Projekt: Harbinger

Válka, mír a pavouci

"Vždy budu tvá kamarádka...vždy budu tvá kamarádka...vždy budu..."

Její hlas mu zněl v hlavě, opakoval se, zvyšoval...snižoval...děsivá ozvěna rozléhala se místností, na jejíž podlaze leželo tělo.

Vše bylo temné, chladné, jeho tělo potřísněné rudou.

A bělostné šaty dívky, jejíž tvář viděl jen jako rozmazanou šmouhu, pošpiněné rudou krví.

Jeho oči se rozšiřovaly hrůzou, stejně jako kaluž, která se rozrůstala pod bezvládným tělem.

"Vždy budu tvou kamarádkou...kamarádkou...vždy budu..."

Dvě chladné ruce v tu chvíli popadly jeho ramena a strhla ho do prudkého světla, které ho donutilo zavřít křečovitě víčka.

Ihned je ale otevřel a popadal dech. Zmateně se rozhlédl okolo sebe. Nebyl v místnosti, nýbrž na mrtvém poli. A tělo dívky, které ještě před chvílí leželo na zemi pod ním yl ve skutečnosti muž v podivné uniformě, jehož tvář byla též rozmazaná.

Zděšeně sebou cuknul, ustoupil. Vzduch páchl smrtí, prachem a v uších mu znělo mnoho hlasitých zvuků a výkřiků.

"Kde-kde to jsem? Co se sakra děje?!"

Okolo jeho těla proběhlo několik vojáků, kteří ale okamžitě padli kvůli oponě smrti v podobě kulek. Ty prostřelily jejich těla a dopřála nebožákům rychlou smrt.

"Jsme na bojišti."

Prudce se otočil a spatřil své druhé já.

"J-jak to myslíš? Kde na bojišti? Proč na bojišti? J-ještě před chvílí jsem byl-"

"Mozek byl zmatený, a proto si vytvořil svou vlastní představu z dostupných myšlenek. Ale tohle je přímý zásah."

Zmateně se rozhlédl. O čem to ten přelud jenom mluví? Nechápal.

Jeho 'dvojče' si ale poklepalo na zátylek.

"Tohle je přímý zásah z tvého tréninku a hlavně čipu, který tu máš."

Mladík v tu chvíli úplně ztratil slova. Čip? Ale IO mu neřekl o žádném čipu.

"To, co tu vidíš je rok 1916, datum – neznámé-. Právě probíhá první světová válka, která začala – data neznámá-."

"Neznámá? Počkat ale nemělo by to být v historii?"

Jeho dvojče zavrtělo hlavou.

"Mnoho dat bylo ztraceno."

Celý svět se náhle začal okolo nich rozpadat a všechny ty maličké kousíčky se měnili. Další chaos, další pach smrti, jen jiní lidé a větší...chaos.

"Druhá světová válka. Rok 1940. Počátek války – neznámý-. V této válce došlo ke vzniku té nejhorší zbraně. Atomové bomby."

Ovšem nezdržovali se zde příliš dlouho. Kevin ani nestihl zareagovat a už se ocitli v jiné realitě.

Ohořelé stromy se okolo nich rozpadaly, krajina připomínala více pustinu bez života, nad níž se vznášel oblak zeleného plynu.