Vítejte v Pokladu Života!

60 11 11
                                    


Jak dlouho už to vlastně bylo, co spatřil něco jiného než tmu?

Ani si už nepamatoval, co to vůbec je 'slunce', jediné, co znal byla tma, chlad a samota. Kdysi mu někdo říkal, že jakmile někdo upadne do tmy, bude následovat světlo na konci tunelu a pak?

Konec.

Finish.

Prostě pápá.

Problém ale byl, to světlo nikde nebylo. Zatímco na něj čekal, pokoušel se zabavit. Vymyslel si kamaráda, se kterým hrál fotbal s neexistujícím míčem, pexeso, na schovávanou, ve které byl hodně špatný a také zkoušel pantomimu.

Ve finále ale stejně skončil na zádech a jen koukal do té tmy. Ležel, nemyslel, jen koukal do tmy a tajemné světlo nikde nebylo.

Až jednoho dne...

Promnul si oči. Přestože byla modrá záře slabá a jemná, bylo to něco nového. Proto ho to tak oslepilo.

Možná právě tohle bylo to světlo, na které tak dlouho čekal. Možná ne tak dlouho, nebo příliš dlouho, nedokázal říct. Čas zde stál.

Pohledem brouzdal tou prázdnotou, ani se neobtěžoval zvedat. Na co taky?

Jeho hlava se stále dokázala otáčet a očima taky uměl pohybovat. Až se divil, že na něco takového nezapomněl. Na pohyb.

Byl schopen spatřit zdroj toho tajemného světa, kterým byla podivná koule modré energie a tři tajemné obrazovky plné různých dat.

O čem? To nedokázal říct jasně. Pro něj to byla snůška znaků a čísel postrádajících smysl.

A tajemná koule si vše pohlížela.

Sledoval kouli, mlčel.

Koule mlčela, všímala si svých obrazovek.

Mrtvé ticho.

Zdálo se mu to jako věčnost. Jen se válel na zádech, sledoval tu věc a věc se poklidně vznášela a cosi zkoumala. Bylo tam ticho, veliké ticho.

Usoudil nakonec, že koule je jen výplod jeho fantasie. Neexistující věc, nový kamarád. Nebo to možná byl posel, který ho odvede z téhle nudné tmy.

Pokusil se promluvit, překvapilo ho ale, že nebyl schopen najít slova. Ani hlásku nemohl vydat.

*Srdeční tep v normě. Mozková aktivita minimální. Úplné zotavení jednotky odhadem hodina*


Monotónní, a přesto jemný hlas zněl tou tmou, ozářenou jen slabou modrou září. Ale ten hlas byl příliš reálný. Alespoň by nedokázal něco takového vymyslet.

Posadil se, tedy něco ho donutilo se posadit.

Prohlížel si ruce, skoro až zapomněl, že nějaké má.

*Poškození paměti příliš veliké. Nejsem schopen vytvořit zálohu*

Cosi ho donutilo vstát. Byl zmatený, ale s jistotou mohl říci, že jeho tělo někdo kontroloval. Cítil se jako ta-ta věc na provázcích, jak s nimi lidé baví jiné lidi.

*Zotavení jednotky přerušeno. Aktivuji S-O-S*

Jemná modrá záře přešla do jemné rudé. Celé jeho tělo, které se doposud válelo uprostřed ničeho se pohnulo.

Jeho dech se zrychlil, nohy v tu chvíli spustili rychlý a hladký pohyb. Vzpomínal si.

Tomuhle se říkalo 'běh'. To se používalo na dlouhé vzdálenosti nebo při útěku.

Projekt: HarbingerKde žijí příběhy. Začni objevovat