„Já se snad rozbrečím," spráskne ruce paní Evansová a sedne si do bíleho křesílka. „Tady máte," řeknu a podám jí placatku naplněnou alkoholem. Mamka, která nese s tetou Euphemií závoj pro Lily, mě stihla plácnout po ruce, než něžně položila dlouhý svatební závoj na hlavu naší nevěsty.„Ihned to zandej," pokárá mě a dál se culí nad Lils. „Jsi nádherná," řekne mamka Jamese a stiskne Lily ruku. Ta stojí na vyvýšeném místě před obřím zrcadlem a má na sobě krásné svatební šaty. Zítra je den S. Svatba. Bohužel jediná já jsem se nedokázala vyvlíknout z poslední zkoušky šatů, takže pochopitelně jsem si musela vzít kamarádku placatku, aby mi aslepoň ona dělala společnost. Chloe s Remem se tomu blázinci nádherně vyhli. Odjeli na tři dny do Paříže opožděně oslavit Removi narozeniny, vrátí se přesně zítra. Možná to ani nebylo na oslavu jeho narozenin, protože už to je více než měsíc, co je měl. Cass se chopila příležitosti a jela s nimi, aby mohla navštívit svojí matku. A kluci pravděpodobně dělají blbosti, místo toho, aby dokončovaly poslední úpravy zítřejšího dne. Pravděpodobně už připravují rozlučku. Super, zatímco já tu trpím, ostatní si užívají. Alespoň že Lils vypadá jako by se měla zachvíli pozvracet. Dívá se na svůj odraz v zrcadle a začíná zelenat v obličeji. Sprásknu ruce a strhnu na sebe pozornost. „Tak jo dámy," oslovím všechny přítomné, „myslím, že je čas to ukončit. Co kdybyste odešly domů dát si masku proti vráskám a já to tu s Lils zabalím?" Mamka mě sjela pohledem. „Zlatíčko, ty vrásky mám z tvé výchovy, takže být tebou tu nevymáchanou pusinku zavřu." Rozhlédne se po zbývající dvojici dam. „Místo masky si půjdeme dát skleničku bílého, musíme se navzájem poznat," šibalsky mrkne. Obě maminky přikývnou. Paní Evansová ještě pohladí Lily po zádech a s ostatními vyjde z místnosti.
„Tak co? Chceš vzít nohy na ramena?" Zeptám se a ledabyle přes její ramena přehodím svojí pravou paži. „S těmi podpatky se ale blbě poběží, říkala jsem ti: vem si střevíce." Lily jen zakroutila hlavou a pronesla: „Ty jsi doopravdy velkej blbec." S velký povzdechnutím se sesunula do křesílka, kde ještě před maličkou chvílí seděla její matka.
„Zítřek je nejdůležitější den v mém životě a moje pokrevní sestra se ani neukáže," povzdechne si. Už už jsem se jí snažila utěšovat, ale sama se narovnala v zádech a usmála se na mě. „Naštěstí, že ta nepokrevní se na mě nevybodla." Stiskne mi ruku. Tiše na ni koukám. V tu chvíli si to doopravdy uvědomím. Lily se vdává. Z koutků oka mi skápne slza. „U Merlina ty se vážně vdáváš! Jako vím to, ale teprve teď mi došlo, co všechno to znamená!" Lily se maličko zasměje. „Jak to, že nešílíš?!" vytřeštím na ní oči. Vždyť z ní se stane paní Potterová? Už asi s námi nebudou s Jamesem chtít bydlet! U Merlina, snad není těhotná, proč by jinak lezli do chomoutu? „No já si myslím, že to za mě zvládáš ty!" zasměje se, ale mně ke smíchu zrovna není. „Sakra ty budeš mít jiný příjmení! Budete s Jamese chtít bydlet spolu? Jen vy dva? Seš těhotná??" vychrlila jsem ze sebe. „Cože? Jsi v pořádku?" zmateně se zeptala. „No já nevím, ty se tady vdáváš tak brzo!" Natáhla ke mně ruku a stáhla mě na vedlejší křesílko. „Soph, buď v klidu. Ano, vezmu si Jamesovo příjmení. Ano, určitě si někdy spolu zařídíme svoje bydlení, ale zatím spolu bydlíme pár měsíců. Snad sis nemyslela, že bychom vás dva nechali samotný. Ztěží si uděláte míchaná vajíčka," zasměje se a pohladí mě po tváři.
„A jestli jsem těhotná?" zeptá se se zvednutým obočím. Maličko přikývnu. Fajn, přiznávám. Trošku jsem zpanikařila. „Ne, Soph. Nejsem," odpoví s úsměvem. Na jednu stranu je to škoda. Tak nádherně se postarala o panikařící kamarádku, že jsi sem jistá- bude to skvělá matka. Na druhou stranu... díky Merlinovi! Na tetu jsem moc mladá.
„Počkej, nebo jsem přibrala?" zeptá se a hned přemístí k zrcadlu. „U Merlinových fuseklí, ani náhodou! Vypadáš úžasně!" zasměju se a přidám se k ní. Díváme se na naše odrazy ve velkém zrcadle. „Už jsme doopravdy dospěly," zašeptá Lily. S velkým úsměvem na rtech přikývnu. Holka, se kterou jsem si u babičky hrála na honěnou se zítra vdává. Čas doopravdy utíká rychle.
ČTEŠ
Sophie? Siriusi?
Fanfiction„Ale nech toho. Každej má svoje sny." Pomalu jsme šli směrem ke klučičí části věže, snad tam kluci budou. Nechci to přiznávat, ale chyběli mi. „A jaký máš sny ty, Blacku?" zeptala jsem se. „Ale no tak, Sirius by uškodil?" zeptal se zase on. A přidal...