Projekt: Harbinger

**

Moc si toho nepamatoval. Nacházel se v kostce, v těžce střežené cele, neměl nic, než 4 stěny, jednu s těžkými dveřmi, prázdný strop s bílým světlem, chladnou podlahu z bílého hladkého kamene a prostou kamennou postel s matrací, polštářem a prostou dekou.

"Nějaká změna?"

"Ne pane. Sedí tam už dvě hodiny, jídla ani pití se nedotknul."

"Otevřete celu. Je na čase to ukončit."

Mnoho věcí vyděl jako v mlze, slova nedávala smysl, tváře si nepamatoval. Co si ale pamatoval dobře, byla chladná hlaveň plasma revolveru namířená mezi jeho oči.

"Tati ne!"

"Sofie!"

Výstřel jím trhnul, donutil otevřít jeho oči.

Popadal splašeně dech, očima bloudil po stropě osvětleném bílým světlem. Když se mu povedlo trochu uklidnit, oči přivřel a zabloudil pohledem mimo strop, prsty si oči promnul.

"Divný to sen...."

'Vzpomínky jsou...často bolestivé...'

Zarazil se, když k němu hlas promluvil ze všech stran. Až teď si uvědomil, jak je jeho tělo polámané a bolavé. Přesto se mu i přes obtíže podařilo posadit a rozhlédnout se okolo.

Nacházel se v prapodivné laboratoři s podivnými nástroji a chemickou výbavou, věci, které nikdy předtím neviděl.

Sám seděl na chladném stole uprostřed této místnosti, bez své kombinézy, jen hadr překrýval jeho partie.

Koutkem oka ale zahlédl ještě něco, co tam předtím nebylo. Natočil hlavu kousek do prava, na bělostnou stěnu pokrytou poličkami a nástroji.

'Jsou nejvíc bolestivé, když ani nevíš co znamenají.'

Nedokázal uvěřit svým očím, které si promnul, zamrkal a znovu se podíval. Díval se na sebe, tedy...na sebe, ale jeho tělo vypadalo jako stín a místo dvou čistě modrých očí ho pohledem probodávají dvě krvavé oči.

"K-kdo sakra jsi?"

'Kdo jsem? Já jsem ty, ty jsi já.'

Kevin si oči znovu promnul, oklepal se zmateně se rozhlédl.

"Musel jsem se udeřit do hlavy...hodně tvrdě...nebo jsem zešílel..."

*Vítejte zpět Operátore*

Když zaslechl známý hlas, usmál se a prsty si prohrábnul vlasy.

"IO...tak rád tě zase slyším. Nemám nějaký problém s očima? Protože vidím...divné věci."

Jak řekl to 'divné věci', podíval se na sebe, tedy na svůj stín, který ho stále sledoval pohledem.

*Nevidím zde žádné problémy s vaším zrakem Operátore.*

Pozvedl překvapeně obočí, sledoval prapodivný přelud.

'Není zde nic špatného. Jsem pouze projekce své mysli.'

"Své? Ugh tohle nedává žádný smysl."

Pomalu vstal z chladného stolu, jeho nohy se otřásly sotva na ně došlápnul, ale držely ho.