Projekt: Harbinger

Poselství - část třetí

Látka se téměř vsákla do stromu. Již brzy bude vypuštěna protilátka a osvobodí tohle město od jedu kterým bylo zaplněno. Aspoň v to královna doufala.
Realita ale byla trochu krutější.
Horda vědců vtrhla do místnosti a snažili se dostat k terminálu s látkou.
Královna a její strážní dělali co mohli aby terminál ochránili a zprvu se jim dost dařilo, dokud vědci nezačali vytahovat elektrické tyče a nezačali s nimi máchat okolo sebe.
I když zasáhli pár svých, pro strážné to představovalo lehké riziko. Jeden zásah by je mohl ochromit na pár vteřin a v přítomnosti takové hordy se počítala každá vteřina.
Díky jejich úsilí ale padl poslední vědec a měli konečně trochu prostoru k dýchání.
"Ugh co si člověk neudělá sám..."
Strážní i královna se rozhlédly po hlasu. Záblesk upoutal jejich pozornost a jeden ze strážných odletěl do stěny kde nárazem zanechal malý kráter a sesunul se nehybně na zem.
Další strážný odletěl, následoval třetí.
Královna uskočila zrovna ve chvíli, kdy se před ní objevila mechanická pěst. Ihned jí chytla a snažila se jí zneužít k sundání útočníka na zem, ale mechanická postava se téměř ani nehla díky ostnům které nohama zabodla do země.
Druhá mechanická ruka vrazila silnou pěst královně která zásah jen tak tak ustála,další rána jí ale už odhodila do stěny.
"Heh. Slabý."
Robot se uchechtl, položil svou ruku na terminál a hravě rozdrtil nádobku s protilátkou.
Královna se zvedla, prohlédla si tuhle mechanickou zrůdu ale nenašla na ní žádné slabé body. Ne v tomhle úhlu.
Možná snad...?
Každým chapadlem popadla jednu elektrickou tyč a pokusila se na něj zaútočit. Tentokrát se snažila vyhnout každému útoku. I když ta věc dávala těžké rány, byla pomalá. Dávala si ale pozor na jakýkoliv záblesk který předtím umožnil pohyb mrknutím oka.
"Game over." Stroj zvedl obě ruce vzhůru a následoval záblesk. Královna se hned otočila a všechny tyče nabité naplno vrazila do prázdného prostoru. "Co-"
"Astala vista baby!"
Nestihla ani zareagovat když jí těžký stroj oběma rukama zarazil do země kde zůstala bezvládně ležet.
"Pche. Prej královna, jak ubohé." Odplivnul by si kdyby tohle tělo produkovalo nějaké sliny.

←—--------------------------->

Jeden z Arashi - mimozemské rasy s plechovkami na hlavách jako helmy - přiběhl do bílé oválné místnosti plné obrazovek na kterých akorát hrála jakási animovaná show.
"Přináším hlášení pane."
Velice pohodlná židle jako trůn se otočila s vůdcem, který měl zabořený dvě ruce v kýblu s popcornem.
"Už jste objevili nové příchutě tohohle lidského pokrmu?"
"Bohužel ne pane. Ale kvůli tomu tu nejsem."
Show se zastavila a byla nahrazena několika údaji.
"Awww zrovna v tom nejlepším."
Vůdce se otočil a začal si číst.
"Huh. Královna je dole, ztratili jsme kontakt s tím generálem a holkou...tenhle vývoj událostí je opravdu velmi tragický. Co si jen počneme?"
"Um...neříkal jste něco o plánu Beta? Nebo to byla Gamma? Plán 49?"
Vůdce chvíli přemýšlel co to vlastně předtím říkal.
"Hele udělal jsem fakt úžasný proslov že jo?"
"Velmi dramatický. Dal bych mu hodnocení 9/10."
"Heh, pořád na to mám. No každopádně k tomu plánu-"
Odložil kýbl s popcornem, podíval se na tlačítka na ovládací desce a jedno z nich stiskl.
Poté se na obrazovky vrátila show a on se vrátil ke sledování.

←—-------------------------------------------------------------------->

"T-ty zrůdo!" Vykřikl generál.
Ještěranka byla zasypána strážnými a Kevin se začal smát.
"Staříku já a zrůda? To je tak komické opravdu."
Jeho modré oči začaly problikávat do krvavě rudé.
"Jako jediný jsem dosáhl dokonalosti. Mé tělo prošlo tvrdým výcvikem, dostalo modifikace o kterých se může lidem jen zdát. Dokonalá válečná zbraň. Já...jsem..."
Roztáhl ruce které se mu stále léčili.
"Apex Dominatus!"
Prudký pohyb po jeho boku ho ale vyrušil. Uskočil a ihned se podíval na zdroj pohybu.
"Ty?! Tys měla být-"
Otočil se jen aby spatřil tělo dívky rozpadající se na miliony holografických kostek které se vypařili těsně před dopadem na zem.
Než se ale stihl otočit, dívka už byla u něj.
Popadla jeho ruce, přitáhla ho blíž jen aby se rty dostala k jeho uchu.
"Kód 235."

Oči Kevina začaly ztrácet barvu, jeho tělo se motalo, sotva se na nohou udrželo. "J-jak-"
"Už je po všem."
To bylo to poslední co slyšel než se jeho tělo zhroutilo do její náruče.

←—--------------------------------------------------------------------------------->

Robot se na malý okamžik zarazil. Pokusil se navázat s někým nebo s něčím spojení, ale bez úspěchu.
Zkoušel to zas a znova, ale bez odezvy. Náhle se po jeho boku otevřela trhlina v prostoru která ho začala vtahovat dovnitř. Ihned využil ostny v nohou aby se ukotvil na místě. Původ trhliny mu byl neznámý, ale někdo za tím musel určitě stát. Trhliny přeci nevznikají jen tak.
Ustál by to takhle v pohodě, nepočítal ale s jednou věcí.
Královna byla stále při smyslech a i když její tělo bylo částečně ochromené a některé orgány rozdrcené, stále se dokázala trošku hýbat.
Možná tu umře, ale upře aspoň s vědomím, že neodešla bez boje.
Donutila svá chapadla popadnout tyče, stěží se plazila blíže k prapodivné trhlině a robotickému muži.
Měla už jen kapku sil a celou tu kapičku vložila do jednoho posledního úderu.
Robotický muž se začal třást a trhat sebou jak silné elektrické výboje probíhaly jeho tělem. Takový šok byl dost silný na to, aby vyrušil funkci jeho kotvy a trhlina ho tak do sebe vtáhla a hned na to se zavřela.
Královna, horda vědců a její strážní byli jediní kdo na místě zůstali.
Teď jen zůstala nevyřčená otázka.

Je po všem?

Pokračování příště :3