"Tak povídejte děti, jak vám tady spolu je?" optala se matka, ale ani nás nenechala odpovědět. "Allane!" vykřikla jeho jméno, na což se vyděšený rudovlásek trochu zatřásl a koukl na ni. "Prosím řekni, že tě krmí, vždyť se na sebe podívej, seš samá kost a kůže."
Zasmál jsem se, pobaven jeho reakcí. "Mami, klid, je z tebe nervní," hlesl jsem k matce, pohladil ji po zádech a dovedl do kuchyně, kde si hned našla zábavu.
Došel jsem za, ještě stále vyděšeným, Allanem do obýváku a rozcuchal mu vlasy. "Teď nám dá možná chvíli pokoj a do té doby ze sebe setřese účinky čtyřnásobného kafe."
"Myslel jsem že umřu," šeptnul ke mně. Rukou si projel vlasy a s výdechem sedl na pohovku. "Nečekal jsem, že bude taková."
Sedl jsem k němu. "Cos čekal?"
"Já nevím," promluvil. Zhluboka se nadechl a vydechl. "Celá moje rodina je taková...tichá, až moc striktní a nikdo se o druhé moc nezajímá."
Podíval jsem se na něj s pochopením. "To mě mrzí, ale," udělal jsem pomlku, při čemž jsem si rudovláska vzal do náruče, jako nevěstu, "teď patříš do téhle rodiny."
Nechtěl jsem, aby myslel na minulost. A už vůbec ne, aby si myslel, že po svatbě to bude stejné, jako tam v tom domě. Potřeboval jsem, aby mi věřil. Takže přišel můj mistrovský plán.
I s Allanem, který různě kopal a snažil se bránit (ovšem jenom tak, aby mi neublížil, nebo sám nespadnul), v náručí jsem došel za matkou do kuchyně. "Mami?" optal jsem se, abych připoutal pozornost.
"Ano?" odvětila a podívala se na nás. To už jsem ale Allana pokládal na zem. Věděl jsem, že by se před ní jinak cítil trapně.
"Dostal jsem takový nápad." Usmál jsem se jako neviňátko na matku, Allana jsem tím ale neobalamutil.
"Ano synku?"
Pohodil jsem očkem na Allana a promluvil. "Mohli bychom Allanovi narozeniny oslavit u prarodičů?"
ČTEŠ
My fu*king illness put us together
RomanceNěkdy se člověk prostě nemůže vydat svým volným směrem, protože nemá půdu od které by se odrazil. Proto tu jsou ti vyvolení, kteří nás vezmou za ruku a pomohou. Bez připomínek, bez důvodů. Jen protože nás mají rádi.
