»»»
"Zatracenej krám," zanadávával jsem, když se mi už po páté nepovedlo otevřít plechovku s tuňákem. Člověk se chce jenom najíst a hned si u toho zlomí tři prsty, jeden uřízne, rozbije zeď a Bůh ví co ještě.
"Můžeš přestat řvát? Já se snažím o svou denní dávku spánku," vyřknul suše červenovlasý kluk, co se došoural do kuchyně. A hned co dořekl jeho nádherný požadavek, proletěla mu kolem hlavy plechovka.
"Jako sorry, ale tvůj spánek je v mým seznamu věcí, který mě zajímají, až v mínusu," zahartusil jsem naštvaně. Hlad jsem nakonec ukojil paprikou, což se zdálo v tu chvíli jako nejbezpečnější a nejrychlejší možnost jídla.
"Rude much?" Promnul si oči a prošel kolem mě k ledničce. "Tys zas všechno sežral." Slova mu z pusy vyjšly až přehnaně tragickým tónem.
"Já?!" začal jsem nejdřív agresivně, ale díky Bohu jsem se stihnul uklidnit, než jsem dokončil svůj proslov. "Pokud si správně pamatuju, od tý doby, co mi stojíš za prdelí a oxiduješ mi v mým už i tak posraným životě, jsi to ty kdo nespí celou noc a chodí na pravidelné cesty směr lednice." Kousnul jsem opovrženě do papriky.
"There's no way you know-"
"Přesně v pravidelnosti: 11 hodin v noci, 1 hodina ráno, 3 hodiny ráno a pak 5 hodin ráno," zastavil jsem ho v jeho proslovu.
"Ty nespíš?" Zvednul na mě jedno obočí a opřel se o linku. Na kluka měl velmi výrazné řasy. Na přímém světle se dokonce odrážely do světlého odstínu, který byl podobný barvě jeho vlasů.
Chvíli mi trvalo, než jsem se probral z transu, kdy jsem přímo znásilňoval pohledem jeho tmavé oči. "Ty sis všiml? Wow," pronesl jsem lacně. Očima jsem se otočil od něj a pravou rukou si projel hnědavé kadeře.
"Myslím že jsme na tom s ignorací toho druhého naprosto stejně," oplatil mi otrávený tón. Horní ret mu vyjel trochu nahoru a nakrčil nos, jako to dělal vždycky když se mu něco nelíbilo.
Povzdychnul jsem si. "Allane," vyslovil jsem jeho jméno překvapivě jemně a hýčkavě. "Mám otázku," udělal jsem lehkou pomlku, abych věděl, že mě vůbec poslouchá.
Mírně si mě projel podezřívavým pohledem a nakonec kývnul na souhlas k mému pokračování.
Udělal jsem k němu jeden krok blíž, čímž jsem se ocitnul jen pár centimetrů od něj. "Jsme zasnoubení, tak proč spolu nedokážeme vycházet?"
~~~
ČTEŠ
My fu*king illness put us together
RomanceNěkdy se člověk prostě nemůže vydat svým volným směrem, protože nemá půdu od které by se odrazil. Proto tu jsou ti vyvolení, kteří nás vezmou za ruku a pomohou. Bez připomínek, bez důvodů. Jen protože nás mají rádi.
