Projekt: Harbinger

Velmi žádaná kořist

Jeho cesta rozhodně nebyla nejlehčí. Nejen, že měl za zadkem bandu lovců, ale taky se za ním honila hlídka houbáků. Jediné, co mohl dělat, bylo se vyhýbat a za každou cenu s nimi nepřijít do kontaktu.

A když už tedy byl nucen s nimi do kontaktu přijít, podařilo se mu je poštvat proti sobě, takže se lovci museli vypořádat s hlídkou a naopak.

Naštěstí nebyl příliš daleko od své destinace, navíc se pohyboval s lehkostí jako skvěle promazaný stroj, což mu značně usnadňovalo manévrování. Byl jako peříčko, jako lehká krémová šlehačka na kávě, jako další věci, které jsou lehké.

*Soudě dle mozkové a svalové aktivity je vám tento pohyb stále přirozeným Operátore*

Zastavil v jedné z uliček, kousek od něj došlo k dalšímu konfliktu. Nabral dech, vydechl.

"Viděl jsi, jak jsem ladně přeskočil tu větev? A jak jsem-jo počkat. Ty to vlastně vidíš," protáhl si nohy, potom záda a ruce, zatímco se k němu nesly zvuky chaosu.

*Dle mých záznamů má tento určitý styl pohybu mezi lidmi název 'Parkour'. Jedná se o elegantní a efektivní způsob překonávání překážek. Lidé s mnoha zkušenostmi jsou schopni překonávat značně složité terény a ustát tělesný šok po dopadu z vysokých míst*

Oprášil si ramena, ještě si nohy trochu protřepal.

"Parkour ey? Cool. To se mi líbí," s úsměvem vykoukl, jak to vypadalo. Vskutku jako by se díval na nějaký animák s lasery a tolik barev duhy krve, co lítalo kolem.

"Ok vzduch je čistej, až na ten smrad teda, bleh."

Využil příležitosti a proklouzl chaosem v ulici.

Netrvalo dlouho a zastavil před čtyřpatrovou budou obalenou liánami, skrze které září jasná fialová světla a taky veliký nápis 'Galaktica'.

Dorazil ke svému cíli.

'Tak a jdem se ožrat!'

*Alkohol je striktně zakázán Operátore. Pokud se pokusíte porušit předpisy, budu nucen zakročit*

'Pfffff to bych tak chtěl vidět'

Přišel ke dveřím, které se před ním otevřely. Hrdě vkročil s rukama v na bocích a zářivým úsměvem na tváři.

Bar utichl, až na hudbu, která byla slyšet z vyšších pater. Mnoho očí v tu chvíli koukalo na drobného mladíka u dveří.

Kevin se rozhlédl, pozved ruce, jakmile viděl, že sahají po svých zbraních.

"Hej hej hej tak se uklidníme," polkl s nervózním úsměvem. "Tohle je ta část, kde se na mě vrhnete a poperete se o mojí hlavu. Což samozřejmě povede k prolití litrů krve a spousta rozbitého drahého vybavení,"

Tvorové se na sebe nechápavě podívali.

"Já vás chápu jo? Jsem tu úplně sám, jediný svého druhu nejspíš v celém vesmíru a každý by chtěl kousek mě. Možná to dělá můj šarm, těžko říct. Každopádně když mi pomůžete, tak já na oplátku pomůžu vám. Co vy na to?" navrhnul jim Kevin s úsměvem. Některé skupinky se v tu chvíli semknuly a cosi si mezi sebou šuškali, samotáři nad jeho nabídkou přemýšleli.

Jeden z tvorů nakonec povstal. Vysoký a dost namakaný hmyzák, který až moc připomínal Kudlanku Nábožnou. Jen tedy místo těch jejich 'udělátek' měl 2 páry rukou zakončené dlaněmi se třemi prsty. Jeho veliké kulaté oči se rozhlédly davem, než se zastavily na mladíkovi.