Projekt: Harbinger

Grandiózní Finále

Dorazili akorát k lodi ukryté pod štítem. Shatra se rozhlédl po lese, kde jediným světlem byly dva měsíce a mnoho prapodivných rostlin. Vzhlédl k nebesům, kde okolo dvou pastýřů tančí nespočet zářivých hvězd. Oba tušili, že je tohle možná jejich konec, ale jestliže to, co pantheran říkal byla pravda, možná mají kapku naděje. Jako vědec nerad běhal za legendou s tak málo důkazy, neměli ale teď moc na výběr.

"Ach..."

Povzdechl si, promluvil do svého náramku, čímž zrušil štít. Pantheran na něj pohlédl a Shatra v jeho očích spatřil několik věcí. Byl to zkušený bojovník, o tom nepochyboval. Ale teď vypadal tak ztraceně, skoro až zoufale. Moc tomu pocitu nerozuměl, přeci jen on nikdy...

Neztratil rodinu, jejich druh nemá tak silné vztahy se svou rodinou. Ale ztratil něco cenného. Něco, co dokázalo zlomit i tak mocného generála, jako byl on.

Věděl moc dobře, že mu pantheran nerozumí, ale kdyby rozuměl, jistě by mu řekl, že bude vše v pořádku, že mu pomůže najít jeho společníky a pak snad budou schopni nějak zvrátit celou tuhle katastrofu.

Čím více nad tím přemýšlel, tím více byla jeho mysl zatížená jediným.

"Ten proklatý kluk. Kdybych ho jenom rovnou rozpitval, tohle by se nikdy-"

V jeho hlase se odrážela značná nechuť, čehož si Ast ihned všiml. Nerozuměl slovům, ale emoce ještě vycítil. Nechal to však být a do lodě nastoupil hned po bývalém generálovi.

Shatra se usadil do svého křesla v celkem malé kabině plné páček a tlačítek. Protáhl si svá chapadla a ihned začal nacvakávat různé kombinace na ovládacích panelech okolo předního skla. Motor menšího stroje začal poklidně hučet, krátký můstek se opatrně zasunul a dveře se zajistily. Ast se jenom usadil, pohledem vyhledával něco, jako pásy, nic ale nenašel. Tohle ho trochu překvapilo.

Tahle menší loď asi nebyla dělaná pro více cestovatelů. Ucho mu cuklo, když zachytilo pípání z kabiny. ze zvědavosti se naklonil a vykoukl, aby viděl, co se děje.

Na jedné z obrazovek, hned nad oknem před křeslem zahlédl rozostřený obraz, nedokázal přesně říci, co to bylo zač.

"Generál Shatra k vaším službám veličenstvo."

"Shatra? Jak mohu věřit, že mluvím s 'tím' Shatrou a ne nějakým vymytým mozkem?"

"Budu k vám plně upřímný veličenstvo, na tuto otázku jsem neschopen odpovědět. Já však pevně věřím, že to jsem já. Jsem také rád, že jste v pořádku a v bezpečí veličenstvo."

"Nevím, jak dlouho budeme schopni se schovávat. Z toho, jaké zprávy se mi dostávají to nahoře nevypadá vůbec dobře. Ale proč jsem vás vlastně kontaktovala přes tajnou linku. Doneslo se ke mně, že se ve vašem sektoru objevila neznámá anomálie."

"Ano, také o tom vím. Zrovna jsem se chystal to prozkoumat a případně to využít v náš prospěch."

"Děkuji generále. Buďte opatrný."

S tím obrazovka zčernala a Shatra si úlevou povzdechl. Ztratit svou lásku pro něj už tak bylo bolestivé a přijít o jedinou vládkyni, to by neunesl. Selhal už tolikrát, ale tohle - tohle by bylo jeho poslední selhání. Další už by neunesl.

Pomocí dvou páček na panelu před sebou zvedl loď do vzduchu, druhý pár chapadel položil na páčky další, kterými ovládal stroj do stran. Řízení stroje měl v krvi, proto to pro něj bylo tak jednoduché.