Projekt: Harbinger

Doručení zásilky...?

*Operátore?*

Pootevřel své zářivě modré oči, zahleděl se do stropu s prázdnou hlavou. Doteď přemýšlel nad mnoha věcmi, až ho z toho hlava rozbolela, a proto se odebral ke chvilce odpočinku, který trval snad hodinu?

Tím, jak se nacházel v nicotném prostoru, bylo velice náročné pro něj sledovat čas. Nemluvě o změnách gravitace a prostředí na jiných planetách, kde se zastavovali k načerpání paliva. Jejich cesta byla dlouhá, ani o útěk se nepokoušel.

"Ano IO?"

Dvěma prsty si promnul obě oči. Trápilo ho mnoho věcí. Co se stalo s lidmi? Uvidí někdy svou rodnou zem? A také zůstávalo otázkou, co znamenají ty podivné sny, které poslední dobou měl?

Podle IA se jednalo o vzpomínky, což mu smysl dávalo. Ale netušil, co znamenají. A ta Sofie...to jméno mu bylo povědomé.

*Odemkl jsem další složky. Rád bych vám pogratuloval. *

"Pogratuloval? K čemu?"

*Údaje v jedné ze složek zmiňují jedno datum a rozpis pozemského roku. Na základě výpočtů z jiných složek jsem provedl pár výpočtů. Dnešní den je na Zemi označen jako 'Narozeninový den'.*

Chvíli přemýšlel nad tím, co to asi znamená, než se posadil a promnul si tváře a s drobným nuceným úsměvem se podíval do stropu.


"Vše nejlepší...a hodně zdraví...."

*Operátore? Co jsou to 'narozeniny'?*

"Co je to? Je to speciální den, kdy se někdo narodí a tento den se poté slaví každým rokem."

Přišlo mu to až tragicky komické. Ocitl se bůhví kde, ani netuší, zda jeho rodina žije nebo nežije, skoro nic o sobě neví, až na údaje obstarané jeho počítačovým pomocníkem. Neměl vlastně nic než jen rozmazané zamlžené vzpomínky, IA a tu podivnou iluzi sebe sama.

'K takové oslavě se skvěle hodí krev nepřátel. Co na to říkáš? Oslavíme to ve velkém?'

"Na to zapomeň."

"To mluvíš sám se sebou?"

Zvedl pohled od svých dlaní a zadíval se na Nix, která akorát vešla dovnitř. Protočil očima, povzdechl si.

"Nemůžeme to pro dnešek odložit? Nemám na to náladu."

Nix na to mrskla ocasem, zavrtěla hlavou a přišla k desce mučení, která sloužila jako postel.

"Nepřišla jsem kvůli testům nebo...no však víš. Kdepak dneska jsem si přišla promluvit o něčem."

S těmi slovy si dovolila zaujmout místo na okraji tvrdé desky, nadechla se, vydechla a poté se zadívala na hromádku neštěstí vedle sebe.

"Nemohla jsem si nevšimnout tvé náhlé změny. Když jsme tě lovili na té tržnici a na Ishaře, byl jsi takový rozjařený, veselý, sebevědomý a prostě no-byl jsi jinej. Děje se něco?"

"Neděje se nic. A vůbec proč se ptáš? Jste lovci, já jsem vaše zboží, není to trochu klišé se starat o svoje zboží?"

"Kli-é? Co?"

"Jo a vím o tom, že si mi žádný čip nedala. Vím to už od naší první zastávky."

To ještěranku značně zarazilo. Natolik, že cukla koncem svého ocasu a s otevřenou pusou se podívala na Kevina.