Rozhlédl se okolo sebe. Přišlo mu, že se vysoké šedé bloky okolo něj táhnou k temným nebesům a svírají ho v pasti.
Jasný záblesk protnul oblohu a ozářil na vteřinu potemnělá okna bloků. Spustil se déšť, ale nepamatoval si, jak chladný ten déšť byl. Necítil ani kapky dopadat na jeho tělo.
Trhnul sebou, když někdo vykřikl. Nerozuměl slovům, ale věděl, že to není nic dobrého.
Dal se na útěk prázdnou ulicí. Jen tichý šum deště a občasná rána nebes protínaly ticho.
Srdce mu bušilo jako splašené, popadal dech, nezastavoval, neohlížel se.
Mezi bloky se rozlehl další řev, kterému nerozuměl. Utíkal, ale ulice neměla konce. A docházely mu síly.
Tímhle tempem ho dohoní, ale kdo? Zastavil a ohlédl se. Další blesk ozářil temné postavy bez očí, bez kůže, nebo kostí. Snad jako by ho samotné stíny chtěli chytit.
Ze strachu se dal opět na úprk.
Blesky dále bičovaly potemnělou oblohu a hromy duněly jako rány z děl.
Zahnul za roh, ocitl se v další ulici bez konce. Přesto utíkal dál.
"Slib mi..."
Ta slova...ten hlas...
Zpomalil, ztrácel síly čím dál více. Ale když nebude pokračovat, dostihnou ho. Udělal krok kupředu.
Další blesk protnul oblohu a hlasitý hrom pohltil jeho výkřik.
Propadal se do hluboké temnoty. Viděl jen díru v zemi, která se pod ním propadla a stěny šedých bloků, které se vzdalovaly, jak padal stále hlouběji.
Čas se téměř zastavil ve chvíli, kdy ho oslepilo jasné bílé světlo.
S výkřikem a trhnutím se probudil, popadal dech, zatímco jeho oči hleděli vpřed do prázdnoty poseté miliardou stříbrných teček.
"Byl to jen sen....jen sen...." uklidňoval se. Opřel se zády, ale ihned sebou cuknul a zasyčel bolestí.
Záda ho stále pálila, jen už to nebolelo tolik, jako předtím.
*Vítejte zpět Operátore*
"Ah ahoj...co se vlastně stalo?" promnul si tváře, poté si prohrábl vlasy.
Ještě, že měl tu možnost si je umýt večer před jejich útěkem, ale i tak mu přišly trochu mastné.
Navíc celé jeho tělo bylo bolavé, jeho svaly natáhlé.
*Během útěku vás postřelili. Poškození jednotky nebylo příliš veliké, ale i tak jste utrpěl silný šok a díky stresu jste ztratil vědomí*
ČTEŠ
Projekt: Harbinger
Science FictionKaždý jistě známe ten pocit, kdy si na dvě-tři hodinky lehnete a když se probudíte, nevíte, kdo jste, co je za den a kolik je vůbec hodin. Co když se ale vzbudíte a zjistíte, že nejste vůbec na Zemi? A co hůř, jste na vám neznámé planetě, v nezná...