Sophie? Siriusi?

Část 30

Slyším bouchnutí dveří. Rychle se vyhrabu z peřin a přiběhnu ke dveřím do našeho pokoje. S rychlostí blesku je otevřu a do náruče mi spadne rozcuchaný Sirius páchnoucí alkoholem.

„Nenávidím tě a miluju zároveň," zamumlá mi do ucha. „Já jen nechápu-" škytne uprostřed věty „no všechno. Vždyť ty bys mě nikdy nepodvedla, že jo? Milujeme se," zašeptá a znovu škytne. „Siriusi, tys mě to vůbec nenechal vysvětlit!" namítnu potiše, abych nevzbudila Lily a Jamese. Sirius mlčí. Po pár trapných vteřinách se mi do ucha ozve chrápáni. Usnul se stoje. Jak ho sakra dostanu do postele?

„U Merlinových fuseklí, co se tu děje?" zeptá se James s hůlkou v ruce.

„Mohl bys-" zavrávorám pod Siriusovou vahou. James rychle pochopí moji žádost a podepře spícího Siriuse z druhé strany. Společnými silami ho dostaneme do postele. „Děkuju," zašeptám do tmy. „Kdykoliv." Vím, že to myslí vážně. Na Jamese se můžu kdykoliv obrátit. Bez řečí mě vtáhne do náruče a pár minut mě nepouští.

Poté, co James odejde, z kuchyně přinesu skleničku vody a lektvar na kocovinu. K nohám postele postavím prázdný kýbl a zalezu si do postele. Po pár minutách to vzdávám a s polštářem se přemístím do obýváku na gauč. Opilý Sirius hrozně chrápe. Do dvaceti minut usnu.

***************

Znovu mě probudí bouchnutí dveří. Tentokrát je světlo. Očima vyhledám hodiny na zdi. Je půl desáté ráno. „Odešel," oznámí mi Lily a podá mu misku s jogurtem a nakrájenými jahody. „Děkuju," šeptnu a uhnu pohledem. „Co budeš dělat?" zeptá se a pustí se do své porce. Vyřeším to. „Se Siriusem? Musím si s ním promluvit a vysvětlit to. A jinak? Přišel mi dopis od Reguluse. Chce se sejít, třeba mi poradí se Siriusem," řeknu, „nebo mi prozradí, kde byl Sirius minulé dvě noci," zamumlám. Lily zvedne obočí a zeptá se: „Vážně myslíš, že byl doma? Nesnáší to tam." Pokrčím rameny. „No s Remem, Peterem ani Jamesem nebyl. Dokonce jsem včera byla u Doriana a Bena, taky se tam neukázal, tak co mi zbývá? Po tom, co jim umřeli rodiče, v baráku žije jen Reg." Lily chápavě přikývne a dál snídá.

Po snídani se rychle převléknu a spěchám na Ministerstvo. Trvalo nejméně hodinu než jsem se dostala do mě známé kruhovité místnosti.

„Dobrý den, pane Brumbále," kývnu na přivítanou a natáhnu k němu dlaň. "Říkejte mi Albusi, Soph," rošťácky na mě mrkne a poukáže na jedno z křesel, které se nachází před mohutným pracovním stolem. „Jsem tak ráda, že jste přijal moji žádost, pane" řeknu, „Albusi," v rychlosti dodám.

„To já jsem rád, že jste se tu ukázala, popravdě pro vás mám velmi dobrou zprávu," řekne a posadí se do svého křesla. „Povídejte," přikývnu. Brumbál si odkašle a pohladí šedý plnovous. „Nebudu vás zbytečně trápit, vím, že jste velice zvědavá," zamumlá a sáhne do jednoho šuplíku od stolu. Podá mi maličkou rudou obálku. „Ostatním se to chystám dneska poslat, ale vám to můžu předat osobně," řekne a upře na mne přímý pohled přes půlměsícové brýle. „V obálce naleznete pozvánku na setkání Řádu."

Zalapu po dechu. „Fénixův řád?" Brumbál přikývne a řekne: „Vím, že jsem říkal, že vás přijmeme později- až splníte zkoušky. Ale jak jistě víte, slečno Sophie, tato doba je zlá. Lord Voldemort nabírá na síle," jeho hlas změnil tón. „Potřebujeme všechny posily, která seženeme.

Chápavě kývnu, jsou potřeba všechny ruce, které dokáží pevně držet hůlku.

„Tak, teď se dostáváme k vám. Copak potřebujete? Snad vám budu moct pomoci. Chtěla bych se dozvědět něco o mých rodičích... co je to to pouto? Jak k němu přišli?"