Sophie? Siriusi?

Část 20

Cítila jsem se šťastně. Byla jsem zády opřená o jeden ze stromů, které rostou poblíže jezera. Siriusova hlava mi spočívala na klíně a já mu prsty vískala ve vlasech. Do zkoušek nám zbývá pár týdnů, takže jsme všichni nervózní. Chloe napadlo, že by bylo hezké si trochu zarelaxovat, abychom pořád nemuseli myslet na nastávající testy.

S pomocí Lily a Chloe jsme ostatní vytáhly ven k jezeru. Po zemi jsme si roztáhli deky, James se Siriusem sehnali v kuchyni jídlo a Rem s Peterem měli za úkol sehnat pití.

Cass se poté objevila s míčem, který nám Filch sebral v pátém ročníku, když jsme si s ním házeli na chodbách hradu.

Radši ani nechci zjišťovat, kde ho vzala, jelikož podle mých informací, byl zavřený v jeho kabinetě.

„No nekecej! Kdes ho sehnela?" Cass pokrčila rameny a s jemným úšklebkem na tváři řekla: „Každý má svoje tajemství, Remusi."

James se vedle mě zasmál. Byl opřený o stejný strom a po očku se díval jak si pár metrů od nás Lily s Chloe povídají a smějí se.

Remus se zvedl na nohy a vytáhl s sebou i Petera. Společně s Cass si šli zahrát volejbal.

„Hej," drkla jsem opatrně do Jamese, protože Sirius usnul. James se na mě s úsměvem obrátil. Tenhle beztarostný úsměv mám ze všech nejradši. Tenhle úsměv dává najevo, že je myšlenkama pryč od všeho zlého. Od zkoušek, strany Zla, budoucnosti. Jen my, sluníčko a pohoda. Za víc těhlech dnů bych zabíjela.

„Jo?" zeptal se. „Myslíš, že takhle to bude i po škole?" kývla jsem hlavou na naše kamarády. James pochopí jak to myslím a přikývne. Svůj malíček zahákne za ten můj.

„Navždy."

***************

Hlavně, že jsem se musela rychle obléknout...

Je za pět minut půl páté a já už v civilu čekám u Hagridovy boudy s mojí láskou vedle mě. Myslím tím koště, aby nedošlo k nedorozumění.

James mě hned, co nám skončila Obrana, naverboval na menší prolétnutí po pozemcích.

S Brooksem jsou hodiny skvělý, nemůžu si stěžovat. Nakonec jsem se rozhodla pro Ministerstvo. Sice ještě nevím, jestli se mám přihlásit na Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory nebo Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů. Brooks samozřejmě podporuje tu druhou možnost. Prý by mě rád viděl na postu bystrozora, jelikož on sám jím je. Nebo alespoň je na cestě stát se jím.

Slíbila jsem Jamesovi, že tu budu, co nejrychleji a on nikde. Je to James, takže jsem mohla počítat s jeho dvacetiminutovým spožděním.

„Kingová, co tady tak sama?" ozvalo se. Otočila jsem se za hlasem a ušklíbla se. „Tak ráda vás vidím," odvětila jsem kyselým tónem a sjela si partičku pohledem.

Blacková s pohrdavým úšklebkem na tváři, Malfoy s neutralním pohledem a uzavíral to Zabini, který si 'frajersky' pohazoval s hůlkou.

„Ona není sama," ozvalo se. Škubla jsem hlavou k chaloupce, od které k nám šel James s koštětem v ruce. Na prahu dveří stál Hagrid.

Tak přece jen nepřišel pozdě. Zakecal se u Hagrida... a zapomněl na mě. Ušklíbla jsem se. Alespoň přišel ve správný čas.

S vítězným úsměvem jsem se otočila zpátky na naše zmijozelské spolužáky. Já vím, že schovávat se za kluka a za poloobra není zrovna moc hrdinské, ale nemám hůlku. A pamatujete si, jak to skončilo minule...

„Sice jsem tě hrozně moc ráda viděla, Bello. Ale proč prostě nejdeš na Astronomickou věž a neskočíš dolů, místo abys mě takhle otravovala?"