČTEŠ
Sophie? Siriusi?
Fanfiction„Ale nech toho. Každej má svoje sny." Pomalu jsme šli směrem ke klučičí části věže, snad tam kluci budou. Nechci to přiznávat, ale chyběli mi. „A jaký máš sny ty, Blacku?" zeptala jsem se. „Ale no tak, Sirius by uškodil?" zeptal se zase on. A přidal...