Sophie? Siriusi?

Část 2

„Myslíš–myslíš si, že to teď bude jiný?" zeptal se opatrně.

„Jo, určitě," mrkla jsem na něj zpátky. Jsem zvědavá, co na nás budou naši kamarádi říkat. Báli se o nás? Uvidíme. Oba jsme se zastavili před dřevěnými dveřmi.

„A myslíš, že si aspoň všimli, že jsme pryč?" zeptal se s náznakem smíchu. „U Remuse, kterej má pořád nos zastrčenej v knize, si nejsem stoprocentně jistá. Ale pojďme to zjistit." a s těmi slovy jsem rozkopla dveře od pavilónu Pobertů.

„Jsem zpátky! Chyběla jsem vám?" řekla jsem na uvítanou a na všechny hodila blýskavý úsměv.

Místnost se za tu dobu, co jsem byla pryč, vůbec nezměnila. Všude poházené oblečení, učebnice rozvalené po zemi, obaly od jídla v přecpaných šuplících se spodním prádelem...

Dělám jako bych byla pryč týdny, ale stejnak si mohli aspoň uklidit.

Chloe sedící na Remově posteli ani nezvedla zrak od knihy. Remus, který má hlavu v jejím klíně a odpočívá, nás taky nějak moc nezaregistroval. Dvojice, skládající se z Jamese a Lily, hrající kouzelné šachy se na nás jen letmo podívala. Jen Peter se na nás s čokoládovou žabkou v ruce usmál.

„To už jste zpátky?" zeptal se a podíval se na skrytou kartičku.
S Blackem jsme se na sebe zmateně podívali, už asi potřetí za tento den.

„Byli jsme pryč skoro čtyři dny. To jste si toho vážně nikdo nevšiml?" zeptal se Black dotčeným tónem a skočil na svou postel. Začal něco hledat v prvním šuplíku od nočního stolku. Naproti na posteli Lily máchla hůlkou a šachy se s rachocením uklidily do krabice.

„Tak vidím, že profesoři se mojí radou neřídili. Nakonec asi ani nemuseli," zabrblal si pod nosem James. Black si ze stolku u postele vzal krabičku cigaret a jednu si rychle zapálil. Závislák jeden...

„Siriusi..." Lily na něj hodila otrávený, až skoro rodičovský, pohled. Občas zapomínám, že ti dva spolu strávili docela dost času.

On protočil očima a otevřel okno vedle své postele.

Důležitě jsem si odkašlala, až na mě spadl Jamesův tázavý pohled.

„Jakou radu?"

„James profesorům řekl, že by vás raději měli poslat hned na ošetřovnu. Říkal, že se určitě nevrátíte vcelku," oznámila nám se smíchem Lily. „Uzavírali sázky, kdo bude potřebovat víc obvazů," řekla Chloe a s nezájmem otočila další stránku.

„Cože?" Oni o tom věděli? „Popravdě, sázel jsem na Tichošlápka. Znám tě, Rose. Někdy dokážeš b-" „Bejt tebou, zavřela bych klapačku," zavrčela jsem na Jamese, který si lehl na postel a dal si ruce za hlavu.

„Blacku? To k tomu nic neřekneš?" otočila jsem se k němu. Byl opřený o parapet s cigaretou v ruce a zářivě, až ironicky, se na mě usmál.

„Ale Sophie Rosemary Kingová, neříkal Brumla, že si máme říkat křestním jménem?" řekl a vyfoukl bílý kouř.

„To vám fakt dali nějaký podmínky, abyste spolu vycházeli?" zeptal se Rem se zavřenýma očima. Chloe odložila knihu a zajela mu prsty do vlasů. Vyhledala můj pohled a rty naznačila jedno slovo. Úplněk.

Přes masu sněhu jsme nemohli vidět měsíc a já na Remusovu vlkodlačí stránku úplně zapomněla. Rychle jsem od nich odvrátila pohled. Místo, abych se starala o důležitější problémy, jsem měla plnou hlavu Blacka.

„Ne, jen nám doporučili, aby se žádný hádky už neopakovaly. A teď jsme 'kamarádi'." Peter se uchechtl nad mými uvozovkami.

„Soph a Sirius kamarádi, kdo by to byl řekl," pronesla Lily s úsměvem a lehla si do náruče Jamese.