Naše cesta se pomalu, ale jistě krátila a já začal poznávat jednotlivé malé vesničky kolem. Bylo to přímo nostalgické.
"Vypadáš jak malé dítě," ozval se Allan. Koukal na mě jako na komedii, očividně se dobře bavil.
"Nic nenamítám, přece jen jsem tady několik let nebyl." Všechny ty vzpomínky se mi honily kolem a já se přichytil, že jsem začal myslet i na to špatné. A v tu chvíli se to stalo.
"Allane," vydechl jsem, "musíš převzít řízení."
Vyděšeně se na mě podíval s otázkou v očích. "Co? V-vždyť j-já," snažil se vymlouvat, když jsem se na něj ale prosebně podíval, pochopil. "Vydrž," skoro to slovo vykřikl. Vlezl mi opatrně na klín, jeho nohy položil na moje a chopil se volantu.
"Stačí projet tuhle rovnou cestu a zastavit hned za vsí," uklidňoval jsem ho, zatímco mně se zrychloval dech a pomalu se mi mlžil zrak.
Allan udělal, jak jsem říkal a bezpečně jsme zastavili za značkou s názvem vesnice.
"Kuro? Kuro!" křičel moje jméno vyděšeně. "Přestaň mi tady umírat, jasný? To tys mě sem vzal!"
Neměl jsem sílu mu odpovědět, začalo se to horšit a já pomalu, ale jistě usínal.
"Zatraceně!" zahartusil nakonec roztřeseným hlasem. Vzal mě za tváře a přitáhl si mě do polibku. Tělo, jako by se mi celé restartovalo, já začal přemýšlet nad něčím jiným a začínal jsem zase vidět čistě.
Uchechtnul jsem se unaveně, když mě pustil, jakmile jsem začal spolupracovat. "A v normálních situacích bys mě líbat nechtěl? Takhle to vypadá, jako bych byl závislák."
Vrazil mi menší facku. "Vyděsil jsi mě k smrti, ty idiote," zašeptal poslední slova.
"Promiň, Allane," vydechl jsem unaveně. "Ale na to, že nemáš ani řidičák, jsi to zvládnul obstojně."
"Tím komplimentem jsi to zachránil," řekl a usmál se. To jsem potřeboval, vidět ten úsměv.
Naklonil jsem se mu ke krku a lehce mu zkousl kůži.
"Kuro!" vykřikl, úlně rudý. "Ty kreténe, já s tebou nebudu mít sex v autě!" Vzal mě za ramena a odtáhl od sebe. Ještě stále na mě obkročmo seděl.
Začal jsem se smát, přišlo mi to komické. "A jinde než v autě by sis to rozdat chtěl?" rýpnul jsem si ještě víc. Celkem jsem si říkal o facku, ale já prostě nemohl přestat.
"Samuelsi," oslovil mě příjmením, což mě umlčelo. "Jestli nesklapneš, jsem schopnej nastoupit na nejbližší vlak a odjet zpátky," vyhrožoval. "A pomoz mi z týhle zpropadený polohy!"
A autem se opět rozezněl můj smích.
ČTEŠ
My fu*king illness put us together
RomanceNěkdy se člověk prostě nemůže vydat svým volným směrem, protože nemá půdu od které by se odrazil. Proto tu jsou ti vyvolení, kteří nás vezmou za ruku a pomohou. Bez připomínek, bez důvodů. Jen protože nás mají rádi.
