Projekt: Harbinger

Poselství - Část první

Jednota, to je to co hýbe světem. Ovšem každý má jiný pohled na tuto takzvanou 'jednotu'. Co je to vlastně jednota? A jakou zprávu má světu dáti? To vše leží na jedinci, který jednotu vytváří. Neboť jednota hýbe světem, přesto jedinec dokáže hýbat jednotou.

Vše se zdálo být ztraceno. Co začalo jako poprask z nové rasy, skončilo katastrofou. Galaxie Veliké Neznámo padla do rukou někomu, komu by do dlaní nemělo nikdy nic padnout. Možná tak želízka.

Jenom pár jedincům se podařilo utéci tomuto chaosu, který je ale brzy dohnal. Nebylo úniku, nebylo možnosti se bránit. Naděje byla ztra-

*-zzzzzt- Tady Alfa, úspěšně jsem obsadil sektor 4.*

*zzzzzt - Beta se hlásí. Sektor 1 je silně střežen, jsem pod palbou, zatím se držím*

*zzzzzzzt - Delta se hlásí, právě jsem dokončil čistku v sektoru 2. Vydržíš to Beto?*

*zzzt - Tady Beta, zaujal jsem strategicky výhodnou pozici, budu schopen se ubránit, ale rychle*

*zzzzzt - Delto, okamžitý přesun do sektoru 1. Alfo, až dokončíš sektor 4, okamžitý přesun do sektoru 1. Sejdeme se na smluveném místě. Album phantasma končí*

*zzzzzzt - rozkazy přijaty. Hodně štěstí veličenstvo*

Její oči padly na jí velmi známou planetu. Oděna v černém obleku, dvě její bílá chapadla uchopila madlo na stěně lodi.

"Ahoj. Dlouho jsme se neviděli."

<------------------------------------------------>

Mezitím na jiné lodi, daleko od Ishary sedí kapitán lidské armády, po jeho boku nervózně sedí jeho dcera.

"Nemůžu uvěřit, že potom všem, co jsme pro něj udělali-"

Mohutná dlaň kapitána se ocitla na jejích ramenou.

"Není to tvá chyba, ani má. Ten klučina neměl na výběr. Pamatuješ si, co jsem ti říkal, když jsme ho poprvé potkali?"

"Lidé nejsou loutky, ale někdy...skončí na provázcích?"

"Přesně tak. Někteří se těžko ocitnou v takové situaci, někteří do toho jdou dobrovolně a jsou tací, kteří nemají v životě na výběr. Ale jedno je jisté. Nikdo by neměl druhé ty provázky vzít a ovládat životy druhých do posledního detailu. Někdy to zapotřebí je, ale dělat to neustále není správné."

"Kevin neměl na výběr. Byl k tomu donucen a teď..."

"Dostali jsme ho z toho předtím, dostaneme ho i teď."

Jeho slova vrátila dívce úsměv na tvář.

"Za chvíli budeme přistávat. Jste si jistí, že to ve dvou zvládnete? Ti chapadláci nejsou zrovna nejmilejší."



Pilot jejich plavidla měl očividně značné pochyby. Nikdy s lidmi nepracoval, nevěděl, čeho jsou schopní. Měl ale svoje pokyny a tak se jimi řídil.

"Budeme v pohodě! Když už jsme přežili 5 jaderných válek, přežijeme i tohle."

Velitel s nadšením vstal, protáhl se, až mu klouby zakřupaly.

"Oh už je to dávno, co jsem byl v akci. Plán máme, teď ho musíme jenom dodržet."

A jak to dořekl, jejich loď začala klesat atmosférou planety. Jejich kamufláž fungovala skvěle, neboť zatím nedošlo ani na jediný výstřel.