*Kolik dnů to bylo? Dva? Tři? Byl to snad týden? Zásoby docházely, cesta byla dlouhá a cíl v nedohlednu. Zdálo se, že je všemu konec, nikdy nepolíbí svou milovanou a nikdy...nespatří svou rodnou zem. Jeho srdce tepalo slabě, smutkem. Hodina, dvě, minuty už neměly smysl, neb jeho srdce...zastavilo se úplně*
"To je trochu depresivní příběh. Nemáš tam něco jiného?"
Kevin se protáhnul na svém velitelském křesle, které si stihl z nudy ozdobit vším možným co našel. Zrovna se nacházel v pozici, kdy se v něm rozvaloval, zády opřen o jednu opěrku, nohy hozené přes druhou.
*Mohu složit něco jiného. Jen na mě prosím neklaďte takové požadavky Operátore. Pocity jsou mi stále neznámé*
"Hmmm no a jak to na tebe působilo?"
Zamručel a hodil si do pusy jednu ampulku, kterou našel v 'přihrádce' pod řídícím pultem. Chutnalo to jako mentoska. Vesmírná mentoska.
*Hrdina se vydal na dlouho cestu, z níž nebylo návratu. Opustil vše, co pro něj mělo nějaký význam. Podle mého názoru byl tento příběh nesmyslný. *
"Ty tomu jenom nerozumíš. Pravda složil jsi to z několika knih, co máš v sobě nahraný, ale i tak se ti povedlo složit smysluplný příběh o lásce a bolesti. Ale jo souhlasím, že hlavní hrdina byl trochu suchej."
Jeho jazyk si s chutí pohrával s vesmírnou mentoskou v puse.
"To už rovnou můžu být hrdina příběhu, který opustí všechny, co má, udělá něco velkého a hrdinského a na konci prostě padne mrtvej na zem a umře."
Jejich cesta byla ještě dlouhá, a přestože se v mnohém nedokázali shodnout, byl vlastně rád za takovou společnost.
"Co si zahrát nějakou hru?"
*Hru? Nestačila vám porážka ve slovním fotbalu?*
"O tom se nemluví. Ne tohle je hra bez pravidel, easy. Prostě...řekneš: Mé oči vidí něco...bílého!"
*Bílého? Je to hvězda?*
"Bingo!"
Nadšeně rozhodil rukama, které si zase zkřížil za hlavou a zadíval se do stropu tohohle vesmírného letounu. Válcovitý trup se tu značně rozšiřoval, díky čemuž měl dost prostoru pro pohyb. Mohl by tu tančit i valčík, kdyby chtěl. Trochu mu to připomínalo trilobita s křídly.
*Vidím očima jednotky něco rudého*
Kevin se zamyslel, co asi tak mohl myslet. Jeho dlaň nyní skončila na jeho bradě, kterou si mnul.
"Hmmm.....něco rudého...teče mi z něčeho krev?"
Začal se prohlížet.
*Raketa*
"Joooo raketa! To by mě nenapa-počkat-Raketa?!"
Ihned se narovnal a při pohledu na řídící pult, kde displej blikal varovně rudou barvou ztratil veškerou barvu v obličeji.
"No dopr-"
<------------------------------------------------------------------>
"Hele Lexi, oba potřebujme trošku uvolnit nervy. Co by si řekl na dobrou večeři po tomhle všem?"
ČTEŠ
Projekt: Harbinger
Science FictionKaždý jistě známe ten pocit, kdy si na dvě-tři hodinky lehnete a když se probudíte, nevíte, kdo jste, co je za den a kolik je vůbec hodin. Co když se ale vzbudíte a zjistíte, že nejste vůbec na Zemi? A co hůř, jste na vám neznámé planetě, v nezná...