První den, co jsme byli u prarodičů se pomalu, ale jistě krátil. Na obzoru se slunce stahovalo za obzor a na obloze se dělaly červánky.
"Bude pršet," ozvala se babička. Zjevila se ode dveří verandy, kde jsme společně s Allanem seděli na dřevěné houpačce v objetí.
"Červánky nelžou," přidal jsem se k ní s lehkým smíchem. "Kde máš dědu?" optal jsem se ještě, než zalezla zpátky.
"Vyšel si na večer na procházku, však ho znáš, nedá si pokoj, pořád by někam lez," odvětila lehce naštvaně a zavřela dveře na zahradu.
Ocitli jsme se zase sami. A já si užíval, že mi to malé uplakané stvoření sedí na klíně a já ho můžu držet.
"Ještě dva dny," hlesl. "A budu oficiálně dospělej," řekl s lehkým zaváháním. "Dospělost je děsivá."
Usmál jsem se. "V tom s tebou souhlasím," přitakal jsem.
Pohladil jsem ho po hlavě a dal mu pusu do vlasů. Nevypadal unaveně, ale pořád ho něco trápilo, nebyl vůbec svůj a na očích mu bylo vidět, že je úplně mimo.
Otočil jsem si ho čelem k sobě, aby na mně obkročmo seděl. "Allane, co se děje?"
Ten se na mě jen smutně usmál. "Všechno jde hrozně rychle a já nestíhám," prohlásil. "I škola mě už přestala bavit z toho všeho, co se děje kolem. Do prdele, vždyť já ani ne za měsíc budu stát u oltáře."
"Věř mi, že kdybych s tím něco mohl udělat, udělám," řekl jsem zdrceně a odvrátil pohled.
Silně mě objal a hlavou se mi zabořil do ramene. "Není to fér," zamumlal mi do trika. "Ale," vyhrknul hned, jako by si něco uvědomil. Oddálil se ode mě a ruce mi obmotal kolem krku. "Díky tobě to přežiju." Mile se usmál.
"Ale prosímtě, už se červenám," zavtipkoval jsem.
Allan na mě zvedl jedno obočí s výzvou v očích, nahnul se a dal mi pusu na tvář. Čemuž ani moje ego neodolalo a moje tváře pomalu a lehce začaly rudnout.
"Vyhrál jsem," pyšnil se Allan a dal ruce v bok.
Uraženě jsem do něj malinko drcnul, čímž se převážil a reflexně mě pevně objal, aby neskončil na zemi. "Teď jsem vyhrál já," oplatil jsem mu.
"Ale no tak! To byla podpásovka!"
A oba, stále ve stejné pozici, jsme se začali, jako malé děti, se smíchem prát.
ČTEŠ
My fu*king illness put us together
RomanceNěkdy se člověk prostě nemůže vydat svým volným směrem, protože nemá půdu od které by se odrazil. Proto tu jsou ti vyvolení, kteří nás vezmou za ruku a pomohou. Bez připomínek, bez důvodů. Jen protože nás mají rádi.
