Sophie? Siriusi?

Část 32

Vedle mé hlavy dopadly dvě dlaně tak silně, až jsem musela nadvzednout hlavu z lavice. Kdo mě v tuhle dobu sakra budí? Připravila jsem si výraz smrti, ale ten mi zamrzl na obličeji. Cizí ruce patřily Levimu Higginsi, mladému černovlasému bystrozorovi z prvního dne. „Tak tady slečnu Kingovou nebaví můj výklad. Pojďte to vzít za mě, když nedáváte pozor a zřejmě si myslíte, že už všechno umíte," řekl. Je poznat, že jsme všichni chodili na hodiny profesorky McGonagallové, tohle byla její oblíbená věta. Sklopila jsem oči a potichu se omluvila. Levi protočil oči, otočil se ke mně zády a pokračoval ve výkladu. Jediný, kdo se na mě odvážil podívat, byl Eric. Tedy pan Brooks. No prostě- mám v tom zmatek. Jsem zvyklá mu vykat ze školy, ale tady nás nutí si zase tykat. Eric se na mě chápavě usmál, on totiž chápe, proč jsem tak unavená. Skoro do rána jsem se účastnila zasedání Řádu. Kluci se na to dneska vyprdli a jak Eric dělá, že je plný energie... to ví snad jen Merlin. Jakoby to bylo včera, co jsme se k Fénixova řádu přidali.

*flashback*

Nervózně jsem se usmívala do objektivu fotoaparátu. Nenávidím skupinové fotky. Připomíná mi to mudlovskou školu, kam jsem v raném dětství chodila. Fotili jsme se povinně každý půlrok, nevím k čemu to bylo, ale vždy to trvalo dlouhou, než fotograf upoutal všechny děti a mohl zmáčknout spoušť fotoaparátu.

„Už jen chvíli, uvidíš," šeptl na mě z pravé strany Sirius. „Jestli ta fotka bude hezčí než ta na naší svatbě, všechny vás uškrtím," sykne Lily s bezchybným úsměvem. Peter se uchcechtne s napůl slova také zašeptá: „Místo aby použila Avadu, tak to udělá manuálně." Se zvednutým obočím jsem se na něj podívala. „Co to do tebe vjelo, Červíčku?" sykne Sirius udiveně. „Vtípeček, vtípek," zamumlá Peter.

„Děkuji za pozornost, můžete se rozejít," řekne fotograf. Vůbec nevím, jestli je to jen mudla, kterého najmuli pro tuto příležitost či je jeden z nás.

„Pojďte, půjdeme pozdravit Alici s Frankem," zavelí nadšeně Lily. Byla štěstím bez sebe, když zjistila, že je s Alicí ve stejném měsíci těhotenství. „U Merlina, tak dlouho jsem je neviděla," řekne s přikývnutím Cass. Naše skupinka, ve které chybí jen Chloe, se postupně seznámila se všemi členy Řádu. Více než polovinu jsme znali. Byl tu Eric s Henrym a další bystrozorové, moji rodiče, Noořin otec, pár stařsích přátel Brumbála- dokonce i jeho bratr, ze kterého se vyklubal vlastník hospody v Prasinkách. Poté tu byli nějací bratři Prewettovy, paní Figgová, pan pastorek a jeden z nejznámějších bystrozorů, Alastor Moody. Toho jsem se popravdě bála už do prvního setkání. Když mi bylo dvanáct, omylem jsem tátovi vlezla do pracovny. Alastor Moody si tam pošmakoval na MÝM nejoblíbenějším koláči od mamky. Na jeho "Co čumíš, prcku." nikdy nezapomenu. Naštěstí pak přišel táta a zachránil situaci. Říkávám vám, že i když uběhlo několik let, z Moodyho mi jde i teď mráz po zádech.

„Hele nevadí, když vás na chvilku opustím? Musím si s někým promluvit." Holky zavrtěly hlavou a James s Peter mě vůbec neposlouchali. Jen Rem se Siriusem se na mě podezřele koukli.V obraně jsem zvedla ruce a pronesla: „Přísahám na Merlina, že nic s nikým nechystám." Remus ještě víc přimhouřil oči, ale pak si povzdechl. „Víš co? Mně už je to asi jedno, si dospělá, dělej si co chceš," řekl a odešel za ostatními. Sirius mě chytl za ruku s pohladil mě bříškem prstů po tváři. „Vše v pořádku?" Od toho incidentu s vanou je až příliš starostlivý. Jako je to hezký, to přiznávám. Ale mít ho pořád za zadkem fakt nechci.

„Všechno dobrý," rychle jsem mu vlepila pusu na tvář a namířila jsem si to k Brumbálovic dvojici. „Neruším?" zeptám se, protože to vypadá, že jsem je vyrušila uprostřed hádky.